V televizních seriálech z nemocničního prostředí to vypadá, že šití rány po operaci může chirurg svěřit snad i vrátnému. Jenže sešít třeba takovou ránu na poraněných nebo operovaných plicích není jen tak. Tkáň je křehká, neustále se pohybuje a ani pečlivá práce chirurga nedává stoprocentní záruky, že někde nezůstane nepatrná dírka, kterou bude vzduch „ufukovat“. Tím je zaděláno na celou řadu komplikací včetně nebezpečných infekcí.
Složité je šití i dalších „neposedných“ orgánů, například tepajícího srdce, nebo pulsující aorty. Materiáloví inženýři proto už řadu let nabízejí chirurgům místo chirurgických jehel, nití a svorek nejrůznější „lepidla“. Jenže ta mají k dokonalosti stále ještě daleko. Většinou se jimi lepí rány tradičně zacelené chirurgickými stehy a svorkami.
Americko-australský tým pod vedením Nasima Annabiho z americké Northwestern University nyní představil na stránkách předního lékařského časopisu Science Translational Medicine zcela nové lepidlo MeTro, které odborníci hodnotí jako průlom v lepení ran.
Název lepidla je zkratkou pro metakryloylem substituovaný tropoelastin. Jde o laboratorně vytvořenou variaci bílkoviny, která se přirozeně vyskytuje v tkáních. Pro výrobu lepidla vyprodukovaly vědcům potřebné množství tropoelastinu geneticky modifikované bakterie.
Následná laboratorní substituce metakryloylem ani v nejmenším nesnižuje biokompatibilitu bílkoviny. To znamená, že organismus lepidlo dobře snáší. Na ránu se nanáší ve formě hydrogelu, který rychle ztuhne poté, co je na krátkou dobu vystaven umělému zdroji ultrafialového záření.
Annabi a jeho spolupracovníci s pomocí hydrogelu MeTro úspěšně lepili vážně poraněné plíce laboratorním potkanům. Povzbuzeni úspěchem si pak troufli i na poškozené plíce prasat, jejichž orgány se příliš neliší od orgánů člověka. A opět se skvělými výsledky. MeTro zaceluje rány lépe než klasické chirurgické stehy a svorky a ty se pak rychleji hojí.
V zalepeném místě mohly plíce snáze měnit tvar a docházelo tam k nižšímu pnutí. Po čase se lepený spoj bezezbytku vstřebá a z těla zmizí. Ani v místě lepení ani v jeho okolí přitom vědci nepozorovali procesy, které by signalizovaly, že buď samotné lepidlo, nebo látky vznikající jeho degradací mají na organismus nepříznivé účinky.
V současnosti se připravují klinické zkoušky, v kterých budou chirurgové používat MeTro k zacelení plic prvních operovaných pacientů.
Zdroj: Science Translational Medicine