Rychlý množivý rektor na rozdíl od Vodního Tlakového pracuje při atmosférickém tlaku, takže nehrozí roztržení reaktoru v důsledku přehřátí.
Rychlé množivé reaktory mají tzv záporný tepelný koeficient, při zvýšení teploty se zpomaluje rychlost jaderné reakce.
Největší riziko, a příčina všech větších a velkých havárií energetických jaderných reaktorů je voda, která se v dúsledku teploty rozloží na vodík a kyslík a následně exploduje, což poruší reaktor a ten ztratí vodu. Tím sice dojde k přerušení řetězové reakce, která potřebuje moderátor, ale starší reaktory nebyli konstruovány na dochlazování na vzduchu a v jaderném palivu nadále vzniká teplo ze samovolného jaderného rozpadu. Což může vést až vytavení paliva dnem reaktoru. Případně v důsledku narušení reaktorové zóny se místně zvýší koncentrace štěpitelného materiálu, takže jaderná reakce může i nadále probíhat. Moderní konstrukce vodní reaktorů (i ty naše) mají nějaký způsob jak zaplavit reaktor vodou a zároveň zachytit případné palivo vytavené ven.
Oproti tomu u reaktorů chlazených kovem prakticky nehrozí jeho vyvření (sodík vře při 883 stupních C) mezitím do jádra spadnou bezpečnostní tyče které přeruší řetězovou reakci a reaktor je stavěn na to aby se sám v tomhle stavu bez asistence dochladil, i kdyby náhodou nefungovala chladící a oběhová čerpadla.
Spuštění, respektive uvolnění bezpečnostních tyčí je často "řízeno" nějakým fyzikálním principem, tzn spustí se samy bez potřeby jakéhokoliv zásahu nebo vnější energie pouze tím že dojde k překročení nastavených parametrů.
Názor byl 2× upraven, naposled 24. 11. 2021 10:57
