Před zahájením letů do vesmíru si vědci většinou mysleli, že krátery na Měsíci jsou bývalé sopky. Pak ale přišel program Apollo, jehož výsledky ohromily odborníky tím, že naprostou většinu měsíčních kráterů vyhloubily meteority. Nějaký vulkanismus na Měsíci byl, ale doposud jsme narazili jen na rozsáhlé čedičové proudy lávy, které pokrývají asi 16 procent povrchu Měsíce.
Jak připomíná Matthew Siegler z amerického institutu Planetary Science Institute, na Měsíci nejsou příliš patrné mohutnější křemičité lávy, které by mohly formovat něco alespoň trochu podobného vulkánům. Teď ale pohled geologů na Měsíc podstatně mění nedávný objev čínských lunárních satelitů.
Orbitery Čchang-e 1 a Čchang-e 2 měly na palubě mikrovlnný radiometr, který byl schopný detekovat mikrovlnné záření, vyzařované z míst pod povrchem Měsíce, a tím určovat teplotu, která tam panuje.
Při zpracování dat se ukázalo, že pod kráterem Compton-Belkovic, což je jedno z míst, která jsou podezřelá z vulkanismu, se nachází něco podivného. Mikrovlny tam úplně sálají, podle všeho z horké masy hornin.
Pozůstatek magmatického krbu
Stopy na povrchu v oblasti kráteru Compton-Belkovic ukazují, že tenhle vulkán byl aktivní před 3,5 miliardami let. Pozorované teplo tedy prakticky jistě nepochází ze žhavé lávy ani ničeho podobného.
Se vší pravděpodobností půjde o teplo vytvářené radioaktivními izotopy v již velmi dlouho vychladlé hornině. Jediným známým typem horniny s dostatkem potřebných radioizotopů je žula.
Čínské orbitery tedy narazily na žulový batolit, velkou masu horniny, která bývala lávou, ale nikdy se nedostala na povrch Měsíce. Je to pozůstatek magmatického krbu, který kdysi napájel sopku Compton-Belkovic. Jde o doposud nejvíce „pozemský“ typ vulkanismus, na jaký jsme na Měsíci narazili.
Objevený batolit je má velikost asi 50 kilometrů a je asi o 10 °C teplejší než okolí. Žuly jsme až do teď znali převážně ze Země. Teď se ukazuje, že je po nich můžeme pátrat i na dalších místech na Měsíci i na dalších tělesech Sluneční soustavy.