Nevíme, jak se jmenuje. Studie publikovaná týmem z University of California v San Francisku v předním lékařském časopise The New England Journal of Medicine ho označuje jako BRAVO1. Akronym v sobě skrývá fakt, že jde o prvního dobrovolníka studie, která se plným názvem jmenuje Brain-Computer Interface Restoration of Arm and Voice.
Volně si to můžeme přeložit jako „zařízení pro komunikaci mozku s počítačem, které napomůže obnově hlasu a pohybu rukou“. BRAVO1 je muž těsně před čtyřicítkou, který před patnácti lety utrpěl po mozkové cévní příhodě těžké poškození mozkového kmene.
Ztratil tak vládu nad hlasivkami i nad končetinami. Ke komunikaci používá ukazovátko připevněné k basebalové čapce. Natáčením hlavy ukazovátkem „vyťukává“ písmena z abecedy znázorněné na monitoru počítače a tímhle neobratným způsobem píše zprávy.
Tým vedený neurochirurgem Edwardem Changem a neurologem Karuneshem Gangulym voperoval muži do mozku systém elektrod, které jsou s to s vysokým rozlišením detekovat aktivity neuronů v centru ovládajícím hlasivky. Muž si pak nesčetněkrát opakoval padesátku nejběžnějších slov, jako je třeba „voda“, „rodina“ nebo „dobrý“.
V reakci na povely, které se snažil mozek muže vyslat hlasivkám, docházelo k různému „vzoru nažhavení“ neuronů v daném mozkovém centru. Informace o „nažhavených“ neuronech putovaly do počítače, kde je vyhodnotila umělá inteligence schopná odstranit z naměřených dat podstatnou část informačního šumu.
Počítač se tak naučil odlišovat podle „vzoru nažhavení“ neuronů v mozkovém centru slova, která se dobrovolník BRAVO1 snažil říct. Jakmile počítač slovo dekódoval, zobrazil ho na monitoru počítače.
Po prvé naostro u člověka neschopného řeči
Vědci už dříve dokázali z aktivity mozku přečíst slova, která vyslovili lidé s nenarušenou schopností řeči. Počítač to zvládl dokonce v reálném čase. Bude to všechno fungovat i u lidí, kteří hlasovou komunikaci nenávratně ztratili? Pacient BRAVO1 nepoužil hlasivky dlouhých patnáct let. „Nezapomnělo“ jeho mozkové centrum, jak se mluví? Nejnovější studie z The New England Journal of Medicine jasně dokládá, že to možné je.
Zdravý člověk běžně komunikuje rychlostí 150 až 200 slov za minutu. Ve srovnání s tím je komunikace po jednotlivých písmenech zoufala pomalá a také velmi namáhavá. Chang proto zvolil systém, který je s to rozlišovat celá slova.
Na dotaz „Jak se máte?“ odpověděl dobrovolník BRAVO1 prostřednictvím počítače: Mám se moc dobře“. A když mu vědci napsali na monitor otázku „Chcete vodu?“ odpověděl: „Ne, nemám žízeň.“
Komunikace probíhala tempem až osmnáct slov za minutu, a to se spolehlivostí až 93 %. Ke spolehlivosti významně přispěla „autokorekční“ funkce podobná té, jaká hlídá pravopis při psaní textů.
Mohlo by se zdát, že výkon systému je ve srovnání s normálním tempem řeči zoufale nízký, zhruba desetinový. Ale vědci berou tento experiment jako dílčí úspěch. Důkaz, že kráčejí po schůdné cestě a neuvízli ve slepé uličce. Celý systém se bude zdokonalovat. Jeho kapacita, spolehlivost i rychlost zcela jistě razantně narostou.
