Chufuova bárka je jedna z nejstarších, největších a nejzachovalejších lodí ze starověku. Egyptští tesaři ji vyrobili kolem roku 2500 před naším letopočtem a dochovala se v takovém stavu, že by se i dnes dala spustit na vodu.
Archeologové v čele s inspektorem Mohamedem Zaky Núrem a architektem Kamalem el-Malláchem, kteří zkoupali památky v oblasti Gízy, v květnu roku 1954 objevili obrovské neprodyšné schránky vyrobené z vápencových bloků.
Když jednu z nich 26. května 1954 otevřeli, doslova na ně dýchla vůně cedrového dřeva – uvnitř byla dřevěná loď rozložená na 1 224 částí. A v druhé schránce další.
Ke dřevu, lanoví, rohožím i další částem neměl přístup vzduch, zůstaly proto ve velice dobrém stavu. Archeologům i tak trvalo čtrnáct let, než jednu z lodí složili. Dnes je vystavena v Muzeu sluneční bárky – v proskleném pavilonu u „Velké“ Chufuovy pyramidy v Gíze.
Loď nemá kýl a s ponorem 1,5 metru byla určena pro říční plavbu. Na délku měří 44 m, široká je 6 m. Byla vyrobena s libanonského cedru, při konstrukci nebyly použity žádné hřebíky ani kovové části – řemeslníci prkna svázali lany. Po stranách lodě je deset vesel, v zadní straně dvě kormidla a na palubě dva přístřešky.
Není ale jasné, jestli loď vůbec někdy plula. Je možné, že před 4500 lety měla pouze symbolickou roli, případně mohla jen převézt panovníkovo tělo k pyramidě, kde byla uložena spolu s ním. Říká se jí také sluneční bárka – Egypťané totiž věřili, že jejich panovník bude po smrti potřebovat dopravní prostředek.
Druhá objevená loď stále čeká na své restaurování.