Grónský ledovec, druhá největší masa ledu na Zemi, čelí vlivem globálního oteplování bezprecedentnímu tání. Vědci s obavami sledují, jak se zmenšuje, a předpovídají, že pokud roztaje celý, pak hladina světových oceánů stoupne o více než sedm metrů.
Jen během minulého roku ztratil ledovec závratných osmdesát miliard tun vody, což odpovídá zhruba 2,5 milionu litrů za sekundu. Grónsko ztrácí led už téměř tři desetiletí a tento trend významně přispívá k vzestupu mořské hladiny, což má vážné důsledky zejména pro nízko položené oblasti, jako je Bangladéš či ostrovy v Pacifiku.
Vědci dlouho předpokládali, že atmosférické řeky – mohutné proudy vodní páry, které transportují teplo a vlhkost z teplejších oblastí do Arktidy – tento proces urychlují. Vycházeli z toho, že do Grónska přinášejí teplý vzduch a déšť, což vede k intenzivnějšímu tání ledu. Nový výzkum však naznačuje, že vliv atmosférických řek na Grónsko může být složitější, než se dosud myslelo.
Spadlo 16 miliard tun sněhu
Studie publikovaná 3. března 2025 v časopise Geophysical Research Letters odhalila, že jedna silná atmosférická řeka, která zasáhla Grónsko v březnu 2022, přinesla na ostrov neuvěřitelných 16 miliard tun sněhu. Konkrétně 14. března 2022 spadlo 11,6 miliardy tun sněhu a během následujících dní ještě dalších cca 4,5 miliardy tun. Toto množství sněhu dokázalo dočasně zvrátit roční ztrátu ledu o 8 % a zpozdit nástup letního tání o téměř dva týdny.
Vývoj sněhu v jihovýchodním Grónsku
Glaciolog z Arktické univerzity v Tromsø a spoluautor studie Alun Hubbard byl tímto zjištěním ohromen: „Byl jsem překvapen, kolik sněhu se na ledovec sneslo během tak krátké doby. Myslel jsem si, že to bude zanedbatelné množství, ale je to ohromný příspěvek k roční ledové hmotě Grónska.“
Jak je to možné? Vysvětlení je jednoduché: sníh přinesený atmosférickou řekou pokryl ledovec vrstvou čerstvého, reflexního sněhu. Tím se zvýšilo albedo neboli schopnost povrchu odrážet sluneční záření, a snížilo se tak množství tepla absorbovaného ledovcem (sníh odráží sluneční záření zpět do vesmíru, čímž snižuje zahřívání povrchu). V praxi to znamenalo, že ledovec začal tát později, než se očekávalo, a celková ztráta ledu byla menší.
Patnáctimetrový vrt
Vědci zkoumali 15metrový ledový vrt získaný v jihovýchodním Grónsku, který zaznamenává téměř deset let akumulace sněhu. Analýza vzorků a porovnání s meteorologickými daty ukázala, že vrstva odpovídající atmosférické řece z roku 2022 vykazuje vysoký obsah izotopu kyslíku δ18O, což svědčí o silném sněžení z teplého, vlhkého vzduchu.
Tyto izotopy jsou jako otisky prstů sněhových vloček, které vědcům přesně říkají, odkud sníh přiletěl. V tomto případě byla „stopa“ jasně vedoucí k atmosférické řece ze středního Atlantiku. V posledních letech se navíc ukazuje, že oblast jihovýchodního Grónska, kde probíhala studie, zažívá nárůst sněhových srážek.
Jen atmosférické řeky to nezachrání
Od roku 2010 zde spadne každý rok přibližně o 20 milimetrů vodního ekvivalentu více sněhu než dříve, což souvisí se zesílenou cyklonální aktivitou nad Atlantikem. To může částečně vysvětlit, proč v této oblasti dochází k mírnému zpomalení tempa úbytku ledu, přestože celková bilance Grónského ledovce je stále negativní.
Vědecký výzkum ukazuje, že vliv atmosférických řek není černobílý. I když obecně vedou ke zvýšeným teplotám a tím i většímu tání, za specifických podmínek – jako například ve vyšších nadmořských výškách – mohou paradoxně přispět k pozitivnímu účinku v podobě masivního sněhového přírůstku. Co ale přinese budoucnost, když teploty dále porostou a místo sněhu začne padat déšť, zůstává zatím otázkou.
Přestože tato zjištění přinášejí jistou naději, vědci varují, že atmosférické řeky Grónský ledovec nezachrání. Pokud globální teploty budou i nadále stoupat, přestanou nakonec přinášet sníh a místo toho budou do Grónska dopravovat déšť, což povede k ještě rychlejšímu tání ledu. Klíčové je proto snížit emise skleníkových plynů a omezit globální oteplování.