V době studené války experimentoval Sovětský svaz s využitím jaderné energie pro stavební účely, jako je přemisťování zeminy, vytváření kanálů a přehradních nádrží či těžba ropy. Na severovýchodním území dnešního Kazachstánu proto v rámci programu „Jaderné výbuchy pro národní hospodářství“ postupně odpálil několik atomových bomb.
Jednalo se o sovětskou verzi amerického programu „Operace Plowshare“. Poté, co si SSSR vypůjčil od USA strašlivou myšlenku, rozjel se s velkou vervou, a nakonec byl mnohonásobně rozsáhlejší než americký program, a to jak co do počtu pokusů, tak i v rozsahu jejich zavedení do průmyslového využití. Zatímco USA provedly 27 testů, než si uvědomily, že to není dobrý nápad a program v roce 1977 ukončily, Sověti pokračovali až do roku 1989, provedli až 156 jaderných testů.
Jezero stvořené jaderným výbuchem
Jeden z nejslavnějších testů se odehrál 15. ledna 1965 v Čaganu na okraji Semipalatinského testovacího střediska v Kazachstánu. Jeho cílem bylo ověřit vhodnost jaderných výbuchů pro vytváření vodních nádrží. Jednalo se o první a největší ze všech detonací provedených v rámci programu Jaderné výbuchy pro národní hospodářství.
Zařízení o síle 140 kilotun bylo umístěno do 178 metrů hluboké jámy ve vyschlém korytě řeky Čagan (přítoku Irtyše) tak, aby hrana kráteru přehradila řeku v období vysokých průtoků. Výbuch vytvořil kráter o průměru 400 metrů a hloubce 100 metrů s výškou okraje 20 až 38 metrů. Na dně se vytvořila vrstva roztavených hornin, která připomíná sklo. Později byl do kráteru vyříznut kanál, který umožnil jeho naplnění vodou.
Nádrž s objemem přibližně 10 milionů metrů krychlových, neformálně známá jako Čaganské jezero, existuje v podstatě ve stejné podobě dodnes. Voda je stále radioaktivní – obsahuje téměř stokrát vyšší hladinu radionuklidů, než je povolená úroveň v pitné vodě. Dle očitých svědků se z vody obvykle line nepříjemný zápach.
Čaganské jezero v Mapách Google
V době svého vzniku byla sovětská vláda na Čaganské jezero hrdá. Dokonce nechala natočit film s ministrem strojírenství, který byl zodpovědný za celý sovětský jaderný program, jak se v kráterovém jezeře koupe. Voda z něj se používala k napájení dobytka v přilehlých oblastech. Přes dnes známá rizika místní obyvatelé údajně na tomto jezeře rybaří (dle jiných zdrojů však v jezeře není žádný život).
Turistická atrakce
Dle odhadů uniklo přibližně 20 % radioaktivních zplodin z testu v Čaganu z oblasti výbuchu a bylo zjištěno až nad Japonskem. To rozzuřilo Spojené státy, které to považovaly za porušení smlouvy z října 1963, zakazující jaderné atmosférické zkoušky. Sověti odpověděli, že se jednalo o podzemní test a množství radioaktivních látek, jež unikly do atmosféry, bylo dle nich zanedbatelné.
V roce 2018 se Čaganské jezero objevilo v dokumentárním cyklu Dark Tourist vysílaném na Netflixu. Ve čtvrté epizodě první řady novozélandský novinář a herec David Farrier během své cesty po Kazachstánu jezero navštívil, zaplaval si v něm a zkonzumoval z něj vylovenou rybu.
V posledních letech se jezero mění v místo, které mohou navštívit turisté. V propagačních materiálech je často označováno jako „Atomové jezero“ a než se tam návštěvníci vydají, aby se podívali na výhled na kráter a okolní krajinu, musejí si obléct ochranný oděv a masky.