Tam a zase zpět
Obří raketa SLS, která má dostat člověka zpět na Měsíc, se v uplynulých týdnech vydala poprvé na startovací rampu... a z ní zase zpět do montážní haly.
Raketu SLS (Space Launch System) jsme viděli poprvé v reálu a celou. Už nejde o animace a ani není schovaná v montážní hale. Využili jsme toho, abychom se na ní podívali z blízka a doplnili to o řadu zajímavostí.

Foto: NASA / Keegan Barber
Raketa SLS
SLS začala být sestavována na konci roku 2020. Nejdříve se složily jednotlivé segmenty dvou motorů na tuhé pohonné hmoty [1], na konci dubna 2021 připlul na Mys Canaveral centrální stupeň [2]. Následně byl připojen urychlovací stupeň s lodí Orion a záchrannou věží [3]. Z čeho všeho se sestava skládá, jsme probírali nedávno v samostatném článku.

NASA/Aubrey Gemignani
Zpět s problémy
SLS se vydala na startovací rampu 17. března. Hlavním cílem byl test odpočítávání a plnění rakety palivem před prvním startem do vesmíru (mise Artemis 1). Přídavné motory mají tuhé pohonné hmoty a jsou tak naplněny už z výroby. Do centrálního stupně a urychlovacího stupně se tankuje vodík a kyslík.
Celkem proběhly tři pokusy o tankování a to 3., 4. a 14. dubna. Ani jeden se však neobešel bez problémů.
Objevily se problémy s pozemním zařízením, héliovým ventilem urychlovacího stupně a nakonec s únikem vodíku na rozhraní mezi raketou a její mobilní odpalovací platformou. Při posledním pokusu se podařilo zaplnit jen asi 5 % nádrže s kapalným vodíkem a polovinu nádrže s kapalným kyslíkem.
Centrální stupeň byl poté na konci dubna vrácen do montážní haly k opravám. Je zřejmé, že se kvůli tomu posune i termín startu – nejméně na srpen.

Foto: NASA/Kim Shiflett
Místo startu
SLS a celá infrastruktura okolo vychází raketoplánů a dokonce z Apolla. Startuje se z komplexu LC-39 na Mysu Canavera. Startovací komplexy jsou ve skutečnosti dva. Ten s označením A funguje od roku 1967. Startovaly z něj rakety Saturn V a později raketoplány. Celkem zde proběhlo 141 startů a tento počet bude rychle růst, protože rampu využívá SpaceX Elona Muska a ta se s tím nemaže!
My se alespoň virtuálně vydáme na rampu B. Na kontě má 57 startů, přičemž k tomu poslednímu došlo v roce 2009. V budoucnu z ní budou startovat rakety SLS.

Foto: NASA/Aubrey Gemignani
Dvě rakety vedle sebe
V minulosti nastaly situace, kdy byly oba startovací komplexy obsazeny. Nyní se situace opakovala, ale raketoplány už dávno nahradily jiné nosiče. Blíže k nám jen raketa Falcon 9 s lodí Crew Dragon před startem „turistického“ letu Axiom-1. Ve vzdálenosti 2,5 kilometru od Falconu 9 se nachází SLS.


Foto: NASA
Z haly VAB
SLS se sestavuje ve svislé poloze v montážní hale VAB (Vehicle Assembly Building), která dříve složila raketoplánům a ještě předtím Apollu.
Postavena byla v roce 1966. Půdorys budovy je 218 x 158 metrů a výška 160 metrů. Uvnitř budovy je pět jeřábů pro zvedání a přemisťování jednotlivých částí rakety. Po sestavení se samozřejmě musí dostat ven. VAB má čtyři dveře o výšce 139 metrů, jejichž otevření trvá 45 minut. Jedny z nich vidíte na obrázku níže právě v okamžiku, kdy se SLS vydala ven na svou první cestu.

Foto: NASA/Kim Shiflett
Americká vlajka namalovaná na VAB má rozměry 64 x 33 metrů. Každá z hvězd na vlajce má velikost 1,8 metru.
Na rampu!
Raketa SLS je skládána na odpalovací plošině. Její výška je 7 metrů, délka 48 metrů a šířka 40 metrů. Dominantou celé struktury je odpalovací věž.
Zatímco u raketoplánů byla na rampě, kde čekala na příjezd kosmického korábu, SLS má věž po celou dobu vedle sebe. Jejím úkolem je poskytnutí opěry pro raketu a propojení rakety s pozemními systémy. Věž zajistí energii, komunikaci, přístup k lodi, odvětrávání i přísun paliva. Výška věže je 108 metrů.


Foto: NASA/Kim Shiflett
Připojení k věži

Foto: NASA/Kim Shiflett
Existuje několik propojení mezi raketou a věží:
[1] Crew Access Arm: Začínáme ve výšce 84 metrů, kde se nachází rameno pro nástup posádky do kosmické lodě Orion. Před startem se samozřejmě odklopí.
[2] Orion Service Module Umbilical: Hadicemi tudy proudí kapalné chladící médium a vzduch pro elektroniku a také proplachovací vzduch a dusík pro systém kontroly prostředí, který podporuje kosmickou loď a systém přerušení startu.

Foto: NASA/Ben Smegelsky
[3] Interim Cryogenic Propulsion Stage Umbilical: Nachází se ve výšce 73 metrů a dodává palivo, okysličovadlo, čisticí vzduch, plynný dusík a
a elektrická spojení do urychlovacího stupně ICPS, který dopraví Orion na dráhu k Měsíci.
[4] Core Stage Forward Skirt Umbilical: Nachází se ve výšce 55 metrů nebo také nad nádrží s kyslíkem centrálního stupně. Jeho hlavním účelem je dodávat do SLS klimatizovaný vzduch a plynný dusík. Blízko něj se také nachází stabilizační systém, který přidržuje raketu při přepravě nebo silnějším větru.
[5] Core Stage Intertank Umbilical: Nachází se ve výšce 42 metrů a hlavním úkolem je odvětrávat plynný vodík, který se odpařuje z nádrže centrálního stupně. Rameno také zajišťuje přívod klimatizovaného vzduchu,
tlakové plyny, napájení a datové připojení.
Crawlerway
Celá sestava se pohybuje po cestě zvané Crawlerway, která spojuje halu VAB s oběma startovacími komplex. Na leteckém pohledu je hala VAB dole a startovací komplex B vlevo. Už z obrázku je patrné, že ke SpaceX by to měl přepravník blíže (5,5 km). SLS ale bude létat z komplexu B, takže pásový přepravník čeká vždy vzdálenost 6,8 km.
Crawlerway se skládá ze dvou 12 m pruhů, které dělí 15 metrů široký pás trávy.

Crawlerway byla postavena v roce 1964 z říčního kamene a sloužila pro přesun raket Saturn V v rámci programu Apollo. Poté zde pomoci pásového přepravníku mířily ke startu raketoplány a dnes SLS.

NASA/Kim Shiflett
Odpalovací místnost
O tento pohled na přesun SLS jsme vás nemohli ochudit. Navíc je zajímavý...
Každý asi ví, že se americké vesmírné lety řídí z Houstonu. Odpočítávání a start se ale řídí z odpalovací místnosti. Houston „přebírá raketu“ až poté, co opustí startovací rampu. Na fotografiích níže vidíte SLS z oken odpalovací místnosti.



Foto: NASA/Joel Kowsky
Na fotografii níže je pak samotná odpalovací místnost, který se nachází v rámci Startovacího řídicího střediska hned vedle haly VAB.
Foto: NASA/Cory Huston
Červí logo
SLS propojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Samotná raketa vychází z raketoplánu ale infrastruktura je ještě z dob Apolla. V budoucnu (doufejme, že blízké) bude vynášet lidi na Měsíc.

Foto: NASA/Ben Smegelsky
Nemůžeme proto nezmínit slavné červí logo (Worm), které najdete na motorech SRB. Představené bylo v roce 1975 a jeho autorem je firma Danne & Blackburn. V roce 1992 logo zmizelo – objevovalo se pouze na suvenýrech apod. S programem Artemis se však vrací. Ve skutečnosti se vrátilo dříve... s první pilotovanou misí Crew Dragonu.


Foto: SpaceX
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Vyzkoušet za 1 Kč
Nebo samostatné Živě Premium
Artemis je kosmický program NASA, jehož úkolem je obnovit lety člověka na Měsíc. Na oběžné dráze Měsíce bude vybudována stanice Gateway. Posádku ke stanici bude dopravovat kosmická loď Orion, vynesená raketou SLS. Na povrch Měsíce dopraví astronauty modul HLS, kterým bude minimálně při prvním přistání Starship od SpaceX.
Naplánované mise:
- Artemis 1: Nepilotovaný let, kdy bude loď Orion navedena na oběžnou dráhu kolem Měsíce a pak zpět k Zemi. Termín: konec roku 2022
- Artemis 2: Pilotovaný oblet Měsíce. Termín: rok 2023
- Artemis 3: Přistání člověka na Měsíci. Termín: nejdříve v roce 2024
- CLPS: Doprava vědeckých experimentů na povrch Měsíce jako podpora programu Artemis. Termín: od roku 2021