K tomu jen detail ze současné praxe: pokud ten postižený, který nemůže být dobrým jeřábníkem, má předpoklady dobře vykonávat nějakou jinou práci, tak mu nepřiznají invaliditu a tudíž se ani z hlediska legislativy nepočítá jako "kripl".Takže pokud místo cestou náhradního plnění chcete jít cestou zaměstnání tělesně postižených, pak musíte sehnat nějaké "objektivně postižené", kteří mají tělesné postižení co je zjevné, přestože nepůsobí významné obtíže. Nebo tedy zaměstnat skutečně postižené, jenže pak zjistíte, že hluchý člověk není schopný pracovat v kolektivu a člověk bez ruky nejen že nesmí ke strojům, ale má problém prakticky se vším kolem nás, protože to je navržené stylem "jednou rukou podržím a druhou udělám". Proto nejlépe zaměstnatelní jsou třebas lidé na vozíčku, kteří mají v pořádku ruce i hlavu - zvládnou prakticky jakoukoliv kancelářskou práci stejně dobře jako zdravý člověk. Jenže těch je (naštěstí!!) málo.Je to důsledek současného systému, kdy je invalidita přímo spojená s invalidním důchodem. Takže dotyčný na tom musí být vážně hodně špatně, aby se vůbec počítal jako postižený. V zákoně je magických 35% a navíc je to vždy na posouzení lékaře a ti mají tendenci být přísní a zohledňovat to, na co má dotyčný kvalifikaci a co dělá za práci - takže pokud mu daný handicap zrovna v té jeho práci nevadí, má tendenci mu invaliditu nepřiznat. Platí to i o tak zjevném handicapu jako je hluchota - musíte ztratit více než 85% sluchu. Což je hrozně moc. Přitom už 60% dělá problémy a při 80% je ten člověk prakticky nepoužitelný kdekoliv jinde než v tiché malé kanceláři. Ale vám se jako postižený nezapočítá.Přidejte plno lidí s nemocemi pohybového aparátu. Lidé co nedokáží dlouho stát, nedokáží dlouho sedět, byli na několika operacích páteře, pravidelně chodí na obstřiky, od lékaře mají předepsané morfiové náplasti a chodí s francouzskou holí. Z hlediska legislativy ovšem zcela zdravý člověk. Žádný postižený, který by se počítal do kvóty nebo na něj snad dokonce šla čerpat nějaká sleva, která by kompenzovala jeho 20 dní ročně na nemocenské.Zkrátka sehnat někoho, kdo je na tom tak špatně, že to uzná i posudkový lékař, ale zároveň tak dobře, aby odvedl dobrou práci, je skoro nemožné. Přidejte fakt, že je řada z nich navíc vyklepaná strachy, že by o přiznanou invaliditu mohli přijít. Takže skoro vždy postižený zaměstnanec znamená i to, že tu práci neodvede na 100%. Třešnička na dortu je pak fakt, že na trhu práce je jich významná část kvůli psychickým poruchám - po zhroucení, s depresemi, úzkostmi, sociální fóbií, neschopnost soustředit se, schizofrenií, mentálním postižením. Ty vám pak pár dní do práce vodí jejich asistent, nesmíte na ně tlačit a nikdy nevíte, jestli ještě zítra přijdou. Zmiňuji to proto, že právě tyhle vám bude v jednom kuse posílat úřad práce. A hádejte co se stane, když takového člověka odmítnete?Pokud firma nepotřebuje nutně dotace na zaměstnávání postižených lidí ke své existenci (například kvůli ceně služeb, viz různé úklidové firmy), pak je vždy snadnější jít cestou náhradního plnění. Změní se to leda až bude status "postiženého" přiznáván všem postiženým lidem, takže se vám i lidé hluší na jedno ucho, s artrózou apod. začnou počítat.Zkrátka: ten chlapík s jednou rukou, co zvládne uříznout trubku, je fajn. Ale takových je příliš málo, než aby to mohlo fungovat jako systém.