1.1) Reaktor samozřejmě vypnout jde. Záleží na typu jak snadno a jak snadno jde restartovat. Ty máš zřejmě na mysli RTG zdroj, ale o těch není nyní řeč. Představa, že teplo vyrábí páru je příliš omezená. Jaderná reakce může ohřívat tekutý kov nebo plyn. Nemusí to být jen a jedině voda a pro vesmírné aplikace to voda právě bude s nejmenší pravděpodobností (možná na Marsu, pokud jí tam je dost).
Účinnost Bělorajské elektrárny v případě reaktoru BN800 je 42% procent brutto a to je furt v sekundáru voda, která prostě končí na trojném bodě.
Při použití CO2, hélia nebo jiného teplotně stabilního plynu se snadno dostaneš hodně nad 50% a v případě kombinační elektrárny s MHD generátorem nad 70%. A to se furt držíme na teplotě jádra do 1500K. Chlazení ve vesmíru je problém, ale opět pouze pokud se s teplotou chladiče držíš nízko. Zatímco při teplotě chladiče do 500K je radiační chlazení cca 3500W/m2. Ovšem zvedni teplotu chladiče na 750K a tato hodnota vzroste na 18000W/m2. 750K pro chladič používaly 40 let staré termiionické Topazy. Dnes je reálné mít teplotu chladiče dlouhodobě na 1000K a teplotu jádra na 2000K. V takové konfiguraci je sice účinnost pod 50%, ale můžeme se začít bavit o výkonech ve stovkách MW, které budou nutné pro pokročilé fyzikální pohony nebo velkokapacitní ISRU.1.2) K vytápění základny zlomek výkonu jaderného reaktoru stačit rozhodně nebude. Pokud nechceš tahat masivní izolaci, je lepší si přes Měsíční noc řádně topit a opět zde úřaduje Stephan z Boltzmanem. Tepelná ztráta za Měsíční noci, která trvá dva týdny, je až 450 W/m2 plochy základny.1.3) Bod výše pak vylučuje solární panely. A to jak na Měsíci, tak na Marsu. V případě Měsíce je problém lunární noc, kdy nemáš způsob jak uložit potřebnou energii pro ty dva týdny. A v případě Marsu je pak problém 600 W/m2 slunečního svitu v kombinaci s mizernou účinností FV panelů pro vesmír (15%).
Solární panely ve vesmíru nemají o hodně vyšší účinnost. Ve skutečnosti ji mají znatelně nižší cca 15% proti 22%. Důvod je ten, že panely pro vesmír musí být lehké, teplotně a radiačně rezistentní. Žádné zázračné zlepšení se nekoná a konat nebude.
Sluneční svit ztratí průchodem atmosféry jen cca 200W/m2.2) Levnější lety do vesmíru nejsou problém. Ty jsou vcelku laciné už teď. Problém jsou právě ty lety ve vesmíru. Když už jsi uvedl toho Muska, tak vynechme, že mu to nikdy nepoletí a ani to není jeho cíl, ale teoreticky to hezky dokazuje jak těžce se mýlíš. Aby jsi pomocí Starshipu dopravil na Měsíc cca 100 tun a vrátil SS zpět, potřebuješ ho zcela natankovat na orbitě. To jest cca 1+8 startů SH+SS. To je mimochodem přes 40 tisíc tun CO2 vypuštěných do vrchních vrstev troposféry. A cenově miliarda. Zatímco na orbitu tě těch samých 150 tun stálo sto mega. Pokud však použiješ nějakej tahač typu TEM tak ti stačí jeden SLS co vynese 100 tun nákladu, 40 tunový tahač (který může zůstat na orbitě) a 10 tun potřebného paliva.
Znovupoužitelnost raket pak ano, ale tzv. Muskova cesta je totální nesmysl. Správná cesta je Uragan (navrhovaná varianta Eněrgije) a nebo ještě lépe Skylon či jiné SSTO s velkým vztlakem a tím mírným aerodynamickým ohřevem a vysoce efektivními a ekologickými motory (to metanové prostě nejsou).Jinak ten, kdo očúrává fyziku je právě manažer Musk, protože ocel fakt neee. i kdyby to nakonec postavil, tak to prostě nebude mít prázdnou hmotnost 120 tun, ale spíše 200-250 tun a do vesmíru to nevynese skoro nic.3) Ale máme. Například areogely kombinované s grafenovými vložkami vypadají slibně. A nejen materiály. O magnetismu jsi slyšel? Jak myslíš, že nás Země chrání?! Pomocí atmosféry by to vůbec nestačilo. A pokud chceme ty magnety efektivně tak musíme co? No supravodit 
Tam se investuje příliš málo peněz, na to, jak průlomový by byl objev STP supravodivého stavu a u nějakého trochu flexibilního materiálu.4) Na to ale potřebuješ ty jaderné reaktory. Na FV průmysl nejde založit ani na Zemi, natož na Měsíci.
