Letadla | Armáda

Co bude po Gripenu: České nebe mohou ovládnout neviditelné superstíhačky

  • Je čas začít vybírat nové stíhačky pro Českou armádu
  • Ve hře je několik letounů, které mohou nahradit Gripeny
  • Jedním z nich je i „neviditelná“ stíhačka F-35

Páteří českého taktického letectva je v současné době bojový letoun Saab JAS 39 Gripen, pronajatý od roku 2004 od Švédského království. Druhá nájemní smlouva na nadzvukový stroj končí v roce 2027, a tak pomalu přichází čas, kdy bude muset vláda rozhodnout o tom, jak bude vzdušný prostor České republiky chráněn po tomto datu. Jednou ze zvažovaných variant budou jistě i „neviditelné“ letouny 5. generace.

Nejvyšší čas na výběr nových letadel

Když Zemanova vláda v roce 2001 vyhlásila výběrové řízení na nový bojový letoun pro českou armádu, který měl nahradit zastaralé sovětské stíhačky, přihlásilo se pět evropských a amerických zbrojovek s typy F-16, F/A-18, Mirage 2000, JAS 39 Gripen a Eurofighter Typhoon.

Už o pár týdnů později z výběrového řízení odstoupily americké společnosti Boeing a Lockheed Martin, nedlouho nato je následovaly i francouzská firma Dassault a evropská EADS, všechny s poukazem na neprůhlednost výběrového řízení. V tendru tak zůstalo pouze britsko-švédské konsorcium BAE/Saab s typem JAS 39, které nabízelo 36 letounů za necelých 75 miliard.

Po rozsáhlých povodních v roce 2002 vláda Vladimíra Špidly nakonec dohodu omezila na desetiletý pronájem 14 kusů, který byl v květnu 2014 prodloužen o dalších dvanáct let. Současná smlouva tak počítá s provozováním letounů JAS 39 do roku 2027 a navíc dává české straně možnost tento termín v případě potřeby prodloužit o další dva roky. Když si uvědomíme, že výroba letounů potrvá minimálně tři roky, nějaký čas poběží tendr a na nové stroje se budou muset rok dva cvičit piloti a pozemní personál, má vláda na rozhodnutí o budoucnosti českého letectva nejvyšší čas.

Čína i Rusko mimo hru

Odhlédneme-li od nepravděpodobné možnosti, že by Česká republika na ochranu vzdušného prostoru vlastními nadzvukovými stroji zcela rezignovala, existuje v současné době na světovém trhu maximálně desítka bojových letounů, u kterých je možné s rozumnou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že by se mohly stát výzbrojí Vzdušných sil Armády České republiky. Co můžeme již nyní prohlásit zcela jistě, že mezi nimi nebudou figurovat ani čínské ani ruské stroje.

Čína ale v posledních letech udělala v leteckém inženýrství obrovský pokrok, a to až tak, že představila hned dva letouny páté generace, Čcheng-tu J-20 a Šen-jang J-31, přičemž první jmenovaný dokonce přijala do výzbroje. S Pákistánem vyvinula bojový letoun JF-17 Thunder, o který se zajímá řada letectev třetího světa a nadále pokračuje ve výrobě licenčních i nelicenčních kopií letounu Su-27 a jejich modernizacích.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
JF-17 Thunder

Rusko naproti tomu poněkud lopotně pokračuje ve vývoji vlastního letounu páté generace Suchoj Su-57 a podporou MiGu-35 se pokouší resuscitovat legendární konstrukční kancelář MiG. Zejména se však ze všech sil snaží maximalizovat zisky Sjednocené letecké korporace výrobou neustále modernizovaných variant Su-27, zejména Su-30MK, Su-35S a Su-34.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
Suchoj Su-57

Obecně se dá předpokládat, že tradiční tlak na co možná největší snížení ceny ztíží přístup k případnému výběrovému řízení také dvoumotorovým strojům, které mají zpravidla jak vyšší pořizovací cenu, tak provozní náklady.

Co může přijít po Gripenu?

Z typů, které se zúčastnily tendru před dvaceti lety, lze jmenovat v první řadě Eurofighter Typhoon. Výkonný evropský letoun, který vznikl ve spolupráci Velké Británie, Německa, Španělska a Itálie, se sice dočkal poměrně širokého uplatnění na Blízkém východě, na druhé straně si jeho výrobce uřízl ostudu v Rakousku. Vídni bylo dodáno patnáct letounů základní verze Tranche 1 za přemrštěné ceny provázené podezřeními z korupce, a rakouská vláda uvažuje, že letadla po deseti letech provozu vrátí.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
Eurofighter Typhoon

Zhruba stejné šance má druhý dvoumotorový letoun, který už o české nebe soutěžil, americký McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Zatímco v předchozím tendru se uvažovalo prakticky pouze o verzích C/D, případně starších A/B, k dispozici je dnes také výkonnější verze E/F. Přestože jde primárně o palubní letoun, sloužící zejména v americkém námořnictvu, Boeing se jej pokoušel prodat v Polsku, Belgii, Dánsku a spekuluje se o něm ve Finsku, Švýcarsku a dokonce i Německu.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
McDonnell Douglas F/A-18 Hornet

Kdo naopak nemá šance prakticky žádné, je francouzský bojový letoun Dassault Rafale. Francie se v předchozích dekádách při vývoji letecké techniky opakovaně stala solitérem, který se v rámci evropského pilíře NATO nepřipojuje ke společným projektům, ale dává přednost vlastnímu vývoji. Nezúčastnila se ani vývoje britsko-německo-italského letounu Panavia Tornado, ani typu Eurofighter Typhoon, jehož je Rafale dokonce přímým konkurentem.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
Dassault Rafale

Dassault se svým strojem zvítězil ve sledovaném indickém tendru MRCA a letouny Rafale se po jistých peripetiích do výzbroje indického letectva nakonec přece jen opravdu dostanou. Výběrové komise se však tradičně obávají přílišné závislosti na specifické francouzské technice, která méně než konkurenti spoléhá na zavedené zahraniční systémy.

Posledním typem dvoumotorového letounu, který musíme zmínit, je americký McDonnell Douglas F-15 Eagle. Od jeho zavedení do amerického letectva už uplynulo neuvěřitelných čtyřicet tři let a slavná F-15 stále létá – a co víc, dokonce se stále vyrábí. Úvodní verze A/B již patří dávno muzeím a i nad nejslavnější variantou C/D už se pomalu zavírá voda (Japonsko např. zvažuje prodej poloviny své flotily F-15, aby získalo prostředky na rychlý nákup většího počtu F-35).

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
McDonnell Douglas F-15 Eagle

Boeing však letoun stále rozvíjí a na základě odvozeného typu F-15E Strike Eagle vyvinul verze pro řadu zejména blízkovýchodních zákazníků. V roce 2010 pak dokonce představil (nakonec odmítnutou) hluboce modernizovanou variantu F-15SE Silent Eagle, která přejímala řadu technologií letounů 5. generace. Nejmodernější exportní variantou se stala F-15QA pro Katar a právě na ní inženýři Boeingu také postavili poslední modernizaci F-15X/EX, kterou překvapivě plánuje nakupovat samo americké Ministerstvo obrany jako suplement pořizovaných F-35.

F-15 je mimořádně kvalitní letoun, dnes již součást generace 4++. Ovšem jakkoli jsou jeho provozní náklady paradoxně nižší, než u jednomotorového F-35, jeho moderní varianty se zdají být příliš výkonné na službu v českém letectvu. Pokud by měl na českém nebi létat, pak maximálně v jedné ze starších olétaných verzí vyřazovaných z bohatších letectev – a to není příliš pravděpodobné.

Gripeny jsou nadále ve hře

Ať už se však bude (staro)nový stroj pro české piloty vybírat jakkoli, první variantou, která bude na Ministerstvu obrany potažmo Úřadu vlády zvažována, bude zcela určitě prosté prodloužení pronájmu typu JAS 39C/D Gripen na dalších deset či více let, ať už v jakémkoli počtu. Gripeny v českém letectvu absolvovaly v průběhu let celý modernizační cyklus MS19 a nyní létají se softwarovou edicí MS20. Díky úpravám mohly být významně rozšířeny schopnosti radiolokátoru a systémů elektronického boje, integrována výkonnější výzbroj nebo například zaměřovací kontejnery.

Společnost Saab, výrobce Gripenu, původně neuvažovala o tom, že by byla verze C dále modernizována po roce 2023, kdy má ve švédském letectvu dosáhnout operační způsobilosti hluboce modernizovaný Gripen E (viz. dále). Zejména díky zájmu zahraničních zákazníků se však později rozhodla, že navrhne podstatnou část technologií z nového letounu zakomponovat ve dvou etapách také do letounů starších.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek 
JAS 39C Gripen

Modernizační program zatím nemá přesné obrysy, v první etapě by však mělo jít zejména o rozšíření typů nesené protizemní i protiletadlové výzbroje, integraci moderních přilbových zaměřovačů a pokročilých systémů pro vedení elektronického boje a modernizaci radaru. Přesto například švédské letectvo uvažuje o tom, že svoje gripeny verzí C/D začne na konci příští dekády vyřazovat.

To by pro Českou republiku znamenalo, že na konci 20. budou let na trhu k dispozici další použité letouny JAS 39C/D Gripen (Švédsko provozuje 95 letounů, dalších 30 je dlouhodobě uloženo), a to zcela jistě za mimořádně výhodných finančních podmínek.

Cena letounu v polovině jeho životnosti se může podle různých odhadů pohybovat kolem 65 % původní částky, tedy v dnešních cenách kolem 850 milionů korun. Odkup pronajatých letounů Gripen C/D a jejich doplnění na počet 24 by tak zřejmě osciloval kolem částky 20 miliard, což cena velmi přijatelná a pro Armádu České republiky půjde zcela jistě o variantu zdaleka nejvíce zvažovanou.

Moderní Gripen E

Od verze Gripen C je již jen krůček ke zbrusu nové konstrukci společnosti Saab, JAS 39 Gripen E. Ačkoli mezi oběma letouny není na první pohled zásadní rozdíl a laik je patrně nerozezná, Gripen E je zkonstruován na zcela nových základech, aby mohl být na světovém trhu nabízen náročnějším zákazníkům.

Nejdůležitější změny proti starším variantám jsou dvě, silnější motor a výkonnější radiolokátor. Kokpitu pak vévodí širokoúhlý displej typu WAD (Wide Area Display) o rozměru 19×8 palců, který po vzoru F-35 zabírá prakticky celou plochu pod průhledovým displejem.

Nákup JAS 39E by byl pro Českou republiku variantou, pokud by se dařilo naplňovat plán vlády na růst rozpočtu Ministerstva obrany a zároveň by armáda poptávala výkonnější variantu současných strojů. Předpokládá se, že nový Gripen E bude za deset let stát zhruba 80 milionů dolarů. To je zhruba o třetinu více, než stály nové verze C, a je to cena, za kterou se v té době dá očekávat prodej amerických F-35A. Velkou výhodou švédského stroje však stále budou několikanásobně nižší provozní náklady, které mohou o konečném výběru rozhodnout.

Neviditelné superstíhačky na českém nebi?

Už během prvního výběru nového nadzvukového letounu před patnácti lety se zformovala část politické scény a vojáků, která prosazovala nákup americké techniky. Tyto názory jsou v armádě samozřejmě zastoupeny i dnes a budou bezesporu prosazovat pořízení pokročilého amerického letounu F-35A, obtížně detekovatelného radarem. A to tím spíš, že americké letouny pořizuje Slovensko a konkrétně F-35 také Polsko.

Supermoderní letoun, na jehož vývoji se kromě Američanů podílely také Velká Británie, Itálie, Austrálie, Kanada, Dánsko, Norsko, Nizozemí a Turecko, vzlétl poprvé v prosinci 2006 a dodnes bylo všech tří jeho verzí vyrobeno přes 400 kusů.

Technicky je přitom F-35 Lightning II na samé špici současného leteckého inženýrství a jde o vůbec první bojové letadlo 5. generace nabízené na světovém trhu (předchozí typ F-22 USA nikdy neuvolnily k vývozu ani mezi nejbližší americké spojence).

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
F-35 Lightning II

Nový stroj vznikal s maximálním důrazem na obtížnou zjistitelnost ve všech spektrech, přičemž významnou část výzbroje je možné nést ve dvou vnitřních šachtách. Data z radaru a soustavy elektrooptických čidel po obvodu letounu jsou fúzována do pokročilého přilbového zaměřovače, díky němuž bylo v americkém letectvu poprvé po mnoha desítkách let upuštěno od instalace standardního průhledového displeje (HUD), používaného už od 30. let. Kokpitu pak místo analogových „budíků“ vévodí širokoúhlý displej, doplněný o systém rozpoznávání řeči. To vše má pilotovi usnadnit pilotáž, aby měl více prostoru pro rozhodování o samotné bojové činnosti.

Srdcem letounu a jednou z jeho největších předností je pohonná jednotka Pratt & Whitney F135, s maximálním tahem 190 kN nejvýkonnější motor, který byl kdy nainstalován do stíhacího letounu. Pro srovnání, F135 má větší výkon, než dává dohromady dvojice motorů Eurojet EJ200 na letounu Eurofighter Typhoon. Díky takto výkonné pohonné jednotce je tak F-35 schopna unést o polovinu více výzbroje a téměř třikrát více paliva, než JAS 39 Gripen.

Z výkonné pohonné jednotky, díky které letoun unese velké množství výzbroje, však také vyplývá nejzásadnější negativum typu F-35. Dokonce i cenu letounu, která v první výrobní sérii začínala na stěží uvěřitelných 221 milionech dolarů (což je tolik, kolik stojí F-22 Raptor) se podařilo v poslední výrobní sérii stlačit pod 80 milionů dolarů USD (1,8 miliardy Kč). Velkým problémem jsou však velmi vysoké náklady na provoz.

Zatímco průměrná letová hodina švédských letounů JAS 39 stojí podle různých metodik kolem 6 000 dolarů, letová hodina F-35A se má v roce 2025 snížit ze současných 35 000 na zhruba 25 000 dolarů. Pro srovnání, náklady přepočtené na jednu hodinu ve vzduchu činí u letounu Eurofighter Typhoon cca 18 000 dolarů, u Dassault Rafale 16 500 dolarů a u F-16C cca 8 000 dolarů. Dokonce ani dvoumotorový F-15E s hodnotou zhruba 21 000 dolarů nedosahuje hodnoty nákladů na provoz supermoderních F-35.

Jakkoli má budoucí zavedení F-35 do českého letectva už nyní řadu velmi vlivných příznivců, a přestože obrysy státního rozpočtu pro příští roky plánují s dalším výrazným růstem výdajů na obranu, je otázka, zda se politická reprezentace smíří s nákladem půl milionu korun na letovou hodinu.

  JAS 39C  JAS 39E F-35A
Délka  14,1 m 15,2 m 15,4  m
Rozpětí křídel  8,4 m 8,6 m 11 m
Plocha křídla  30 m2 31 m2 43 m2
Prázdná hmotnost  6 800 kg 8 000 kg 13 154 kg
Maximální vzletová hmotnost  14 000 kg 16 500 kg 31 751 kg
Maximální hmotnost výzbroje  5 300 kg  6 000 kg 8 100 kg
Motor  Volvo RM12 General Electric F414-GE-39E Pratt & Whitney F135
Tah motoru (s příd. spalováním)  54 kN (80,5 kN) 64 kN (98 kN) 120 kN (190 kN)
Maximální dolet  3 200 km 4 000 km 2 778 km
Maximální rychlost Mach 2 Mach 2 Mach 1,6
Supercruise Ne Ano Omezeně
Radiolokátor  Ericsson PS-05/A Selex-ES ES-05 Raven Northrop Grumman
Electronic Systems AN/APG-81

Politická karta

Do výběru nového letounu může také velmi výrazně vstoupit politika. České letectvo je založeno na českých letounech L-159 a švédsko-britských strojích Gripen, naproti tomu z vrtulníkového tendru byly odstraněni všichni neameričtí účastníci a vybíralo se nakonec jen mezi americkými stroji.

Premiér Babiš se podle Aktuálně.cz v rámci svého programu během návštěvy Valného shromáždění OSN v září 2019 setkal s americkými zbrojaři a podle českých diplomatů měl sám zmínit teoretickou možnost budoucího nákupu letounu F-35.

Nákup amerických letounů má výraznou podporu také v ODS, koneckonců podle uniklých depeší z českého velvyslanectví ve Washingtonu v roce 2012 vláda premiéra Nečase vážně uvažovala, že letouny JAS 39 vymění za nové americké F-16.

S čím se bude létat?

Česká republika provozuje 39 bojových letounů, jediným nadzvukovým typem je však čtrnáct švédských strojů JAS 39 Gripen verzí C a D. To, s čím budou naši piloti létat po roce 2027, kdy končí jejich pronájem, do značné míry ovlivní politické zájmy a ekonomické možnosti země.

Nejpravděpodobnější je odkup v současnosti provozovaných strojů a dokoupení dalších deseti tak, aby v souladu s předchozími předpoklady mohlo taktické letectvo plně vyzbrojit dvě kompletní letky. Méně pravděpodobnou variantou je vrácení pronajatých strojů a akvizice modernějšího typu Gripen E, ať už v počtu 14 či více.

Velký otazník visí nad ambicemi naší armády ve vztahu k americkým „neviditelným“ letounům F-35. Politické důvody a tlak ze strany spojenců sice může Českou republiku přivést do stále se zvětšujícího se okruhu zemí, které F-35 provozují. Ze zemí bývalé Varšavské smlouvy o něm uvažuje Rumunsko, prakticky jistý už je nákup ze strany Polska. Je zde však problém vysoké ceny, na české ambice možná až příliš velké výkony a zejména neúměrně vysoké provozní náklady.

Přestože nyní vznikají dva projekty pokročilých letounů 5./6. generace také v západní Evropě (jde o německo-francouzsko-španělský projekt NGF a britsko-švédský typ Tempest), zdá se nyní spíše nepravděpodobné, že by se k jejich vývoji připojila Česká republika. Už proto, že mají být oba k dispozici ve formě prototypu nejdříve za deset až patnáct let a armáda by tak musela pořídit překlenovací typ.

Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2030 napovídá, že vláda počítá se dvěma možnými cestami, jak modernizací stávajících strojů, tak pořízením nových. Jestli se tak na českém nebi objeví americké „neviditelné“ superstíhačky F-35 však zůstane ještě nějakou dobu otázkou.

Zdroje: army.cz • czechairforce.com • Milan Nykodým • Aleš Hottmar • Letectví a kosmonautika • Právo • Boeing • Lockheed Martin • Saab Group • Bundesheer • USAF

Diskuze (165) Další článek: Půl roku bylo ticho. Teď nám zástupce Huawei otevřeně popsal budoucnost bez Googlu

Témata článku: USA, Evropa, Japonsko, Čína, Vojenství, Letadla, Německo, Rusko, Armáda, Velká Británie, Austrálie, Francie, Boeing, Itálie, NATO, Norsko, Slovensko, Švédsko, Kanada, Finsko, Letoun, Zeman, Babiš, Hud, Rumunsko