Vědci z Muzea mamutů Severovýchodní federální univerzity v Jakutsku provedli pitvu starověkého bizona objeveného v létě 2022 v okrese Verchojansk. Ze zvířete se zachovala hlava, přední končetiny a část hrudníku a vědci z nich odebrali vzorky svalů, kůže, srsti a mozku.
Odběru tkání se zúčastnil jihokorejský biolog Woo Suk Hwang, který jako první na světě naklonoval psa a dnes působí jako ředitel Biotechnologické výzkumné nadace Spojených arabských emirátů. Hwang oznámil, že hodlá z odebraných bizoních tkání naklonovat pravěké zvíře.
Woo Suk Hwang je velmi kontroverzní postava. Z jeho domovské Soulské národní univerzity ho v roce 2006 vyhodili, když se ukázalo, že falšoval data a porušil etické normy při pokusech o využití klonování k tvorbě lidských embryonálních kmenových buněk. Řada vědců sleduje Hwangovy plány s netajenou skepsí.
Například švédský paleogenetik Love Dalén ze Stockholmské univerzity je toho názoru, že ze vzorků získaných z bizona nebude klonování možné. Tkáně sice vypadají jako dobře zachovalé, ale dědičná informace v nich je s vysokou pravděpodobností příliš degradovaná, což úspěch při klonování vylučuje.
Pro klonování musí zůstat v buňkách nenarušené chromozomy. Ale i ty nejzachovalejší tkáně živočichů nalezených v permafrostu mají chromozomy fragmentované. Šance na výskyt neporušených chromozomů ve vzorcích tkání starých tisíce let považuje Love Dalén za mizivé.
Dalén však věří, že lze přečíst drtivou většinu bizonova genomu a následně pak do této podoby upravit DNA dnešních bizonů. Vyhynulé zvíře by se tak nakonec vrátilo ze záhrobí. Bylo by to neskutečně náročné, ale šance na úspěch jsou podle Dalena „o mnoho řádů vyšší“ než naděje na klonování zvířete.
Jak oživit vyhynulé tvory
Projekty na klonování vyhynulých živočichů se zdaleka neomezují jen na ruského bizona. Australští vědci z Melbournské univerzity doufají, že se jim podaří vzkřísit vakovlka tasmánského. Ten vyhynul na australské pevnině asi před třemi tisíci lety a přežíval pak už jen na Tasmánii, dokud ho tam evropští osadníci nevyhubili. Poslední vakovlk zemřel v zajetí v roce 1936.
Na Melbournské univerzitě vznikla pro potřeby projektu na znovuoživení vakovlka tasmánského laboratoř Thylacine Integrated Genetic Restoration Research (TIGRR) v hodnotě 3,6 milionů dolarů. Andrew Pask chce v této laboratoři vyvinout potřebné technologie. Jedním z klíčových kroků je získání kompletního genomu vakovlka. Genom byl sekvenován už v roce 2018, ale nad jeho kompletností se vznáší otazník.
Pokusy se sekvenováním genomu ze vzorků odebraných z muzejních exponátů, jež jsou tím jediným, co z vyhynulých živočichů zbylo, nedopadají dobře. Například DNA krysy Maclearovy, která žila na Vánočním ostrově a byla vyhubena v roce 1903 se vědcům nepodařilo zkompletovat, i když použité vzorky vzbuzovaly velké naděje.
„Měli jsme takřka ideální podmínky, ale to, co nám chybí, rozhodně není nevýznamné. Postrádáme geny, které jsou důležité pro čich nebo pro imunitní systém. Nedostali jsme zpátky kompletně všechno, co zmizelo,“ přiznal vedoucí týmu Thomas Gilbert z univerzity v Kodani.
Pro znovuzrození vakovlka bude nutné vyvinout techniky pro vytvoření embryí vačnatců a jejich úspěšného přenosu do dělohy samic náhradního druhu. Pask předpokládá, že se jim do deseti let podaří metodami genového inženýrství proměnit buňky vakomyší na buňky s dědičnou informací vakovlka tasmánského.
Vakomyši patří k nejbližším žijícím příbuzným vyhynulého vakovlka a jejich genom by se měl genomu vyhubeného vačnatce hodně podobat. Změn, které jsou potřeba pro „přepsání“ DNA bude ale i tak neuvěřitelně mnoho. „Je to tak trochu jako Jurský park, ale začínáme s živou buňkou z blízce příbuzného druhu, v tomto případě vakomyši,“ říká Andrew Pask.
Ve vypěstovaných buňkách vakovlka plánují vědci nastartovat čtveřici vybraných genů a buňkám tak dodat vlastnosti raného embrya. Vznikne z nich jakási univerzální buněčná surovina, z které se dá v laboratoři nastolením vhodných podmínek vypěstovat jakýkoli typ buněk těla. Vědci z nich chtějí vyrobit spermie a vajíčka a z těch pak oplozením ve zkumavce vytvoří embrya.
Ta přenesou do dělohy samicím vakomyši. Vakomyši s hmotností kolem patnácti gramů jsou sice mnohonásobně menší než vakovlci, kteří v dospělosti vážili od dvanácti do dvaadvaceti kilogramů. Pask ale doufá, že vakomyši embryo vakovlka donosí, protože vačnatci rodí po krátké březosti mláďata velikosti zrnka rýže.
Americká nezisková organizace Revive & Restore chce přepsáním dědičné informace severoamerického holuba pruhoocasého vrátit na svět jeho blízkého příbuzného holuba stěhovavého. Stavy tohoto ptáka dosahovaly řádově miliard kusů, a přesto se ho podařilo masovým lovem a ničením přírody v roce 1914 zcela vyhubit.
Mezinárodní tým vědců sdružených v projektu BioRescue bojují s využitím nejmodernějších biotechnologií o záchranu severního poddruhu afrického nosorožce tuponosého. Ti mají k dispozici živé buňky a jejich šance na úspěch jsou tak o poznání vyšší než u projektů, které pracují jen s dědičnou informací vyhynulých živočichů.
