Biblický kreacionismus mladé Země: Čím a proč je tak nebezpečný?

Napsat shrnující článek o biblickém kreacionismu mladé Země je v podstatě nemožné. Důvodem je skutečnost, že víra v Zemi starou cca 6000 let a stvoření Bohem (které mělo proběhnout přesně tak, jak popisuje Genesis) zasahuje do řady vědeckých oborů.

Jen pro představu: jedna z našich oblíbených knih, The Counter-Creationism Handbook, která obsahuje odpovědi na nejčastější argumenty kreacionistů z oblasti paleontologie, historie, filosofie, astronomie, biologie… má 362 stránek (vydání z roku 2007).

Je tu však minimálně jedna konkrétní věc, kterou lze rozebrat i bez potřeby popsat desítky stran více či méně odborným textem – a současně je velmi důležitá. Konkrétně jde o nebezpečí mladozemského kreacionismu.

Naše dlouhodobé zkušenosti jsou bohužel takové, že většina lidí kreacionisty podceňuje a s pohrdavým mávnutím ruky je hází do jednoho pytle s tzv. placatozemci a dalšími podobnými exoty. Lépe informovaní jedinci sice uznají, že jakýsi problém zde existuje, ale pokud se někoho týká, tak v podstatě jen Američanů. Neboť právě v USA (konkrétně v evangelikálních kruzích) biblický kreacionismus bují zdaleka nejvíc.

To je ale zásadní omyl, protože jeho stoupenci útočí na samotné základy vědy. A to poměrně rafinovaným způsobem – mj. neustále podsouvajíí, že věda by se měla zabývat i teoriemi vyžadujícími působení nějaké nadpřirozené příčiny, protože pokud tak nečiní, je dost možné, že nikdy nemůže dospět k pravdivým závěrům. Jinak řečeno: „jestliže Bůh existuje a tvořil a vy ho z vědy vylučujete, pak to máte celé špatně“.

„Vědecké“ není synonymum pro „pravdivé“

Proč tuto taktiku označujeme za rafinovanou? Proto, že až překvapivá spousta lidí od vědy očekává právě pravdivé závěry a to jaksi konečné, definitivní. To je ale úplně mimo, protože věda žádný patent na takovouto absolutní pravdu nemá, nedělá si ho a především si ho ani dělat nechce. Úkolem vědy je poskytovat nám vědecká vysvětlení jevů týkajících se hmotného či fyzického světa (viz The Hutchinson Dictionary of Science). To nám úplně stačí.

Je tedy klidně dost dobře možné, že bibličtí kreacionisté mají pravdu a náš svět byl stvořen tak, jak je popisováno v Genesis a žádná biologická evoluce nikdy neproběhla. A není důvod proč to nepřiznat.

Všechny doklady svědčící o opaku teď na okamžik klidně můžeme pustit z hlavy, protože jakmile se jednou ve hře ocitne nadpřirozená všemožná bytost, tak je možné vlastně úplně všechno – klidně i to, že náš svět byl stvořen včera, se všemi našimi vzpomínkami a historií, vůbec nemluvě o všech těch dokladech postupného vývoje. Pokud by totiž něco podobného pro onu hypotetickou bytost možné nebylo, popíralo by to její všemocnost.

Mnoho lidí se prohlašuje za nevěřící (ve smyslu, že nevyznávají žádné konkrétní náboženství), ale přitom slepě věří ve vědu, což se projevuje například tím, že chovají téměř nábožnou úctu k základním fyzikálním zákonům. Dobrý vědec si však je omezení svého oboru vědom.

Proto jeden z našich nejznámějších evolučních biologů Jan Zrzavý otevřeně připouští, že „cokoli na světě mohlo vzniknout selekcí dle Darwina, stejně jako cokoli na světě mohl stvořit inteligentní designér“.

Proto mi svého času teoretický fyzik Petr Kulhánek napsal, že fyzikální zákony jsou „pouhé nedokonalé popisy přírody, které za chodu měníme a upravujeme tak, aby souhlasily s pozorováním“ a že „žádný fyzikální zákon si nemůže byt jisty tím, že přežije v podmínkách novějších technologií a experimentu“. Vědu dělá krásnou právě to, že co v ní platí dnes, může být zítra už úplně jinak.

Vědu ovšem dělá krásnou i to, že v ní nemusíme dlouhosáhle filosofovat o tom, co je to vlastně ta nadpřirozená příčina. Dost dobře nám to totiž říká metodologický naturalismus, tedy dobrovolně přijaté pravidlo, které svého času definitivně oddělilo vědu od oborů typu teologie. Zjednodušeně řečeno – slovy uznávaného biologa a teologa Marka Váchy – ve vědě se zajímáme o to, co nám „nějak vychýlí ručičku přístroje“. K jiným fenoménům se věda prostě a krásně nevyjadřuje (tzn. zaujímá vůči nim zcela neutrální postoj). Tyto věci bohužel nechce chápat nejen řada křesťanů, muslimů..., ale ani řada ateistů lačnících po „vědeckých zbraních“ proti náboženství.

Z toho mimochodem plyne i to, že velmi časté kreacionistické tvrzení – totiž že ve vědě je „zakázané“ působení inteligence – není pravdivé, neboť taková inteligence nutně nemusí být nadpřirozená. Tak třeba řízenou panspermii (hypotézu Francise Cricka, podle níž zárodky života vyslala k Zemi nějaká mimozemská civilizace) sice mnozí kritizovali, ale je třeba si uvědomit, že pokud by takoví mimozemšťané existovali, byli by teoreticky normálně přístupní vědeckému zkoumání (bylo by je možné „měřit i vážit“). Oproti tomu Bůh tomuto zkoumání zkrátka přístupný není.