Je náhrada tradičních plastů bioplasty ku prospěchu přírodě? Zdravý selský rozum svádí k tomu, abychom na bioplasty kývli. Vědeckým výzkumem podložená fakta říkají něco jiného. Bioplasty používané v textilním průmyslu mohou napáchat více škod než polyester. „Ekologické produkty“ nejsou vždycky tak „zelené“, jak se na základě neúplných, povrchních informací můžeme domnívat.
Není pochyb o tom, že žijeme v době plastové a někteří vědci jsou přesvědčeni, že jsme už zahájili celé nové geologické období, pro které vymysleli název plasticén. Lidstvo vyrábí ročně kolem 550 milionů tun plastů, z toho asi 6 milionů tun bioplastů.
V odpad se každoročně mění více než 400 milionů tun plastů a z toho 60 milionů tun uniká do životního prostředí. Nejnápadnější jsou makroplasty, např. polyetylénové sáčky, PET láhve pohozené kolem silnic. Mezi makroplasty se ale řadí třeba i sítě ztracené na moři rybářskými loděmi (ty představují největší zdroj znečištění moří plasty).
Méně nápadné jsou drobné částice plastů, které byly v těchto velikostech vyrobeny nebo vznikly rozpadem makroplastů. Částice o velikosti nad 1 mikrometr označujeme jako mikroplasty, ještě menší částice se označují jako nanoplasty.
Mikroskopické částice plastů sice nejsou vidět, ale jsou všudypřítomné. Najdeme je na dně moří i na vrcholcích velehor, na rovníku i na obou zeměpisných pólech. Nacházejí se ve vodě, ve vzduchu, v půdě. Z životního prostředí pronikají do všech forem pozemského života – od bakterií přes rostliny až po živočichy včetně člověka.
Podle některých odhadů každý z nás zkonzumuje týdně 5 gramů mikroskopických částic plastů, což se zhruba rovná hmotnosti platební karty. Není divu, že máme tyto částice všude. Kolují nám žilami s krví, vyskytují se ve spermatu i v mateřském mléce. Přispívají k ateroskleróze, neplodnosti a mnoha dalším zdravotním problémům.
Klasické plasty a bioplasty
Bez plastů se neobejdeme. Můžeme zakázat třeba plastová brčka, ale výraznější omezení produkce a používání plastů by přivedlo ekonomicky vyspělé země ke kolapsu. Stačí si jen představit, co všechno by s plasty zmizelo z nemocnic a ordinací lékařů. Hledání vhodných náhražek není jednoduché.
Třeba textilní průmysl začal používat bioplasty - ročně se jich tam zpracuje 360 000 tun. Ve srovnání se 115 miliony tun textilií vyrobených ročně je to zanedbatelné množství. Mezi textiliemi dominují plasty, především polyester, na který připadá více než polovina světové produkce. Asi třetina všech tkanin je z bavlny (27 %) nebo z vlny (4 %). Je zřejmé, že klasické plasty textilnímu průmyslu i našim šatníkům vévodí.
Pro výrobu bioplastů se užívá aspoň zčásti biomasa (např. celulóza ze dřeva). To bohužel neznamená, že všechny bioplasty jsou biodegradovatelné. Řada výrobních postupů dodává bioplastům na odolnosti vůči působení životního prostředí a v některých případech mohou bioplasty vzdorovat rozkladu déle než tradiční plasty.
Při praní ale i při běžném nošení se dostávají textilní vlákna do životního prostředí. Do zemědělské půdy pronikají mikrovlákna z textilií ve velkém například při hnojení kaly z čistíren odpadních vod. V Evropě se tak dostává ročně do půdy odhadem až 430 000 tun mikroplastů. Bylo by pro přírodu lepší, kdyby mezi nimi převažovaly bioplasty?
Co na to žížaly?
Tým britských vědců vedený Richardem Thompsonem z University of Plymouth se rozhodl otestovat vliv textilních bioplastů a klasických plastů na žížalách. Výsledky svého bádání zveřejnili ve vědeckém časopise Environmental Science and Technology
Vědci nejprve kontaminovali půdu v nádobách mikrovlákny bioplastů viskózy a lyocellu vyráběných z celulózy a mikrovlákny nejběžnějšího klasického plastu používaného v textilním průmyslu, tedy polyesteru. Do nádob pak nasadili žížaly hnojní (Eisenia fetida) a sledovali, jak se jim vede.
V prvním pokusu testovali, co vůbec žížaly vydrží, a chovali žížaly v půdě, která obsahovala různé množství mikrovláken. Polyester snášely žížaly i v koncentracích 4000 miligramů na litr. Ani při tak masivní kontaminaci jich neuhynula více než třetina. Při znečištění půdy viskózou v množstvích nad 200 miligramů na litr uhynulo 80 % žížal a v případě lyocellu nepřežilo koncentrace nad 200 miligramů na litr asi 60 % žížal.
Potom vědci nasadili žížaly do půdy se 100 miligramy vláken na litr, což je koncentrace v půdě celkem běžná. Žížaly v půdě s viskózou se rozmnožovaly výrazně méně než žížaly v půdě s polyesterem. V půdě znečištěné lyocellem zase žížaly rostly méně než v půdě se stejným množstvím polyesteru.
„Naše studie dokazuje, že bioplasty mají řadu nežádoucích účinků na žížaly, které jsou klíčovými živočichy pro fungování ekosystémů. To jen podtrhuje naléhavou potřebu získat všechny potřebné informace o zamýšlených náhražkách klasických plastů,“ říká členka výzkumného týmu Winnie Courtene-Jonesová z University of Plymouth.
Politováníhodné náhrady
Richard Thompson k tomu dodává: „Je jasné, že pokud chceme řešit znečištění životního prostředí plasty, bude kromě recyklace plastových odpadů a opakovaného používání výrobků z plastů nutné také snížit výrobu plastů a omezit jejich používání. Proto roste zájem o alternativní materiály, které by mohly nahradit plasty.
Jak ale dokládá naše studie, je velmi důležité, abychom testovali tyto náhražky za příslušných environmentálních podmínek, a to dříve, než je začneme používat v masovém měřítku. Pevně věřím, že je možné se vypořádat s kritickým znečištěním planety plasty. Je však třeba provádět výzkum, díky kterému se vyhneme nezamýšleným následkům neuvážených řešení."
Pro náhradu látky se známými škodlivými účinky za látku, jejíž rizika jsme zatím nestihli prozkoumat, mají vědci anglický termín „regrettable substitution“ čili „politováníhodná záměna“. My v Čechách říkáme, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. V řadě případů ale používají výrobci látky s neznámými riziky jako „bílé koně“ a nahrazují jimi škodlivé látky zcela cíleně v rámci tzv. greenwashingu.
Názorným příkladem je nahrazování „profláknutého“ bisfenolu A v plastech nebo papírech do tepelných tiskáren „bílým koněm“ v podobě bisfenolu S. Ten se dodatečně ukázal v mnoha ohledech jako ještě horší než jeho předchůdce.