Souhlasím s vámi, že homosexualita je nemoc. A to, že lobby amerických homosexuálů ji nechalo politickým nátlakem ze seznamu nemocí úředně vyškrtnout, nic nemění na faktech - jde o jev, omezující jednu ze základních funkcí postiženého organismu, jak správně píšete.
Máte pokud vím pravdu i v tom, že autisté nejsou o nic agresivnější, než jiní lidé. Bohužel si ale s ostatními špatně rozumí a to v konečném důsledku vede k tomu, že se jimi cítí častěji ohrožováni a tak na své okolí častěji útočí. Není to projev jejich vyšší agresivity, spíš vyššího strachu, ale to bohužel v praxi vyjde nastejno. Nepsal jsem, že jsou agresivnější, psal jsem jen, že mají více konfliktů, což je bohužel fakt.A jaká prosím norma? Normou je, že lidé si navzájem rozumí, jsou schopni sociální interakce. Porucha této interakce - nemoc - zůstává vždy nemocí, jde jen o stupeň jejího rozvoje či o stupeň postižení, chcete-li. Rýma je pořád rýma, ať už semtam trošku frknu, anebo mi teče z nosu tak, že nejsem schopný dýchat. Neřešíme, co je nemoc, řešíme, kdy lze její projevy ignorovat a kdy už ne.
A na definici přece v praxi stejně nezáleží, nemocný rýmou za svůj stav nemůže, stejně jako nemocný autismem, nepadá tedy žádným způsobem v úvahu myšlenka, zda ho za jeho stav budeme nějak šikanovat.
Měli bychom ale řešit ohledy k okolí, dítě s chřipkou do školy nepatří, protože by ohrozilo ostatní, stejně tak do školy nepatří těžké případy autismu, ze stejného důvodu. A banální kýchání, stejně jako spousta lehčích projevů PAS nejen není třeba definovat, ale okolí si jich kolikrát ani nevšimne.