O slavné operní zpěvačce Marii Callasové se traduje, že spolkla zárodek tasemnice a zajistila si tak štíhlou postavu bez hladových diet. Dokonce se spekuluje, že jí to významně zkrátilo život. Historici to ale odmítají s tím, že se operní diva nakazila tasemnicí ze syrového hovězího. To ale neznamená, že se s pomocí cizopasných červů nedá zdravě zhubnout. Jen se na to musí jít trochu oklikou.
Při experimentech na laboratorních myších krmených vysokotučnou dietou zvířata ztloustnou. Pokud jsou ale nakažena cizopasnými červy krevničkami střevními, působí to na ně podobně jako dnešní farmaceutické hity Ozempic či Zepbound. Zhubnou. Zajímavý je na těchto experimentech fakt, že stejně reaguje organismus myší i na usmrcená vajíčka červů, z kterých se nemohli vyvinout cizopasníci. Hubnutí lidí nakažených střevními parazity přesto připisujeme z valné části ztrátě živin odčerpaných cizopasníkem. Ve skutečnosti je ale vliv střevních červů na organismus hostitele mnohem komplexnější a významnou roli v něm sehrává imunitní systém.
Červi jako pomocníci
Během několika posledních desetiletí vědci zjistili, že se role imunitního systému neomezuje jen na boj s infekcí. Působí i na orgány, jako jsou játra, slinivka břišní a tuková tkáň. Jejich prostřednictvím se pak podílí na vzniku metabolických poruch, jako je obezita a cukrovka druhého typu. Pro metabolické poruchy je typické rozhoření imunitních reakcí, jež se manifestují jako zánět. Při léčbě těchto onemocnění tak nelze uspět bez potlačení chronického zánětu rozšířeného po celém těle. U lidí, kteří se nakazili cizopasnými červy nechtěně nebo v rámci klinických experimentů, je zánětlivá reakce často oslabená. Mechanismus není do detailu znám, ale dá se připsat na vrub parazitům. Jsme tedy paradoxně po nákaze parazity zdravější?
„Metabolická onemocnění se nedají vyléčit tak, že pacienta nakazíte červy,“ říká molekulární biolog Bruno Guigas z Centra pro infekční nemoci při universitě v Leidenu. Právě on vedl experiment, v němž byly obézní myši nakaženy krevničkami střevními. „Nákaza cizopasníky vyvolává celou řadu zdravotních problémů. A podávání parazitů milionům lidí by bylo složité. Díky červům se nám však nabízí možnost pochopit vazby mezi zánětem a metabolismem. A to by zase mohlo vést k vývoji nové léčby, která není provázena komplikacemi typickými pro nákazu cizopasníky.“
Červí cesta ze začarovaného kruhu
Nákazy cizopasnými červy, tzv. helminty, jako jsou motolice nebo škrkavky, jsou v ekonomicky vyspělých zemích vzácné. Ve světě je však v těle hostí zhruba 1,5 miliardy lidí. Při masivních nákazách mohou být člověku nebezpeční. Zvýšené riziko hrozí dětem, osobám s narušenou imunitou, seniorům nebo těhotným ženám. Většina lidí ale nemusí mírnou nákazu vůbec zaznamenat.
„Během evoluce člověka zavládlo mezi lidmi a cizopasnými červy jakési příměří,“ říká imunolog Paul Giacomin z Univerzity Jamese Cooka v australském Cairns. „Helminti si na svou ochranu vyvinuli molekuly, které tlumí reakce lidského imunitního systému. Člověka pak evoluce nasměrovala k tomu, aby byl tak trochu závislý na červech, kteří mu mírní záněty v těle.“
V ekonomicky vyspělých zemích představují metabolická onemocnění obrovský problém. Obezita postihuje odhadem 890 milionů lidí a dalších 580 milionů trpí cukrovkou druhého typu. Studie z Austrálie, Turecka, Brazílie, Číny, Indie a Indonésie ukázaly, že lidé s metabolickými onemocněními, jako je cukrovka, čelí nižší hrozbě nákazy helminty. Naopak, pokud se lidé s metabolickou chorobou helmintů zbaví, jejich zdravotní problémy narostou.
Vědci jsou přesvědčeni, že lidé s metabolickými poruchami uvíznou v jakémsi začarovaném kruhu. Poškozené buňky v orgánech uvolňují molekuly, které přivolávají imunitní buňky. Když imunitní buňky dorazí, začnou podporovat typ zánětu vhodný pro úspěšný boj proti virům. Na metabolickou poruchu však má jejich akce katastrofální dopady, protože vyvolaným zánětem buňky ještě více poškodí. Naruší se produkce inzulínu ve slinivce, změní se přenos signálu inzulínem na cílové tkáně a oslabí se reakce těchto tkání na inzulín. Stresované buňky postižených orgánů proto mobilizují další buňky imunitního systému a ty rozdmýchají zánět do ještě vyšších obrátek.
Zdá se, že cizopasní červi dokážou tento zacyklený proces narušit. Pravděpodobně je to důsledek působení molekul, jimiž červ tlumí imunitní systém hostitele. Helminti však mohou také snižovat chuť k jídlu nebo měnit střevní mikrobiom. Také tímto způsobem přispívají k normalizaci stavu v organismu člověka postiženého metabolickou poruchou.
Hledání nových léků
„Parazitičtí červi jsou skutečnými mistry v kontrole zánětu,“ říká Paul Giacomin a hledá u cizopasných červů inspiraci. Zatím však zůstal u živých helmintů, konkrétně u parazitického červa měchovce amerického. Testoval ho u 27 obézních lidí s náběhem na cukrovku druhého typu. Vědci nanesli larvy červů dobrovolníkům pod náplast na paži. Měchovci pronikli přes kůži do těla a krevním oběhem doputovali do plic. Podrážděné plíce se zbavují červů vykašláváním.
Ti se tak dostávají s hlenem do zadních částí dutiny ústní, odkud jsou se spolykanými slinami přeneseni do hltanu. Jejich cesta končí až v tenkém střevě. Dalších 13 dobrovolníků z Giacominova experimentu dostalo náplast, kde larvy červů nahradila pálivá omáčka vyvolávající podobné svědění kůže, jaké provází průnik larev měchovce pokožkou.
Navzdory svému jménu se měchovec americký vyskytuje po celém světě. Většina případů nákazy se obejde bez příznaků, ale někdy červ vyvolá problémy, jako jsou nevolnosti nebo úbytek železa v organismu. Hlavním cílem studie bylo proto zjistit, zda je léčba bezpečná. Někteří dobrovolníci si stěžovali na krátkodobé zdravotní komplikace, jako je nadýmání nebo průjem. Většina se však cítila dobře. U lidí léčených měchovcem zaznamenali lékaři ještě rok po experimentu výrazný ústup příznaků cukrovky druhého typu. Tito dobrovolníci také zhubli v průměru o pět kilogramů.
„Je celkem jasné, že červi mají na lidské zdraví určitý příznivý účinek,“ říká Giacomin.
Potvrdili to i dobrovolníci. Když jim vědci po skončení studie nabídli lék na odstranění měchovců z těla, většina to odmítla. S červy v tenkém střevě se cítili lépe. Giacomin a Guigas nyní pátrají mezi molekulami produkovanými červy a hledají takovou, která by zajistila pozitivní přínosy nákazy měchovcem a nevyvolávala by komplikace.
Giacomin založil pro tyto účely společnost Macrobiome Therapeutics, jež si klade za cíl vývoj léku proti metabolickým chorobám na bázi molekuly z produkce měchovců. Zatím jsou Giacomin a spol. na začátku dlouhé cesty s nejistým výsledkem. Ale biotechnologických společností s podobným programem „červích léků“ ve světě neustále přibývá, a tak se dá předpokládat, že některá z nich nakonec uspěje.