Chuck Norris mezi živočichy. Přežije vesmírné vakuum, absolutní nulu, atomovou apokalypsu i 30 let bez vody

Želvušky (latinsky Tardigrada) jsou mikroskopičtí osminozí živočichové, kteří byli ve vesmíru a pravděpodobně by přežili i apokalypsu. Patří totiž do kategorie živočichů známých jako extrémofilové – tedy tvorů, kteří dokáží přežít v prostředí, kde většina ostatních přežít nedokáže.

Na náročné podmínky jsou připravené například tím, že mohou vydržet až 30 let bez potravy a vody. Dokážou také žít při teplotách až do absolutní nuly nebo nad bodem varu, při tlaku šestkrát vyšším, než je tlak v nejhlubších oceánských příkopech, a ve vesmírném vakuu.

Želvušky se představují

Živočichy, lidově označované také jako „vodní medvídci“ nebo „mechová prasátka“, poprvé popsal v roce 1773 německý zoolog Johann August Ephraim Goeze, který je nazval Kleiner Wasserbär („malý vodní medvěd“). O čtyři roky později je italský biolog Lazzaro Spallanzani pojmenoval Tardigrada, což znamená „pomalí chodci“.

Od té doby byly želvušky nalezené v nejrůznějších oblastech zemské biosféry – na vrcholcích hor, v mořských hlubinách, v tropických deštných pralesích i v Antarktidě. Patří mezi nejodolnější známé živočichy a jednotlivé druhy jsou schopné přežít i ty nejnáročnější podmínky – například vystavení extrémním teplotám, extrémním tlakům (vysokým i nízkým), nedostatku vzduchu, radiaci, dehydrataci a hladovění.

V dospělosti dorůstají délky asi 0,5 milimetru (což je přibližně velikost tečky na konci této věty), mají čtyři páry nohou, z nichž každá je zakončena drápy (obvykle čtyřmi až osmi) nebo přísavkami. Při správném osvětlení je můžete vidět pouhým okem.

Suchozemské druhy jsou rozšířené zejména v meších a lišejnících a živí se rostlinnými buňkami, řasami a drobnými bezobratlými živočichy. Jiné druhy se vyskytují ve sladké nebo slané vodě a po celém světě žije asi 1 300 druhů těchto živočichů. Lze je pozorovat pod mikroskopem s 20× až 30× zvětšením, což je zpřístupňuje studentům a amatérským vědcům.

Připravené na drsné podmínky

Přestože želvušky působí mazlavě, ve skutečnosti jsou pokryté tvrdou kutikulou (nebuněčnou vrstvou pokrývající povrch těla), podobnou exoskeletům lučních koníků, kudlanek a dalšího hmyzu. Stejně jako tento hmyz se i ony musí v průběhu života zbavit své kutikuly, aby mohly růst.

Jejich odolnost je částečně dána jedinečným proteinem v jejich těle, označovaným jako Dsup, což je zkratka pro „damage suppressor“ („tlumič poškození“), jež chrání jejich DNA před poškozením například ionizujícím zářením, které je přítomné v půdě, vodě a vegetaci.

Dalším úžasným trikem pro přežití je kryptobióza – stav nečinnosti vyvolaný suchým prostředím. Mikroživočichové vytlačí ze svého těla veškerou vodu, zatáhnou hlavu a končetiny, stočí se do klubíčka a usnou. Během kryptobiózy klesá jejich metabolická aktivita až na 0,01 % normální úrovně. Když se podmínky zlepší, rozvinou se a pokračují ve své činnosti.

Další zajímavosti

Želvušky mají neobvyklé pářící praktiky. V závislosti na druhu se mohou rozmnožovat nepohlavně i pohlavně. U některých druhů samci během hodinového páření ukládají spermie do kutikuly samice obsahující vajíčka. Některé samice svlékají kutikulu a kladou do ní vajíčka, která samci později oplodní. Líhnutí vajíček pak trvá přibližně 40 dní, v případě vyschlého stavu až 90 dní.

Tito mikroskopičtí živočichové se dostali do povědomí laické veřejnosti především díky sérii experimentů provedených na Mezinárodní vesmírné stanici, kam je v červnu roku 2021 dopravila kosmická loď Dragon 2 společnosti SpaceX. Cílem bylo odhalit tajemství jejich superschopností.

„Chceme zjistit, jaké 'triky' používají, aby přežily, když se dostanou do vesmíru, a jaké triky používají jejich potomci v průběhu času,“ uvedl tehdy v prohlášení NASA odborný asistent na Wyomingské univerzitě v Laramie a hlavní řešitel experimentu Thomas Boothby. „Jsou stejné, nebo se mění napříč generacemi? Prostě nevíme, co můžeme očekávat.“

Nebyl to však první výlet těchto živočichů do vesmíru – už v roce 2007 byly dehydratované želvušky vynesené na nízkou oběžnou dráhu Země při misi FOTON-M3. V jejím rámci byly vystavené vakuu kosmického prostoru a slunečnímu UV záření. Po návratu na Zemi bylo více než 68 % vzorků vystavených vakuu oživeno do 30 minut po rehydrataci, nicméně následná úmrtnost byla poměrně vysoká.

Váš názor Další článek: Hackeři zaútočili na Revolut a získali údaje 50 tisíc klientů. Pak na ně namířili phishingovou kampaň

Témata článku: Vesmír, Příroda, Výzkum, SpaceX, NASA, Země, Zvířata, Voda, Biologie, Mezinárodní vesmírná stanice, Antarktida, Dragon, Chuck Norris, Apokalypsa, Dana, Absolutní nula, Druh, Vakuum, Nula, Vajíčko, Živočichové



Jaké hry vyjdou v prosinci 2022: The Callisto Protocol, Need for Speed Unbound, vylepšený Zaklínač 3 a další

Jaké hry vyjdou v prosinci 2022: The Callisto Protocol, Need for Speed Unbound, vylepšený Zaklínač 3 a další

Letošní sezóna se pomalu blíží ke konci. Pár velkých titulů nás ještě čeká začátkem měsíce, ale v období Vánoc nás čeká chvíle klidu.

Martin Nahodil
Agenda
Sníh, který ohřívá planetu. Jak fungují sněžná děla na sjezdovkách (Podcast Živě)
Karel KiliánPetr Urban
Podcast ŽivěKlimatická změnaTechnologie
Konec českého poskytovatele internetu v přímém přenosu. Připomíná to krachující energetické firmy
Lukáš Václavík
CETINPoskytovatelé internetuPřipojení k internetu
Na povrchu Měsíce je tolik kyslíku, že by stačil pro lidstvo na 100 tisíc let

Na povrchu Měsíce je tolik kyslíku, že by stačil pro lidstvo na 100 tisíc let

** Lidstvo se připravuje na kolonizaci Měsíce ** Jednou ze základních surovin, bez nichž se na naší přirozené družici neobejdeme, je nepochybně kyslík ** Kde ho vzít?

Stanislav Mihulka
KolonizaceMěsícO2
Výjimečný meteorit z Winchcombe prozrazuje původ vody na Zemi

Výjimečný meteorit z Winchcombe prozrazuje původ vody na Zemi

** Vědci provedli první laboratorní analýzy meteoritu z Winchcombe ** Zjistil, že obsahuje asi 10 procent vody, kterou si přinesl s sebou z vesmíru ** Tato voda je navíc svými parametry velmi podobná té pozemské

Stanislav Mihulka
MeteoritZeměVoda