Skrytá energie je primární hybná síla vesmíru, gravitace je lokální anomálie, která tuto primární sílu do určité vzdálenosti může překonávat, oslabovat, anebo vytvářet převážně jí formované objekty. Tradiční galaxie. I ty jsou však stále pod vlivem skryté energie, která je konstantní silou na jednotku objemu, oproti gravitaci, která slábne s druhou mocninou vzálenosti. Tyhle roztažené galaxie se dostaly za velikost a hustotu, která gravitaci umožňuje udržovat kompaktní tvar, a na hranici toho, kdy většinu tvaru té galaxie již určuje skrytá energie, a spirální tvar je pozůstatkem doby, kdy galaxie ještě byla formovaná převážně gravitací. Nad určitý poměr hustota/prostorová rozloha galaxie ztrácí soudržnost a je rozptylována primární hybnou silou vesmíru, skrytou energií.V teorii/matematice má gravitace nekonečný dosah, v praxi pouze omezený, a od určité vzdálenosti již není dostatečně silná, aby překonávala skrytou energii, která hmotu od sebe naopak vzdaluje, odtlačuje.Pohyb galaxie je řízen součtem dvou funkcí, lineární skryté a kvadratické gravitační, v určité vzdálenosti se funkce protínají, v této vzdálenosti je "gravitačně-skrytý" "Lagrangeův" bod, "sféra", v němž se obě síly navzájem vyruší a pohyb objektů ustává. Většina hmoty těchto galaxií je rozmístěna v těchto "Lagrangeových" oblastech, v nichž se vzájemně vyrušuje gravitace a skrytá energie, a galaxie je zakonzervována v nehybnosti. Anebo většina z ní.Tyhle nehybné galaxie se dostaly do gravitačně-skrytého ekvilibria. Z jejich velikosti je možno spočítat skrytou sílu, protože ta se v těchto galaxiích přesně vyrovnává a vyrušuje s gravitační silou.Ještě k té nehybnosti, ta je pouze v rámci vnitřní struktury, která je "vyztužená" vzájemnými vyváženými vztahy mezi gravitací a skrytou energií, vnitřní struktura se mění jen nepatrně a celá galaxie působí jako pevný objekt, jenž stále může celý rotovat. Přirozeně pro vznik takové galaxie je třeba pokud možno "nerušených" podmínek, tzn. nepřítomnost vlivu jiných galaxií, které vytváří intenzivní lokální gravitační narušení rovnováhy mezi gravitací a skrytou silou, a také výchozí podmínky. Gravitace je v podstatě transformací hustoty na pohyb, v praxi. A zpětně je možno extrapolovat na menší hustotu a nehybnost.Co se týče velikosti černé díry ve středu takové galaxie, tak je to podobná otázka jako co bylo dříve, slepice anebo vejce. Velká černá díra by měla sílu roztáčet vnitřek galaxie, zvýšený pohyb znamená mnoho gravitačních interakcí, které "díky kvadratické převaze" nad skrytou silou, jsou pozitivní zpětnou vazbou a posilují zahušťování galaxie. Menší černá díra tuto sílu postrádá, nemůže roztáčet střed galaxie, čímž snižuje počet blízkých setkání, která vždy končí matematickou výhodou gravitace nad skrytou silou. Galaktická ramena vznikají z hvězd, které byly ve středu galaxie urychleny směrem ven z galaxie, a dalšími interakcemi je jejich směr postupně korigován a upravován, stáčen zpět ke směru do středu.Možná, že nespirální galaxie jsou právě takové, které nejsou ovládány centrální černou dírou, ale naopak převládá v nich skrytá energie. Nespirální galaxie jsou ve skutečnosti (by mohly být), podobně řídké jako tyto atypické spirální galaxie, jsou však dostatečně objemné, aby vytvářely podobně silný plošný otisk. Tato vlastnost chybí plochým spirálním galaxiím. Nespirální galaxie se chovají jako mračno broků vystřelených z brokovnice, nerotují, pouze zvětšují svůj objem, jelikož jejich hustota není dostatečná, aby vytvořila galaxii spirální, která se začne chovat jako vortex se silnou zpětnou pozitivní vazbou směrem ke svému středu.Eventuelně se nespirální galaxie mohou stabilizovat právě v onom vyváženém stavu, kdy se gravitace vyrovná se skrytou silou. A jejich hustota a řekněme náhodná posloupnost gravitačních událostí může pomalu roztočit vnitřní gravitační vortex a zahájit přeměnu na spirální.Spirální ramena jsou kapitolou samou o sobě, jsou to takové gravitační tobogány směrem ke středu galaxie. Opět zahušťované podél celé jejich délky gravitační pozitivní zpětnou vazbou.Možná je ta posloupnost hustoty takováto: tyto atypické spirální, jejichž hustota je nižší než nespirálních, nespirální a husté spirální. Hustou spirální se stává nespirální s vysokou hustotou, a řídkou spirální se stává nespirální s nízkou hustotou, která aby se zcela nerozpadla, začne se ale opravdu pomalu uměle zahušťovat do spirální, která střídá oblasti s vysokou hustotou a velmi nízkou. Nespirální galaxie může zůstat stabilní, může se začít zahušťovat na hustou spirální a může se začít "zahušťovat" na řídkou spirální.
Názor byl 11× upraven, naposled 07. 06. 2021 21:47