Je to tím, že ve zdravotnictví nemáme důvěru. A není se co divit. To dává prostor všem odmítačům, a upřímně, jsou serioznější než státem poskytované veřejné zdravotnictví.Před měsícem jsem vezl sestru do nemocnice kvůli problémům s močovými cestami, které má tak nějak odjakživa. Sám navštěvuji soukromé lékaře a péči si platím sám, takže to, co jsem ve veřejné nemocnici viděl, mi vyrazilo dech.
Takhle si představuji úpadek společnosti. Rozdělení do dvou vrstev, jedna pochopila, a péči si hradí sama, a druhá pořád věří, že stád se postará. Jdou k lékaři, který se k nim chová jako k ovcím, nechá je hodiny čekat ve frontě (nemocné lidi!), dostatečně je neinformuje, nenechá je o svém osudu rozhodnout (však lékař má vždy pravdu, to, že tělo patří pacientovi, je jen byrokratický problém, stačí, když podepíše tohle...), a nakonec, když si pacient vymyslí, že by třeba chtěl nějaké vlastní vyšetření nebo vybrat si vlastního lékaře, tak lékař může vyletět z kůže. Konzultovat svou léčbu s lékařem pacient nemůže, nemá na to přeci úroveň.Pracoval jsem dva roky pro farmaceutické společnosti v oboru marketingu, tak nějak tuším, jak působí na lékaře. Ani sebelepší lékař nemá šanci zcela odolat, to nejde. Ale pořád se dá zaplatit vlastního lékaře, vlastní vyšetření, a informovat se o věcech sám. Čím dřív to lůze dojde, tím dřív veřejné zdravotnictví skončí, a lidi budou mít zase své zdraví ve svých rukách. A musí se začít od těch nejslabších, pro ty nejsilnější tu totiž vždy budou slušní lékaři, co mají rádi peníze.
