Hodinu po pondělní půlnoci mohli obyvatelé australského vnitrozemí pozorovat na obloze zajímavý kosmický úkaz v podobě zelenomodré „ohnivé koule“. Vesmírné divadlo bylo k vidění nad regionem Pilbara v severní části Západní Austrálie a v Jižní Austrálii, informuje místní zpravodajská stanice ABC News.

Hodinu po pondělní půlnoci mohli obyvatelé australského vnitrozemí pozorovat na obloze zajímavý kosmický úkaz v podobě zelenomodré „ohnivé koule“. Vesmírné divadlo bylo k vidění nad regionem Pilbara v severní části Západní Austrálie a v Jižní Austrálii, informuje místní zpravodajská stanice ABC News.

Povaha objektu musí být ještě potvrzena, nicméně odborníci předpokládají, že by se mělo jednat o asteroid přirozeného původu. Ohnivá koule se pohybovala oblohou poměrně dlouhou dobu (cca 30 sekund), takže se ji mnoha svědkům podařilo zaznamenat prostřednictvím mobilních telefonů a palubních kamer.

Povaha objektu musí být ještě potvrzena, nicméně odborníci předpokládají, že by se mělo jednat o asteroid přirozeného původu. Ohnivá koule se pohybovala oblohou poměrně dlouhou dobu (cca 30 sekund), takže se ji mnoha svědkům podařilo zaznamenat prostřednictvím mobilních telefonů a palubních kamer.

Tření objektu o horní vrstvy atmosféry způsobilo, že noční obloha zářila v děsivě působících odstínech modré a zelené barvy. Astronom Glen Nagle z observatoře v Canbeře v rozhovoru pro ABC News uvedl, že barva byla pravděpodobně způsobena vysokým obsahem železa v asteroidu. „Bylo to opravdu velkolepé pozorování,“ řekl.

Tření objektu o horní vrstvy atmosféry způsobilo, že noční obloha zářila v děsivě působících odstínech modré a zelené barvy. Astronom Glen Nagle z observatoře v Canbeře v rozhovoru pro ABC News uvedl, že barva byla pravděpodobně způsobena vysokým obsahem železa v asteroidu. „Bylo to opravdu velkolepé pozorování,“ řekl.

Ve hře tak byla otázka, zda se nejednalo o zánik některé z mnoha umělých družic vypuštěných člověkem. Tuto verzi ale vyvrací Renae Sayers z Curtin University s tím, že čistá a poměrně silná linie naznačuje přirozený původ objektu, zatímco v případě satelitů je jejich kontakt s atmosférou doprovázen „jiskrami“ a odpadáváním fragmentů, jako jsou solární panely.

Ve hře tak byla otázka, zda se nejednalo o zánik některé z mnoha umělých družic vypuštěných člověkem. Tuto verzi ale vyvrací Renae Sayers z Curtin University s tím, že čistá a poměrně silná linie naznačuje přirozený původ objektu, zatímco v případě satelitů je jejich kontakt s atmosférou doprovázen „jiskrami“ a odpadáváním fragmentů, jako jsou solární panely.

Curtin University má po celé Jižní Austrálii síť padesáti kamer, která pokrývá 3 miliony čtverečních kilometrů oblohy a snaží se zachytit podobné události v rámci projektu nazvaného Desert Fireball Network. Také manažerka tohoto projektu uvedla, že se s největší pravděpodobností jednalo o asteroid nebo meteoroid.

Curtin University má po celé Jižní Austrálii síť padesáti kamer, která pokrývá 3 miliony čtverečních kilometrů oblohy a snaží se zachytit podobné události v rámci projektu nazvaného Desert Fireball Network. Také manažerka tohoto projektu uvedla, že se s největší pravděpodobností jednalo o asteroid nebo meteoroid.

Podobná událost byla zaznamenána v Austrálii v květnu tohoto roku, kdy vesmírné trosky vytvořily obzvláště ohromující ohnivou kouli. Tato událost byla připisovaná ruské raketě, která při návratu do atmosféry zcela shořela.

Podobná událost byla zaznamenána v Austrálii v květnu tohoto roku, kdy vesmírné trosky vytvořily obzvláště ohromující ohnivou kouli. Tato událost byla připisovaná ruské raketě, která při návratu do atmosféry zcela shořela.

Meteory nejsou nijak neobvyklým jevem – v atmosféře naší planety jich shoří nespočet. Průměrně 500 z nich každý rok dopadne až na povrch v podobě meteoritu, nicméně většinou se jedná o menší objekty. Větší asteroidy, které jsou schopné napáchat významnější škody, atakují Zemi přibližně jednou za 2000 let.

Meteory nejsou nijak neobvyklým jevem – v atmosféře naší planety jich shoří nespočet. Průměrně 500 z nich každý rok dopadne až na povrch v podobě meteoritu, nicméně většinou se jedná o menší objekty. Větší asteroidy, které jsou schopné napáchat významnější škody, atakují Zemi přibližně jednou za 2000 let.

Povaha objektu musí být ještě potvrzena, nicméně odborníci předpokládají, že by se mělo jednat o asteroid přirozeného původu. Ohnivá koule se pohybovala oblohou poměrně dlouhou dobu (cca 30 sekund), takže se ji mnoha svědkům podařilo zaznamenat prostřednictvím mobilních telefonů a palubních kamer.
Tření objektu o horní vrstvy atmosféry způsobilo, že noční obloha zářila v děsivě působících odstínech modré a zelené barvy. Astronom Glen Nagle z observatoře v Canbeře v rozhovoru pro ABC News uvedl, že barva byla pravděpodobně způsobena vysokým obsahem železa v asteroidu. „Bylo to opravdu velkolepé pozorování,“ řekl.
Ve hře tak byla otázka, zda se nejednalo o zánik některé z mnoha umělých družic vypuštěných člověkem. Tuto verzi ale vyvrací Renae Sayers z Curtin University s tím, že čistá a poměrně silná linie naznačuje přirozený původ objektu, zatímco v případě satelitů je jejich kontakt s atmosférou doprovázen „jiskrami“ a odpadáváním fragmentů, jako jsou solární panely.
Curtin University má po celé Jižní Austrálii síť padesáti kamer, která pokrývá 3 miliony čtverečních kilometrů oblohy a snaží se zachytit podobné události v rámci projektu nazvaného Desert Fireball Network. Také manažerka tohoto projektu uvedla, že se s největší pravděpodobností jednalo o asteroid nebo meteoroid.
7
Fotogalerie

Modrozelená ohnivá koule rozzářila noční oblohu. Co to bylo?

Hodinu po pondělní půlnoci mohli obyvatelé australského vnitrozemí pozorovat na obloze zajímavý kosmický úkaz v podobě zelenomodré „ohnivé koule“. Vesmírné divadlo bylo k vidění nad regionem Pilbara v severní části Západní Austrálie a v Jižní Austrálii, informuje místní zpravodajská stanice ABC News.

Povaha objektu musí být ještě potvrzena, nicméně odborníci předpokládají, že by se mělo jednat o meteoroid přirozeného původu. Ohnivá koule se pohybovala oblohou poměrně dlouhou dobu (cca 30 sekund), takže se ji mnoha svědkům podařilo zaznamenat prostřednictvím mobilních telefonů a palubních kamer.

Ohnivá koule

Tření objektu o horní vrstvy atmosféry způsobilo, že noční obloha zářila v děsivě působících odstínech modré a zelené barvy. Astronom Glen Nagle z observatoře v Canbeře v rozhovoru pro ABC News uvedl, že barva byla pravděpodobně způsobena vysokým obsahem železa v meteoroidu. „Bylo to opravdu velkolepé pozorování,“ řekl.

Ve hře byla také otázka, zda se nejednalo o zánik některé z mnoha umělých družic vypuštěných člověkem. Tuto verzi ale vyvrací Renae Sayers z Curtin University s tím, že čistá a poměrně silná linie naznačuje přirozený původ objektu, zatímco v případě satelitů je jejich kontakt s atmosférou doprovázen „jiskrami“ a odpadáváním fragmentů, jako jsou solární panely.

Curtin University má po celé Jižní Austrálii síť padesáti kamer, která pokrývá tři miliony čtverečních kilometrů oblohy a snaží se zachytit podobné události v rámci projektu nazvaného Desert Fireball Network. Také manažerka tohoto projektu uvedla, že se s největší pravděpodobností jednalo o asteroid nebo meteoroid.

Není to tak neobvyklé

Podobná událost byla zaznamenána v Austrálii v květnu tohoto roku, kdy vesmírné trosky vytvořily obzvláště ohromující ohnivou kouli. Tato událost byla připisována ruské raketě, která při návratu do atmosféry zcela shořela.

Meteory nejsou nijak neobvyklým jevem – v atmosféře naší planety jich shoří nespočet. Průměrně 500 z nich každý rok dopadne až na povrch v podobě meteoritu, nicméně většinou se jedná o menší objekty. Větší asteroidy, které jsou schopné napáchat významnější škody, atakují Zemi přibližně jednou za 2000 let.

„Každý den je atmosféra naší Země zasažena asi 100 tunami materiálu pocházejícího z vesmíru,“ říká Glen Nagle. „Většina dopadá do neobydlených oblastí nebo do oceánů během dne, kdy je nemůžeme pozorovat. Ale tyto události se dějí docela často.“

Určitě si přečtěte

Články odjinud