Celodenní sezení zvyšuje riziko předčasného úmrtí o 30 %. Cvičení bohužel nepomáhá | Ilustrace: AI Midjourney

Ilustrace: AI Midjourney

Celodenní sezení zvyšuje riziko předčasného úmrtí o 30 %. Cvičení bohužel nepomáhá

O rizicích sedavého zaměstnání byly popsány už tisíce stránek. Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu nyní naznačují, že vyhýbání se dlouhodobému sezení může být tajemstvím delšího života. Jejich výzkum ukázal, že u starších žen, které denně proseděly 11,7 a více hodin, stouplo riziko úmrtí o 30 % – a to i v případě, že intenzivně cvičily! Podrobnosti přináší web StudyFinds.

Spoluautor studie Steve Nguyen, který působí jako odborný asistent na Herbert Wertheim School of Public Health and Human Longevity Science při Kalifornské univerzitě v San Diegu, použil pro svou práci poměrně působivý vzorek.

Studie provedená na starších ženách

Jeho tým zkoumal dobu strávenou sezením a měřil denní aktivity účastníků. Údaje byly získány z monitorů nošených po dobu až jednoho týdne 6 489 ženami ve věku 63 až 99 let. Vědci dále sledovali účastnice po dobu osmi let a zjišťovali, zda některá z žen nezemřela.

Použité údaje byly původně shromážděny během studie vedené Andreou LaCroix – uznávanou profesorkou na Herbert Wertheim School of Public Health. Jedná se o rozsáhlý dlouhodobý národní projekt nazvaný Women's Health Initiative (WHI), který byl zahájen v roce 1991 a probíhá dodnes.

Tato práce je vůbec první, která využívá nový a ověřený algoritmus strojového učení (označovaný jako CHAP) za účelem analýzy vztahu spojujícího celkovou dobu sezení a délky jednotlivých sezení s rizikem předčasného úmrtí. „Sedavé chování je definováno jako jakékoliv bdělé jednání zahrnující sezení nebo ležení s nízkým energetickým výdejem,“ uvádí Nguyen v univerzitní zprávě.

Pomáhal vylepšený algoritmus

„Předchozí techniky pro určení sedavého chování používaly rozhodovací hranice, které identifikovaly nízký nebo chybějící pohyb. Algoritmus CHAP byl vyvinut s využitím strojového učení, což je druh umělé inteligence, který zvýšil jeho schopnost přesně rozlišovat mezi stáním a sezením.“ vysvětluje Steve Nguyen zásadní výhody použitého přístupu.

Doladění detekce „sezení“ pomohlo Nguyenovi oddělit a lépe vyhodnotit celkový čas strávený sezením a obvyklou délku trvání sezení. Dlouhodobě je přitom známo, že sedavé zaměstnání obecně není zdravé, protože snižuje svalové kontrakce, průtok krve a metabolismus glukózy.

„Když sedíte, průtok krve v těle se zpomaluje, což snižuje vstřebávání glukózy. Vaše svaly se tolik nestahují, takže cokoli, co vyžaduje spotřebu kyslíku pro pohyb svalů, se snižuje, a váš tep je nízký,“ vysvětluje základní principy rizik sedavého zaměstnání profesorka LaCroix.

Cvičení nepomáhá snižovat rizika

Bohužel a poněkud překvapivě se zdá, že cvičení nedokáže tyto negativní účinky zvrátit. Ukázalo se, že bez ohledu na to, zda se ženy věnovaly fyzické aktivitě střední až vysoké intenzity, nebo jen v malém množství, vykazovaly stejně zvýšené riziko předčasného úmrtí. „Když si dám rychlou hodinovou procházku, ale zbytek dne sedím, stále se hromadí všechny negativní účinky na můj metabolismus,“ objasňuje LaCroix.

Na základě výzkumu LaCroix doporučuje: „Riziko začíná stoupat, když sedíte přibližně 11 hodin denně a v případě, že sedíte dlouho v jednom kuse. Například sedění déle než 30 minut je spojeno s vyšším rizikem než sedění pouze 10 minut. Většina lidí nebude vstávat šestkrát za hodinu, ale možná by mohli vstát jednou za hodinu nebo každých 20 minut. Nemusí nikam jít, stačí, když si na chvíli postojí.“

Nguyen podotýká, že ne každé sezení je stejné. „Když se podíváme dál než jen na kardiovaskulární onemocnění, můžeme začít uvažovat o kognitivních důsledcích, včetně projevů demence,“ vysvětluje vědec. „Existují aktivity stimulující mysl, které mohou mít za následek sedavé chování – například sezení při studiu nového jazyka. Je sedavé chování v tomto kontextu pro člověka špatné? Myslím, že je to těžké určit.“

Výsledky vědeckého bádání

Nguyen nedávno obdržel ocenění K99 od Národního institutu pro obecné lékařské vědy, které zahrnuje 12 měsíců vedeného výzkumu, jehož cílem je prozkoumat proteinové signatury fyzické aktivity a jejich vztah k demenci.

Vytvořili jsme svět, ve kterém je tak fascinující sedět a něco dělat. Můžete se nechat pohltit televizí nebo celé hodiny scrollovat na Instagramu. Ale neustálé sezení není způsob, jakým bychom jako lidé měli žít, a mohli bychom to všechno kulturně zvrátit jen tím, že bychom nebyli tak přitahováni všemi těmi věcmi, které děláme vsedě,“ uzavírá LaCroix.

Výsledky dosavadního vědeckého bádání byly publikovány 27. února v odborném časopise Journal of the American Heart Association. Toto periodikum publikuje originální vědecké práce, přehledové studie a další materiály relevantní pro klinickou praxi, veřejné zdraví a biomedicínský výzkum v oblasti kardiologie.

Určitě si přečtěte

Články odjinud