Tak trochu jako deja vu působí projekt DolphinGemma společnosti Google. Klade si za cíl vývoj umělé inteligence, jež nám zajistí dorozumívání s delfíny. Vizi komunikace lidí s těmito inteligentními kytovci nabídl už v roce 1967 francouzský spisovatel Robert Merle v románu Až delfín promluví. A rozhodně přitom nesršel optimismem.
V jeho knize jsou delfíni vycvičeni ke komunikaci s lidmi, aby mohli být nasazení ve válečných akcích. Merleho inspirovala při psaní knihy zuřící studená válka a také výzkum delfínů prováděný americkým neurobiologem Johnem C. Lillym. Román byl v roce 1973 použit jako volná předloha pro natočení amerického filmu Den delfína.
DolpinGemma AI od Googlu
Těžko si představit, že by v Google nikdo Merleho román nečetl nebo že by tam neznali film režiséra Mika Nicholse s Georgem Scottem v hlavní roli vědce Jakea Terrella. Každopádně spustili vývoj LLM, který by měl rozluštit zvukovou komunikaci delfínů kapverdských (Stenella frontalis). Lidé z Google nevylučují ani možnost, že bychom mohli delfínům prostřednictvím umělé inteligence také ledacos sdělovat.
Nový model DolphinGemma trénují na zvukových záznamech a videonahrávkách nashromážděných za posledních 40 let neziskovkou Wild Dolphin Project (WDP) od delfínů kapverdských žijících v oblasti Baham. DolphinGemma analyzuje hlasové projevy, hledá v nich vzory a předvídá, co pro zvířata znamenají a jak na ně budou reagovat. Pracuje tedy se zvuky delfínů podobně, jako to dělají jiné LLM s lidskou řečí.
„Umělá inteligence umožní odhalit v komunikaci delfínů vzory, které by tam člověk nikdy nenašel,“ vysvětluje Thea Taylorová, která vede anglický projekt Sussex Dolphin Project a výzkumu firmy Google se neúčastní.
LLM každopádně urychlí analýzy dat a už to samo o sobě je velká pomoc. V rámci WDP se podařilo nahromadit data, jejichž vyhodnocení by jednomu člověku zabralo 100 let.
CHAT: aparatura pro rozhovor s delfínem
Ve spolupráci s WDP a Georgia Institute of Technology vyvíjejí vědci z Google zařízení CHAT (zkratka z Cetacean Hearing Augmentation Telemetry). Tato technologie umožní generovat zvuky s charakteristikami delfíní komunikace. Nebudou odposlouchané od delfínů. Budou nově vytvořené umělou inteligencí pro označení konkrétních věcí, jaké delfíni dobře znají, např. pro mořskou řasu hroznovici (Sargassum).
Dvojice potápěčů vybavená zařízením CHAT bude plavat s delfínem a uměle vytvořeným zvukem budou jeden druhého žádat o vybranou věc, třeba hroznovici. Tu si pak mezi sebou několikrát předají. Klíčovou roli by měla sehrát schopnost delfínů opičit se po lidech.
Vědci doufají, že demonstrací systému mezi lidmi se od přírody zvědaví delfíni naučí zvuk napodobovat a začnou ho používat, když budou tuto věc chtít. Pokud vědci pochopí význam některých zvuků vydávaných delfíny, přidají je do slovní zásoby aparatury CHAT. Cílem je naučit delfíny používat tyto zvuky a vytvořit tak jakousi umělou řeč pro dorozumívání delfínů s lidmi.
Vědci si ale nejsou jistí, zda delfíni nějakou řeč mají a že jsou s to se umělou řeč aparatury CHAT naučit. Jde o to, zda delfíni skutečně interpretují zvuky podobně jako lidé vnímají řeč, nebo zda si jen vytvoří reflex a naučí se na CHAT reagovat podobně jako pes, který poslechne, když mu člověk zavelí: „Sedni!“, protože za to očekává odměnu.
Google nepodniká na tomto poli sám. Umělou inteligenci používají k dekódování zvukové komunikace různých zvířecích druhů i další týmy. Vědci z projektu CETI (Cetacean Translation Initiative) například používají umělou inteligenci k pochopení komunikace mezi vorvani. Projekt Earth Species si klade za cíl využít svůj model NatureLM ke zpracování zvuků zvířat různých druhů. A software DeepSqueak analyzuje zvuky vydávané hlodavci a na základě výsledků určuje, nakolik jsou zvířata ve stresu. Výsledky těchto výzkumů naznačují, že komunikace zvířat nese některé charakteristiky společné s lidskou řečí.
Jak mluví kytovci
Zvuková komunikace kytovců má s lidskou řečí společného víc, než by se mohlo zdát. Zpěvy keporkaků nejsou vyprávěním, které by mohlo konkurovat Odyseji nebo Mahábháratě. Ve skutečnosti to vůbec není věcné sdělení, ale spíše hudební produkce. Mláďata velryb se ale učí zpěvy poslechem podobně, jako děti zvládají řeč, a to není jednoduché.
Dítě slyší dlouhou sérii zvuků a aby se naučilo mluvit, musí zjistit, kde začínají a kde končí slova. Využívá toho, že např. hlásky k, o, č, k, a se vyskytují v tomto pořadí častěji právě proto, že tvoří slovo „kočka“. Ve větě mu ale můžou předcházet slova „černá“ nebo „bílá“ a po něm následovat slova „spí“ nebo „běhá“. Přitom tato slova jsou rovněž tvořena hláskami v ustáleném pořadí. Dítě pozná slova podle toho, že se jejich lásky vyskytují v řeči častěji pospolu. Tento princip platí bez ohledu na jazyk, jakým lidé mluví, a usnadňuje dětem zvládnutí řeči.
Frekvence slov lidské řeči přitom podléhá Zipfovu zákonu. To znamená, že po nejčastěji používaném českém slově být, se druhé nejpoužívanější slovo spojka a vyskytuje s poloviční četností. Třetím nejužívanějším slovem je zvratné zájmeno se, a to používáme třikrát méně než sloveso být. Stejně tak se s čtvrtým slovem předložkou v setkáváme čtyřikrát vzácněji než s být.
Také keporkaci dávají některé zvuky k sobě častěji a v jiných kombinacích je vůbec nepoužívají. I velryby tím zřejmě mláďatům usnadňují učení a předávání zpěvů z generace na generaci. Svědčí o tom fakt, že frekvence, s níž keporkaci užívají ustálené skupiny zvuků, rovněž podléhají Zipfovu zákonu.
Řečové schopnosti bonobů
Jednu z klíčových vlastností lidské řeči názorně demonstruje věta: „Velbloud letěl přes moře na zahradní sekačce, a přitom si hlasitě pískal.“ Nikdy jsme ji neslyšeli ani nečetli. Není v ní smyslu, co by se za nehet vešlo. S vysokou pravděpodobností nikdo nikdy nic takového nevyslovil. Přesto jí rozumíme a umíme si představit vše, co se v ní říká. Pochopíme to, protože známe význam jednotlivých slov a náš mozek si to umí složit dohromady. Dlouho jsme to považovali za výlučně lidskou schopnost, ale nakonec jsme ji odhalili také u bonobů.
Ti vydávají pestrou škálu zvuků. Například zachrochtáním říkají: „Koukni na mě.“ Tyto zvuky skládají podobně jako lidé slova. Houknutí vysokým tónem znamená „Věnuj mi pozornost.“, kdežto houknutí hlubokým hlasem lze přeložit jako „Jsem rozčílený.“ Oba zvuky vyluzované po sobě používají bonobové ve smyslu: „Věnuj mi pozornost, protože jsem rozčílený.“ Když bonobo spojí zvuk s významem „rád bych…“ a zvuk přeložitelný jako „zůstaňme spolu“, jde obvykle o výzvu k sexu. Aby bonobové pochopili, co sekvence zvuků znamená, musí ji v mozku analyzovat podobně jako lidé. Části mozku, které přitom využívají, však mají podstatně jednodušší stavbu než řečová centra lidského mozku.
Mají zvířata řeč?
Zda je komunikace zvířat skutečným jazykem, zůstává předmětem vědecké diskuse. Simon Townsend z Universität Zürich, který vedl tým studující zvukové projevy bonobů, je přesvědčen, že řeč je specifickou schopností lidí. Simon Kirby z University of Edinburgh tvrdí, že kdyby zvířata měla podobné jazykové schopnosti jako lidé, už bychom to věděli, protože by se to v chování zvířat jasně projevovalo.
„Jazyk je nekonečně složitý,“ říká Arik Kershenbaum z Girton College. „I když budete mít pro každý objekt ve vašem okolí samostatné slovo, neznamená to, že vládnete řečí.“ Delfíni mají variace ve své vokalizaci, ale to nemusí nutně korelovat s rozdílem ve významu. „Na první pohled není vůbec jasné, že delfíni mají slova,“ dodává Kershenbaum.
Etické otazníky
Google letos v létě uvolní DolphinGemma jako open source model a vědci ho budou smět využívat k výzkumu komunikace jiných druhů delfínů. „Doufáme, že výzkumníkům po celém světě poskytneme nástroje pro využití jejich vlastních akustických dat, urychlíme hledání vzorů a společně prohloubíme naše chápání těchto inteligentních mořských savců,“ píše Google.
V nadšení nad možnostmi, jež nám otevírá umělá inteligence, nesmíme zapomínat, že nad komunikací se zvířaty se vznáší i nejeden etický otazník. S prostředky pro komunikaci se zvířaty mohou například pytláci zefektivnit ilegální lov. Některé země mohou manipulovat s migrujícími zvířaty - žádoucí druhy, např. hejna ryb, přitáhnout na své výsostné územní a nežádoucí, např. hmyzí škůdce, odklonit k sousedům.
Rozluštění komunikace zvířat můžeme brát i jako přípravu na kontakt s inteligentní mimozemskou civilizací. Ta se od nás může lišit nejen kulturně ale i biologicky. A nelze vyloučit, že biologická nebude. V každém případě ji budeme muset pochopit a domluvit se s ní. Bude na tom záviset naše existence. A jak bychom se chtěli domluvit s civilizací, od které se lišíme prakticky ve všem, když nepochopíme tvory, ke kterým máme v řadě ohledů tak blízko.