Budoucnost s příchutí retra. Vybrali jsme nejlepší fotografie z přesunu rakety SLS a popsali, co na nich vidíte

Tam a zase zpět

Obří raketa SLS, která má dostat člověka zpět na Měsíc, se v uplynulých týdnech vydala poprvé na startovací rampu... a z ní zase zpět do montážní haly.

Raketu SLS (Space Launch System) jsme viděli poprvé v reálu a celou. Už nejde o animace a ani není schovaná v montážní hale. Využili jsme toho, abychom se na ní podívali z blízka a doplnili to o řadu zajímavostí. 

Foto: NASA / Keegan Barber

Raketa SLS

SLS začala být sestavována na konci roku 2020. Nejdříve se složily jednotlivé segmenty dvou motorů na tuhé pohonné hmoty [1], na konci dubna 2021 připlul na Mys Canaveral centrální stupeň [2]. Následně byl připojen urychlovací stupeň  s lodí Orion a záchrannou věží [3]. Z čeho všeho se sestava skládá, jsme probírali nedávno v samostatném článku.

NASA/Aubrey Gemignani

Zpět s problémy

SLS se vydala na startovací rampu 17. března. Hlavním cílem byl test odpočítávání a plnění rakety palivem před prvním startem do vesmíru (mise Artemis 1). Přídavné motory mají tuhé pohonné hmoty a jsou tak naplněny už z výroby. Do centrálního stupně a urychlovacího stupně se tankuje vodík a kyslík.

Celkem proběhly tři pokusy o tankování a to 3., 4. a 14. dubna. Ani jeden se však neobešel bez problémů.

Objevily se problémy s pozemním zařízením, héliovým ventilem urychlovacího stupně a nakonec s únikem vodíku na rozhraní mezi raketou a její mobilní odpalovací platformou. Při posledním pokusu se podařilo zaplnit jen asi 5 % nádrže s kapalným vodíkem a polovinu nádrže s kapalným kyslíkem. 

Centrální stupeň byl poté na konci dubna vrácen do montážní haly k opravám. Je zřejmé, že se kvůli tomu posune i termín startu – nejméně na srpen. 

Foto: NASA/Kim Shiflett

Místo startu

SLS a celá infrastruktura okolo vychází raketoplánů a dokonce z Apolla. Startuje se z komplexu LC-39 na Mysu Canavera. Startovací komplexy jsou ve skutečnosti dva. Ten s označením A funguje od roku 1967. Startovaly z něj rakety Saturn V a později raketoplány. Celkem zde proběhlo 141 startů a tento počet bude rychle růst, protože rampu využívá SpaceX Elona Muska a ta se s tím nemaže!

My se alespoň virtuálně vydáme na rampu B. Na kontě má 57 startů, přičemž k tomu poslednímu došlo v roce 2009. V budoucnu z ní budou startovat rakety SLS.

Foto: NASA/Aubrey Gemignani

Dvě rakety vedle sebe

V minulosti nastaly situace, kdy byly oba startovací komplexy obsazeny. Nyní se situace opakovala, ale raketoplány už dávno nahradily jiné nosiče. Blíže k nám jen raketa Falcon 9 s lodí Crew Dragon před startem „turistického“ letu Axiom-1. Ve vzdálenosti 2,5 kilometru od Falconu 9 se nachází SLS.

Foto: NASA

Z haly VAB

SLS se sestavuje ve svislé poloze v montážní hale VAB (Vehicle Assembly Building), která dříve složila raketoplánům a ještě předtím Apollu.

Postavena byla v roce 1966. Půdorys budovy je 218 x 158 metrů a výška 160 metrů. Uvnitř budovy je pět jeřábů pro zvedání a přemisťování jednotlivých částí rakety. Po sestavení se samozřejmě musí dostat ven. VAB má čtyři dveře o výšce 139 metrů, jejichž otevření trvá 45 minut. Jedny z nich vidíte na obrázku níže právě v okamžiku, kdy se SLS vydala ven na svou první cestu.

Foto: NASA/Kim Shiflett

Americká vlajka namalovaná na VAB má rozměry 64 x 33 metrů. Každá z hvězd na vlajce má velikost 1,8 metru. 

Na rampu!

Raketa SLS je skládána na odpalovací plošině. Její výška je 7 metrů, délka 48 metrů a šířka 40 metrů. Dominantou celé struktury je odpalovací věž.

Zatímco u raketoplánů byla na rampě, kde čekala na příjezd kosmického korábu, SLS má věž po celou dobu vedle sebe. Jejím úkolem je poskytnutí opěry pro raketu a propojení rakety s pozemními systémy. Věž zajistí energii, komunikaci, přístup k lodi, odvětrávání i přísun paliva.  Výška věže je 108 metrů.

Foto: NASA/Kim Shiflett  

Připojení k věži

Foto: NASA/Kim Shiflett

Existuje několik propojení mezi raketou a věží: 

[1] Crew Access Arm: Začínáme ve výšce 84 metrů, kde se nachází rameno pro nástup posádky do kosmické lodě Orion. Před startem se samozřejmě odklopí.

[2] Orion Service Module Umbilical: Hadicemi tudy proudí kapalné chladící médium a vzduch pro elektroniku a také proplachovací vzduch a dusík pro systém kontroly prostředí, který podporuje kosmickou loď a systém přerušení startu. 

Foto: NASA/Ben Smegelsky

[3] Interim Cryogenic Propulsion Stage Umbilical: Nachází se ve výšce 73 metrů a dodává palivo, okysličovadlo, čisticí vzduch, plynný dusík a 
a elektrická spojení do urychlovacího stupně ICPS, který dopraví Orion na dráhu k Měsíci.

[4] Core Stage Forward Skirt Umbilical: Nachází se ve výšce 55 metrů nebo také nad nádrží s kyslíkem centrálního stupně. Jeho hlavním účelem je dodávat do SLS klimatizovaný vzduch a plynný dusík. Blízko něj se také nachází stabilizační systém, který přidržuje raketu při přepravě nebo silnějším větru.

[5] Core Stage Intertank Umbilical: Nachází se ve výšce 42 metrů a hlavním úkolem je odvětrávat plynný vodík, který se odpařuje z nádrže centrálního stupně. Rameno také zajišťuje přívod klimatizovaného vzduchu, 
tlakové plyny, napájení a datové připojení.

Crawler

Raketu s odpalovací plošinou a věží dopraví na startovací rampu pásový přepravník, kterému se říká Crawler. Jeho rozměry jsou 35 x 40 metrů a hmotnost 2720 tun. Jeho nosnost je přes 8 tisíc tun.

Foto: NASA/Aubrey Gemignani, Laura Sasaninejad, Kim Shiflett

Každý z celkových osmi pásů se skládá z 57 dílů. Pásový přepravník se používá už od dob Apolla, ale prošel samozřejmě úpravami a modernizací. Pohon tvoří 16 trakčních motorů poháněných čtyřmi generátory, které zase pohání dva dieselové motory V16 ALCO 251C o výkonu 2 750 koní. Spotřeba tohoto monstra činí 350 litrů na kilometr.

Foto: NASA/Kim Shiflett

Crawlerway

Celá sestava se pohybuje po cestě zvané Crawlerway, která spojuje halu VAB s oběma startovacími komplex. Na leteckém pohledu je hala VAB dole a startovací komplex B vlevo. Už z obrázku je patrné, že ke SpaceX by to měl přepravník blíže (5,5 km). SLS ale bude létat z komplexu B, takže pásový přepravník čeká vždy vzdálenost 6,8 km.

Crawlerway se skládá ze dvou 12 m pruhů, které dělí 15 metrů široký pás trávy. 

Crawlerway byla postavena v roce 1964 z říčního kamene a sloužila pro přesun raket Saturn V v rámci programu Apollo. Poté zde pomoci pásového přepravníku mířily ke startu raketoplány a dnes SLS.

NASA/Kim Shiflett

Odpalovací místnost

O tento pohled na přesun SLS jsme vás nemohli ochudit. Navíc je zajímavý... 

Každý asi ví, že se americké vesmírné lety řídí z Houstonu. Odpočítávání a start se ale řídí z odpalovací místnosti. Houston „přebírá raketu“ až poté, co opustí startovací rampu. Na fotografiích níže vidíte SLS z oken odpalovací místnosti. 

Foto: NASA/Joel Kowsky

Na fotografii níže je pak samotná odpalovací místnost, který se nachází v rámci Startovacího řídicího střediska hned vedle haly VAB. 

Foto: NASA/Cory Huston

Červí logo

SLS propojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Samotná raketa vychází z raketoplánu ale infrastruktura je ještě z dob Apolla. V budoucnu (doufejme, že blízké) bude vynášet lidi na Měsíc.

Foto: NASA/Ben Smegelsky

Nemůžeme proto nezmínit slavné červí logo (Worm), které najdete na motorech SRB.  Představené bylo v roce 1975 a jeho autorem je firma Danne & Blackburn. V roce 1992 logo zmizelo – objevovalo se pouze na suvenýrech apod. S programem Artemis se však vrací. Ve skutečnosti se vrátilo dříve... s první pilotovanou misí Crew Dragonu.

Foto: SpaceX