Nynější i budoucí hvězdy Andromedy
23. května | Tento obrázek Andromedy ukazuje nejen to, kde hvězdy jsou nyní, ale i kde budou v brzké budoucnosti. Jde o kompozitní snímek, který vznikl díky pozorování různých kosmických i pozemních obsevratoří. Velká, krásná galaxie v Andromedě, zvaná M31, je spirální galaxie vzdálená pouhých 2,5 milionu světelných let. Nové hvězdy se v ní pravděpodobě zformují během několika příštích stovek miliónů let – nicméně nepochybě dávno předtím, než Andromeda za 5 miliard let splyne s naší Mléčnou dráhou.
Foto: NASA, NSF, NOAJ, Hubble, Subaru, Mayall, DSS, Spitzer; (zpracoval Robert Gendler a Russell Croman)
Mladé hvězdy v NGC 346
16. května | Hmotné hvězdy v NGC 346 nemají dlouhou životnost, ale jsou velice energetické. Tato hvězdokupa se nachází v největší hvězdotvorné oblasti v Malém Magellanovu mračnu ve vzdálenosti asi 210 000 světelných roků. Zdá se, že obsahuje velkou populaci protohvězd, které jsou staré asi 3 až 5 milionů let a ještě ve svých jádrech nespalují vodík. Na následujícím snímku pořízeném Hubbleovým vesmírným dalekohledem je ve falešných barvách viditelné a blízké infračervené světlo modré a zelené, zatímco světlo z emise atomárního vodíku je červené.
Foto: NASA, ESA - uznání Antonella Nota (ESA/STScI) et al.
Spirální galaxie NGC 1512: Vnitřní prstence
9. května | Většina galaxií nemá prstence – proč má tato galaxie dva? Pro začátek, jasný pás poblíž středu NGC 1512 je jaderný prstenec, který obklopuje centrum galaxie a jasně září nedávno vzniklými hvězdami. Převážná část hvězd a doprovodného plynu a prachu však obíhá galaktický střed v mnohem vzdálenějším prstenci (v tomto případě ho lze vidět poblíž okraje snímku), jemuž se v rozporu s intuicí říká vnitřní prstenec. Některé spirální galaxie mají také třetí – vnější – prstenec, který obíhá ještě dále.
Foto: NASA, ESA, Hubble Space Telescope
Měsíční stín na Jupiteru
2. května | Co je to ta velká tmavá skvrna na Jupiteru? Je to stín Ganymedu, jeho největšího měsíce. Když Jupiterovy měsíce procházejí mezi ním a Sluncem, tak vrhají stíny podobně, jako když mezi Zemí a Sluncem prochází pozemský Měsíc. Na rozdíl od Země se ale měsíční stíny na Jupiteru vyskytují většinu dní. Následující snímek s vysokým rozlišením pořídila kosmická sonda Juno, která koncem února prolétala tak blízko Jupiteru, že se tmavý stín zatmění a okolní mraky jeví být poměrně velké.
Foto: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS (zpracoval Thomas Thomopoulos)
Měsíční panorama Apolla 16
25. dubna | 20. dubna 1972 přistál na Měsíci v jižní části Descartovy vysočiny lunární modul Apolla 16 zvaný Orion. Astronauti John Young a Charles Duke nakonec strávili na naší přirozené družici téměř 3 dny. Následující panoramatický pohled je sestavený ze snímků AS16-117-18814 až AS16-117-18820 pořízených ke konci jejich třetí a současně poslední výpravy na povrch.
Foto: Apollo 16, NASA (sestavil Mike Constantine)
Stíny u jižního pólu Měsíce
11. dubna | Byl snad tento snímek měsíčního povrchu pořízen pomocí mikroskopu? Ne, jde o multitemporální mapu osvětlení, která vznikla ze 1700 záběrů vyfocených sondou Lunar Reconnaissance Orbiter během období 6 lunárních dnů (6 pozemských měsíců). Ty opakovaně pokrývaly oblast se středem na jižním pólu Měsíce z různých úhlů. Později byly poskládány na sebe a vznikla tak výše zmíněná mapa, která znázorňuje, kolik procent času bylo každé místo na povrchu osvětleno Sluncem.
Foto: NASA, Arizona State U., Lunar Reconnaissance Orbiter
Moře Titanu odrážejí sluneční světlo
4. dubna | Proč je na níže uevedeném snímku, který v roce 2014 pořídila sonda Cassini, na povrchu Titanu vidět oslepující záblesk? Protože tento Saturnův měsíc má četná jezera metanu, která při správném úhlu odrážejí sluneční světlo jako zrcadla. V tomto případě byl zrcadlový odraz natolik jasný, že saturoval jednu z infračervených kamer sondy Cassini. I když byl takový třpyt otravný, byl rovněž užitečný – odrazové oblasti potvrzují, že se na severu Titanu nachází rozsáhlá a složitá soustava moří.
Foto: NASA, JPL-Caltech, U. Arizona, U. Idaho
NGC 7635 z Hubbleova vesmírného dalekohledu
28. března | NGC 7635 (v angličtině známá pod názvem Bubble Nebula nebo také Caldwell 11 či Sharpless 162), je oblast HII nacházející se v souhvězdí Kasiopeji. Jde dost možná o vůbec nejslavnější hvězdnou bublinu, jejž průměr činí 7 světelných let. Nalevo od středu bubliny je horká hvězda typu O, několiksettisíckrát svítivější a asi 45krát hmotnější než naše Slunce. Silný vítr a intenzivní záření z této hvězdy v okolním hustším materiálu molekulárního mračna vytvořil strukturu ze zářícího plynu.
Foto: NASA, ESA, Hubble (zpracoval Mehmet Hakan Özsaraç)
Cesta ke hvězdám
21. března | Následující obázek by vytvořen z několika 15sekundových expozic, které 30. června 2019 pořídil náš přední astrofotograf Petr Horálek. Zachycuje cestu k chilksé observatoři La Silla s 3,6metrovým dalekohledem ESO. Stejně tak na něm však můžete vidět centrální pás naší Mléčné dráhy, Jupiter, Saturn, či galaxie LMC a SMC. Dva dny po vzniku tohoto snímku zažila La Silla vzácné úplné zatmění Slunce.
Kámen ve tvaru květiny na Marsu
14. března | Na následujícím snímku, pořízeném koncem února roverem Curiosity, lze vidět jeden z nejneobvyklejších kamenů, jaké se na Marsu dosud našly. Je menší než pence a na první pohled vypadá jako květina. Podle odborníků by mohlo jít o druh konkrece vzniklé z minerálů, které se vlivem vody usazují v trhlinách nebo zlomech v již existující hornině. Strukturu květu však mohly vytvořit rovněž shluky krystalů.
Foto: NASA, JPL-Caltech, MSSS
Mezihvězdná kometa 2I/Borisov
7. března | 2I/Borisov je první známá mezihvězdná kometa. Dne 30. srpna 2019 ji objevil amatérský astronom Gennadij Borisov. Následující dva snímky pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled v listopadu a prosinci téhož roku. Vědci na jeich základě odhadují, že průměr jádra této komety je menší než 1 kilometr. Pozorování European Southern Observatory naznačují, že 2I/Borisov před svým periheliem v roce 2019 možná nikdy neproletěla blízko žádné hvězdy.
Foto: NASA, ESA, and D. Jewitt (UCLA) et al.
Dno kráteru Jezero na Marsu
21. února | Snímky použité k sestavení následující mozaiky byly pořízeny roverem Perseverance během mise sol 354. To odpovídá datu 17. února 2022. Perseverance je s hmotností přes 1000 kilogramů nejtěžším roverem, který kdy na rudé planetě přistál. Během prvního roku shromáždil šest vzorků marsovských hornin, sloužil jak stanice pro vrtulník Ingenuity a otestoval MOXIE (Mars Oxygen In-Situ Resource Utilization Experiment).
Foto: NASA, JPL-Caltech (zpracoval Kenneth Kremer)
Spirální galaxie NGC 6217 s příčkou
21. února | Mnoho spirálních galaxií má ve svých středech příčky. Předpokládá se, že dokonce i naše vlastní Mléčná dráha disponuje skromnou centrální příčkou. Na následujícím snímku můžete vidět spirální galaxii NGC 6217, která má průměr zhruba 30 000 světelných let a lze ji nalézt v souhvězdí Malého medvěda (Ursa Minor). V jejím jasném aktivním jádru se pravděpodobně nachází supermasivní černá díra.
Foto: NASA, ESA a Hubble SM4 ERO Team
Sluneční protuberance
7. února | Jak se může plyn vznášet nad Sluncem? Zkroucená magnetická pole vystupující ze slunečního povrchu mohou zachytit ionizovaný plyn a suspendovat jej v obrovských smyčkových strukturách. Tyto majestátní plazmové oblouky jsou vidět nad slunečním okrajem jako protuberance.
Následující snímek zachycuje horké plazma unikající do vesmíru v okamžiku, kdy se právě taková ohnivá protuberance ve výšce sto tisíc kilometrů nad Sluncem vymaňuje z magnetického sevření.
Foto: NASA, ESA, SOHO-EIT Consortium
„Pařez“ na Marsu
31. ledna | Soustředné prstence, kruhový tvar, okraje vypadající jako by byly dřevěné... že by pařez s letokruhy? Následující snímek, který loni pořídil ExoMars Trace Gas Orbiter (TGO), ve skutečnosti zachycuje jeden z kráterů na povrchu rudé planety. „Je to vlastně působivý pohled z ptačí perspektivy do impaktního kráteru na Marsu bohatého na led. Letokruhy poskytují nástin klimatu Země v minulosti, a přestože byly vytvořeny velmi odlišným způsobem, vzory uvnitř tohoto kráteru rovněž odhalují podrobnosti o historii rudé planety," vysvětlila European Space Agency (ESA).
Saturn a ledový měsíc Tethys
24. ledna | Měsíc Tethys, který je na následujícím snímku zachycen ve slunečním světle vlevo dole pod středem, má průměr zhruba 1 000 kilometrů a obíhá ve vzdálenosti kolem 300 000 kilometrů od Saturnu. To mj. znamená, že se nachází daleko mimo hlavní jasné prstence jmenované planety. I tak je však jedním z pěti stěžejních měsíců uvnitř slabého a řídkého vnějšího prstence E. Společně s Tethysem jsou na podobných drahách uvězněny další dva maličké měsíce Telesto a Calypso.
Foto: Cassini Imaging Team, SSI, JPL, ESA, NASA
Měsíc Europa
17. ledna | Když sonda Galileo koncem 90. let 20. století prolétala systémem Jovian, pořídila ohromující snímky Europy a rovněž získala důkazy, že pod ledovým povrchem měsíce se pravděpodobně ukrývá hluboký globální oceán. Od té doby je Europa považována za jedno z nejlepších míst pro hledání mimozemského života. Ten by zde mohl existovat díky tomu, že oceán zahřívají slapové síly Jupitera.
Foto: NASA, JPL-Caltech, SETI Institute, Cynthia Phillips, Marty Valenti
Měsíce za Saturnovými prstenci
10. ledna | Co se stalo se Saturnovým měsícem Reha? Nic – je jen částečně skryt za Saturnovými prstenci. Tento snímek v roce 2010 pořídila robotická sonda Cassini. Mezi prstence viditelné v popředí patří tenký vnější prstenec F a mnohem širší prstence A a B uvnitř něj. Přestože se zdá, že Saturnův měsíc Janus se vznáší nad prstenci, ve skutečnosti je daleko za nimi. Dál od kamery se pak nachází výše zmíněný měsíc Rhea, jehož vrcholek je vidět pouze přes mezery v prstencích.
Foto: NASA, ESA, JPL, Cassini Imaging Team
Obří bouře a výškové mraky na Jupiteru
3. ledna | Co jsou tyto velké ovály zač a kde se nacházejí? Jde o rotující bouřková mračna na Jupiteru, které nedávno vyfotografovala sonda Juno. Obecně platí, že vyšší oblaka mají světlejší barvu a ta nejsvětlejší, která na tomto snímku můžete vidět, jsou relativně malá. S průměrem 50 kilometrů však ani tyto světlé mraky vlastně vůbec malé nejsou. Nacházejí se tak vysoko, že na vířící ovál pod sebou vrhají stín.
Foto: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS (zpracoval Kevin M. Gil)
Vesmírný dalekohled Jamese Webba nad Zemí
27. prosince | V sobotu 25. prosince byl úspěšně vypuštěn Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST). Tento snímek ho zachycuje vysoko nad Zemí, těsně poté co se odpoutal od nosné rakety Ariane 5. Během nadcházejícího měsíce by se JWST měl přesunout do blízkosti libračního bodu L2. Pokud vše půjde dobře, v létě 2022 začne provádět výzkum.
Foto: Arianespace, ESA, NASA, CSA, CNES
Sloup prachu s hvězdou Herbig-Haro 666
20. prosince | Někomu to může připadat jako včelí úl. Ve skutečnosti však tento snímek pořízený Hubbleovým vesmírným dalekohledem zachycuje sloup prachu dlouhý přes dva světelné roky, uvnitř kterého je Herbig-Haro 666 – mladá hvězda emitující silné výtrysky. Tato struktura se nachází asi 7 500 světelných let daleko v Mlhovině Carina.
Foto: NASA, ESA, Hubble (zpracoval Mehmet Hakan Özsaraç)
Slunce, jak jste ho ještě neviděli
13. prosince | Slavný astrofotograf Andrew McCarthy svým nejnovějším dílem skutečně překonal sám sebe. Jeho masivní 300megapixelový snímek Slunce zvaný „Fire and Fusion“ je složený z neuvěřitelných 150 000 obrázků. Všechny přitom byly pořízeny z pohodlí jeho domova – nikoliv orbitálním teleskopem či třeba vesmírnou sondou.
360stupňová selfie roveru Curiosity
6. prosince | Rover Curiosity pořídil na Marsu tuto 360stupňovou selfie pomocí kamery Mars Hand Lens Imager (MAHLI), která je namontovaná na konci jeho robotické paže. Jde vlastně o 81 jednotlivých snímků spojených dohromady. Skalní struktura za roverem nese název Greenheugh Pediment, kopec napravo je Rafael Navarro Mountain.
Foto: NASA
Slunce v ultrafialovém světle
29. listopadu | Jak vypadá Slunce v ultrafialovém světle? Ve falešných barvech zelené a modré je superponována emise nad slunečními skvrnami detekovaná družicí NuSTAR v různých pásmech vysokoenergetického rentgenového záření, zvýrazňujícího oblasti s extrémně vysokou teplotou. Snímky tohoto typu umožňují osvětlit mechanismus ohřevu sluneční atmosféry a nano a mikro vzplanutí, jako krátké výboje energie, které mohou být motorem neobvyklého zahřívání oblastí nad slunečními skvrnami.
Foto: NASA, NuSTAR, SDO
Dvě galaxie v zákrytu
22. listopadu | Následující snímek ukazuje dvě velké spirální galaxie, které se náhodou ocitly v zákrytu: NGC 3314a a NGC 3314b. Obě se nacházejí na okraji Hydra Cluster of Galaxies, clusteru vzdáleného zhruba 200 milionů světelných let. Zdá se, že bližší galaxie nevytváří efekt gravitační čočky na galaxii v pozadí, ale opak je pravdou – vytváří, pouze úhlový posun je mnohem menší, než jsou úhlové velikosti galaxií samotných.
Foto: NASA, ESA, Hubble (zpracoval William Ostling)
Mars, nebo Arrakis?
15. listopadu | Na následující fotografii můžete vidět obrovské písečné duny v oblasti známé jako Séítah. Malá bílá tečka uprostřed je rover Perseverance. Tento povedený snímek 24. září 2021 pořídila polychromatická kamera HiRISE (High-Resolution Imaging Science Experiment) nacházející se na palubě planetární sondy Mars Reconnaissance Orbiter.
Foto: NASA/JPL-Caltech/University of Arizona
Mlhovina Kočičí oko
7. listopadu | Tato planetární mlhovina, kterou 15. února 1786 objevil William Herschel, se nachází v souhvězdí Draka. Z hlediska struktury jde prý o nejsložitější známou mlhovinu. Je složená z plynu vypuzeného v krátké, ale nádherné fázi ke konci života hvězdy podobné Slunci. Níže uvedená fotografie snímek je složena z digitálně zaostřeného snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu s rentgenovým světlem zachyceným observatoří Chandra.
Foto: NASA, ESA, Hubble Legacy Archive; Chandra X-ray Obs. (zpracoval Rudy Pohl)
Severní rovníkový pás planety Jupiter
31. října | Na tomto snímku severního rovníkového pásu je zachycen trojrozměrný charakter tzv. cloud decks planety Jupiter. Oranžové bouře vykukují zpoza tmavě šedých mraků. Světlejší hnědé a šedé mraky vrhají úzké stíny na tmavě šedé oblaky pod nimi. A nahoře jsou tzv. „vyskakující mraky“ – balíčky vzduchu vytlačené do výšky, v níž kondenzuje čpavkový led a vytváří malé jasné oblaky.
Foto: NASA/JPL
Palomar 6
25. října | Palomar 6 je jednou z asi 200 kulových hvězdokup, které můžete najít v Mléčné dráze. Tyto sférické hvězdné koule jsou starší než naše Slunce a dokonce starší než většina hvězd, které obíhají v našem galaktickém disku. Věk samotného Palomaru 6 se odhaduje na 12,5 miliardy let. Palomar 6 obsahuje asi 500 000 hvězd a nachází se ve vzdálenosti cca 25 000 světelných let, ale ne příliš daleko od středu Mléčné dráhy.
Foto: ESA/Hubble, NASA, R. Cohen
Selfie roveru Perseverance
17. října | Rover Perseverance na Marsu pořídil toto selfie nad skálou přezdívanou „Rochette“ a to 10. září 2021. Použil k tomu kameru WATSON (Wide Angle Topographic Sensor for Operations and eNgineering) umístěnou na konci jeho dva metry dlouhé robotické paže. Ve skutečnosti jde 57 jednotlivých obrázků, které byly později odeslány na Zemi a spojeny do výsledného selfie.
Foto: NASA
NGC 4676: Když se srazí Myši
10. října | Tyto dvě mohutné galaxie, známé jako „Myši“, se od sebe navzájem odtahují. Jejich dlouhé ocasy vznikly v důsledku relativního rozdílu mezi gravitačními tahy na blízké a vzdálené části každé galaxie. Během příštích miliard let se „Myši“ pravděpodobně budou srážet znovu a znovu, takže nakonec splynou a vytvoří jedinou galaxii.
Foto: NASA, ESA, Hubble (zpracoval William Ostling, The Astronomy Enthusiast)
Sesuv půdy v Eos Chasma na Marsu
3. října | Mohutný sesuv půdy transportoval různé kameny z vrstev stěn kaňonu dolů na jeho dno a při tom je promíchal. Infračervená data s nižším rozlišením v tomto místě již dříve odhalila neobvyklou koncentraci vyvřelého minerálu ortopyroxenu. Z rozsahu barev viditelných pro HiRISE (polychromatická kamera, která se nachází na palubě americké planetární sondy Mars Reconnaissance Orbiter) plyne, že je zde přítomno mnoho dalších minerálů.
Foto: NASA/JPL-Caltech/University of Arizona
50 let stará digitálně převrácená selfie z Měsíce
27. září | V roce 1969 přistálo na Měsíci Apollo 11 a krátce poté vzniklo mnoho snímků, včetně ikonické fotografie Buzze Aldrina, kterou pořídil Neil Armstrong. Původní obrázek zachytil nejen velkolepou pustinu neznámého světa, ale i Armstronga samotného, který se odrážel v Aldrinově zakřiveném průzoru. Na níže uvedené fotografii bylo kulové zakřivení z Aldrinovy helmy digitálně převráceno. Výsledkem je, že tentokrát je na ní samotný Armstrong z Aldrinovy perspektivy.
Foto: NASA, Apollo 11, Neil Armstrong (zpracoval Michael Ranger)
Galaxie UGC 2885
19. září | UGC 2885 je velká spirální galaxie v souhvězdí Perseus, ve vzdálenosti zhruba 232 milionů světelných let od Země. Její průměr činí přibližně 800 000 světelných let a nachází se v ní kolem 1 bilionu hvězd. To je asi desetkrát více hvězd než naleznete v naší Mléčné dráze
Foto: NASA, ESA, B. Holwerda (University of Louisville)
Srážka galaxií
13. září | Vidíte jednu galaxii, nebo dvě? Předpokládá se, že směsice hvězd, plynu a prachu, která tvoří NGC 520, obsahuje pozůstatky dvou samostatných disků galaxií. Podobný osud za několik miliard let čeká i Mléčnou dráhu, která se srazí s Galaxií v Andromedě. NGC 520 se nachází se ve vzdálenosti asi 100 milionů světelných let a pomocí dalekohledu ji lze pozorovat v souhvězdí Ryb.
Foto: NASA, ESA, Hubble (zpracoval William Ostling)
Mlhovina Kosatec
5. září | Tato „vesmírná květina“ se nachází ve vzdálenosti asi 1400 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Jde o velice mladou reflexní mlhovinu, kterou jako první popsal William Herschel v roce 1794. Její dominantní barvou je modrá, charakteristická pro zrnka prachu odrážející světlo hvězd. Centrální vlákna září slabou červenavou fotoluminiscencí, protože některá zrnka prachu účinně převádějí neviditelné ultrafialové záření hvězdy na viditelné červené světlo
Kámen Rochette na Marsu
29. srpna | Tento snímek v neděli 22. srpna pořídila Hazard Camera roveru Perseverance. Můžete na něm vidět část skalnatého dna kráteru Jezero na Marsu, které dominuje velký kámen zvaný Rochette. Perseverance má za úkol ho pomocí svého robotického ramene obrousit a určit, zda má konzistenci vhodnou pro odebrání vzorku.
Foto: NASA, JPL-Caltech
Prstencová mlhovina
22. srpna | Prstencová mlhovina se nachází v souhvězdí Lyry a jde o jednu z vůbec nejslavnějších mlhovin. Její vzhled je ovšem způsoben naší vlastní perspektivou, resp. tím, že je směrem k naší planetě natočena jedním pólem. Barvy na následujícím snímku odrážejí rozdílné teploty plynu, který vyvrhuje umírající hvězda kdysi podobná Slunci. Ta je nyní světelným bodem ve středu mlhoviny.
Foto: NASA, ESA, Hubble Legacy Archive (zpracovala Judy Schmidt)
Oheň ve vesmíru
15. srpna | Jak vypadá oheň ve vesmíru? Následující fascinující snímek byl pořízen v Combustion Integration Rack na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Jak se plameny v mikrogravitaci setkávají s novými molekulami, které „připlouvají“ ze všech směrů, vytvářejí tuto ohnivou kouli. Bez kyslíku, řekněme ve vakuu, by oheň samozřejmě okamžitě vyhasl.
Foto: NASA
Hřebeny kráteru Jezero ve 3D
8. srpna | Nasaďte si červenomodré brýle a vzneste se nad povrch Marsu! Tento fascinující 3D pohled pořídil 24. července vrtulník Ingenuity v průběhu svého v pořadí již 10. letu nad rudou planetou. K sestavení barevného anaglyfu byly použity dva stereo snímky, které vznikly na žádost vědeckého týmu roveru Perseverance. Ten zvažuje, že by vyvýšené hřebeny v kráteru Jezero navštívil.
Foto: NASA, JPL-Caltech, Ingenuity
Prstencová galaxie AM 0644-741
1. srpna | Prstencový tvar této galaxie je výsledkem gravitačního narušení způsobeného průchodem menší vetřelecké galaxie. Pokud k tomu dojde, mezihvězdný plyn a prach se stlačí a od místa dopadu se začne šířit „vlna“ vznikání hvězd (podobně jako vlny na hladinách rybníka). Prstencová galaxie AM 0644-741 se nachází zhruba 300 milionů světelných roků daleko směrem k jižnímu souhvězdí Létající ryby.
Foto: NASA, ESA, Hubble, HLA (zpracoval Jonathan Lodge)
Neptun a Triton ve fázi srpku
25. července | Sonda Voyager 2 putovala vnější Sluneční soustavou… a její kamera zachytila Neptun spolu s Tritonem ve fázi srpku. Elegantní snímek plynného obra a jeho měsíce byl pořízen těsně po nejbližším přiblížení v roce 1989, již zezadu. Neptun je menší, ale masivnější než Uran, má několik tmavých prstenců a emituje více světla, než dostává od Slunce
Foto: NASA, Voyager 2
Galaxie v Andromedě v ultrafialovém světle
18. července | Jak vypadá Galaxie v Andromedě v ultrafialovém světle? Dominují mladé modré hvězdy kroužící kolem galaktického centra. Tento nádherný snímek vznikl díky satelitnímu teleskopu Galaxy Evolution Explorer (GALEX). Prstence, v nichž dochází k intenzivnímu formování hvězd, jsou považovány za důkaz toho toho, že Andromeda se před více než 200 miliony let srazila s menší sousední eliptickou galaxií M32.
Foto: NASA, JPL-Caltech, GALEX
Mlhovina v Orionu
11. července | Mlhovina v Orionu nám poskytuje jednu z nejlepších příležitostí ke studiu procesů zodpovědných za zrod a vývoj nových hvězd – částečně proto, že je to nejbližší velká oblast v nichž k jejich tvorbě dochází, ale také proto, že energetické hvězdy mlhoviny „odfoukly“ mraky plynu a prachu, které by jinak blokovaly náš výhled. Tento snímek mlhoviny v Orionu patří k těm nejostřejším, jaké kdy vznikly na základě dat shromážděných Hubbleovým vesmírným dalekohledem.
Foto: NASA, ESA, Hubble Legacy Archive (zpracoval Francisco Javier Pobes Serrano)
Tvář na Marsu
4. července | Slavné skalní útvary známé jako Face on Mars na první pohled připomínají lidské tváře. Ovšem jen na méně kvalitních snímcích – na těch lepších jsou vidět jasněji a najednou již vypadají zcela přirozeně. Takže je to vlastně tak trochu podvod, ale... „Je realita nudná?“ uvádí NASA. „Nikdo neví, proč některé mraky vyrábí déšť. Nikdo neví, jestli se na Marsu někdy vyvinul život.“
Foto: NASA, Viking 1 Orbiter
Polární záře na Saturnu
27. června | O polárních zářích na Saturnu toho stále mnoho nevíme. Zatím se nám podařilo zjistit např. to, že tyto polární záře se mohou měnit nejen v závislosti na úhlu Slunce, ale také rotaci planety. Následující snímek ukazuje Saturn ve třech pásmech infračerveného světla. Prstence odrážejí relativně modré sluneční světlo, zatímco planeta jako taková září poměrně nízkou červenou energií. Pás jižní polární záře je pak viditelný zeleně.
Foto: NASA, Cassini, VIMS Team, U. Arizona, U. Leicester, JPL, ASI
Měsíc Ganymed v celé své kráse
20. června | Jupiterův měsíc Ganymed je největším měsícem Sluneční soustavy. Předpokládá se, že má oceánskou vrstvu, která obsahuje více vody než Země – a teoreticky se v ní může nacházet i život. Tento snímek byl pořízen robotickou sondou Juno a můžete na něm krásně vidět ledový povrch měsíce posetý mladými krátery – stejně jako oblasti s hřebeny a rýhami, o nichž se stále neví jak přesně vznikly.
Foto: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS (zpracoval Kevin M. Gill)
Tvář v mracích planety Jupiter
13. června | Co vidíte v oblacích planety Jupiter? Tento povedený snímek pořídila sonda Juno v roce 2017. „Tvář“ – jíž se přezdívá Jovey McJupiterFace – byla viditelná přibližně několik týdnů, než sousední bouřková mračna změnila svou polohu. Mimochodem, Juno již uskutečnila 33 oběhů kolem Jupitera a právě v tomto týdnu těsně minula jeho měsíc Ganymed, který je současně největším měsícem ve Sluneční soustavě.
Foto: NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Jason Major
Centrum Mléčné dráhy jako místo plné „násilí a energie“
6. června | Tento obrázek, jehož autorem je Daniel Wang z University of Massachusetts Amherst, je složen z 370 pozorování Chandra X-Ray Observatory. Kromě nich Wang využil rovněž snímky pořízené radioteleskopem v Jižní Africe. „To, co na obrázku vidíme, je násilnický nebo energetický ekosystém v centru naší Galaxie,“ řekl agentuře Associated Press. „Je tam spousta zbytků supernov, černé díry a neutronové hvězdy.“
Foto: X-ray: NASA/CXC/UMass/Q.D. Wang; Radio: NRF/SARAO/MeerKAT
Zaprášený rover mise Apollo 17
30. května| Pro astronauty, kteří se účastnili mise Apollo 17, představoval měsíční prach značný problém. Tento snímek vznikl v prosinci 1972, když Harrison Schmitt a Eugene Cernan potřebovali opravit jeden z blatníků svého roveru – a to právě proto, aby sebe i své vybavení před všudypřítomným prachem ochránili.
Foto: NASA
Výtrysky z Mlhoviny Necklace
23. května | Analýzy naznačují, že Necklace („Náhrdelník“) je planetární mlhovina, plynový mrak emitovaný hvězdou na konci své životní dráhy. To, co na první pohled vypadá jako diamanty, jsou ve skutečnosti uzly zářícího plynu. Mlhovina Necklace je stará jen asi 5000 let. V jejím středu se pravděpodobně nacházejí dvě hvězdy obíhající tak těsně vedle sebe, že sdílejí společnou atmosféru a na tomto snímku vypadají jako jedna.
Foto: ESA, Hubble, NASA (zpracoval K. Noll)
Hvězdokupa NGC 602
16. května | Hvězdokupa NGC 602 je stará přibližně 5 milionů let a leží na okraji Malého Magellanova mračna. Na tomto povedeném snímku, který pořídil Hubbleův vesmírný dalekohled, lze vidět i galaxie nacházející se stovky milionů světelných let za ní.
Foto: NASA, ESA a Hubble Heritage Team (STScI/AURA) - ESA/Hubble Collaboration