Na Zemi čas od času detekujeme částice s monstrózní energií, které k nám přilétají z okolního vesmíru. Až do dnešní doby převažoval názor, že se tyto extrémní částice zrodily v extrémním prostředí ohromujících sil a energií v hlubokém vesmíru, které představují kvasary, tedy aktivní galaktická jádra s jejich běsnícími supermasivními černými dírami.
Početný mezinárodní tým odborníků, který zpracoval pozorování pozemské gama observatoře High Altitude Water Cherenkov Experiment (HAWC), na to má ale jiný názor. Podle jejich výsledků na Zemi detekujeme i extrémně vysokoenergetické fotony gama záření, které pocházejí z „nedalekých“ astrofyzikálních zdrojů v Mléčné dráze, jako jsou mikrokvasary.
Kvasary jsou od nás obvykle velmi daleko. Nejbližší z nich je kvasar Markarian 231 a i k němu světlo letí asi 600 milionů let. Všechny ostatní kvasary pozorujeme v ještě vzdálenějším vesmíru. Mikrokvasary, navzdory poněkud zavádějícímu jménu, vypadají jinak. Jsou to těsné dvojhvězdné systémy, které tvoří masivní hvězda a černá díra hvězdné velikosti.
Další zdroje extrémně energetických částic
Černá díra v mikrokvasaru požírá hmotu a vytváří dva protilehlé polární výtrysky hmoty a záření, které se táhnou do vzdálenosti stovek světelných let. Mikrokvasary jsou vzácné, ale občas na nějaký narazíme. V Mléčné dráze jsme jich zatím objevili pár desítek.
Fotony záření mikrokvasarů už vědci v minulosti detekovali. Jejich energie ale byla mnohonásobně nižší než v případě kvasarů, obvykle tak na úrovni desítek gigaelektronvoltů. V nových pozorováních gama observatoře HAWC ale badatelé nalezli fotony z mikrokvasaru jejichž energie byla až kolem 200 teraelektronvoltů. To je zhruba o 4 řády více, než je obvyklé.
Jde o mikrokvasar V4641 Sagittarii v souhvězdí Střelce. Tvoří ho stárnoucí obr spektrální třídy B, asi třikrát těžší než Slunce, který je v těsné dvojici s černou dírou hvězdné velikosti.
Černá díra je ještě dvakrát hmotnější než zmíněný obr a oběhne se s ním jednou za 2,8 dne. Mikrokvasar V4641 Sagittarii je vzdálený od Země asi 20 tisíc světelných let. Jak se zdá, astronomové budou muset počítat s mikrokvasary jako s dalšími zdroji extrémně energetických částice.