Otázka, zda bylo první vejce, nebo slepice, patří k těm, které dokážou rozproudit diskuzi na rodinné oslavě i na setkání vědců. Už v antickém Řecku se tímto paradoxem zabývali filozofové jako Aristoteles. Pro ně představovala symbol cyklické povahy přírody – slepice i vejce jsou propojené tak, že není jasné, co vzniklo dřív. Dnes však máme výhodu v moderní vědě, která nám umožňuje podívat se na tento rébus z hlediska biologie a evoluce.
Z biologického pohledu je klíčem pochopení toho, co vlastně považujeme za „vejce“. Evoluce slepic a jejich předků sahá stovky milionů let zpět, kdy první vejce snášely prehistorické ryby a plazi. Ptáci, mezi nimi i slepice, jsou jen další vývojovou větví v tomto dlouhém příběhu. Z pohledu vajec jako obecného biologického jevu byla tedy vejce dávno před slepicemi.
Pokud ale pojmeme otázku striktně, tedy zaměříme se na vejce, které obsahuje zárodek slepice, musíme se obrátit k evoluční teorii. Současné slepice (Gallus gallus domesticus) vznikly postupným šlechtěním z předků podobných dnešním kurům bankivským (vizte Wikipedie). V určitém bodě se genetická mutace postarala o vznik slepice – zárodek s těmito specifickými geny tedy vznikl ve vejci sneseném „neslepicí“.
Vejce nebo slepice?
Mutace v DNA jsou přirozenou součástí evoluce. Ke vzniku slepice došlo pravděpodobně díky malé genetické změně, která nastala právě v zárodku uvnitř vejce. Z hlediska genetiky by tedy vejce, ve kterém se poprvé objevil jedinec odpovídající definici „slepice“, mohlo být označeno jako první.
Z filozofického hlediska jde o hlubší otázku příčiny a následku. Bez slepice nemůže být vejce, ale bez vejce zase nemůže být slepice. Tento cyklus ilustruje problémy kauzality a nekonečného regresu, které zkoumá například metafyzika. Někteří filozofové naznačují, že hledání „výchozího bodu“ je zbytečné, protože oba fenomény existují v symbiotickém vztahu.
Evoluce přináší praktickou odpověď. První „slepice“ se musela vyvinout díky mutaci ve vajíčku sneseném jiným druhem. A protože tato změna se odehrála právě ve vajíčku, můžeme na základě vědeckých poznatků říci, že vejce bylo první – alespoň pokud mluvíme o konkrétním vejci, z něhož se vylíhla slepice.
Studie vědců z University of Geneva
Vědci z University of Geneva se zaměřili na molekulární genetiku a studium DNA s cílem prozkoumat vývoj ptačích druhů. Navázali tak na dřívější genetické studie ptáků publikované v časopise Nature. Jejich výzkum ukázal, že slepice vznikla díky specifickým mutacím v genomu jejích předků, což vedlo ke vzniku nových vlastností typických pro dnešní slepici. Klíčové je, že tyto mutace se odehrály během embryonálního vývoje v konkrétním vejci, což podporuje vědeckou tezi, že „vejce bylo první“.
Buňka ichthyosporea
Vědci využili k přesnější rekonstrukci evoluční linie slepic data z fosilií a moderních metod datování DNA. Tímto způsobem dokázali, že slepice jako druh vznikla z kurů bankivských přibližně před 8 tisíci lety během domestikace v jihovýchodní Asii a v jižní Číně. Tento proces zahrnoval genetické změny spojené s výběrem vlastností, jako je klidnější povaha nebo vyšší snůška vajec, což opět potvrzuje, že vejce bylo ve vývoji klíčovým bodem.
Jedním z překvapivých objevů byla identifikace specifického proteinu zvaného ovokleidin-17, který hraje zásadní roli při tvorbě pevné skořápky. Tento protein je produkován výhradně v těle slepic, což napovídá, že vejce se skořápkou jako taková se pravděpodobně vyvinula spolu s prvními slepicemi. Studie tak naznačuje, že zatímco vejce ve své základní podobě existovala dávno před slepicemi, jejich současná podoba je nerozlučně spojena právě s tímto druhem.
Jsou tu jistá „ale“
Studie z University of Geneva se primárně zaměřila na genetické mutace vedoucí ke vzniku současné slepice, ale nezohlednila širší kontext domestikace. Proces šlechtění zahrnoval vlivy prostředí, lidské zásahy a chování divokých předků, což mohlo mít zásadní vliv na rychlost a charakter genetických změn. Takto úzký rámec omezuje pochopení toho, jak přesně evoluce slepice probíhala ve spojení s lidskou činností.
Ačkoli vědci použili k odhadům vzniku slepice fosilní záznamy a genetické datování, tyto metody mají své limity. Časová osa evoluce může být nepřesná kvůli neúplným fosilním záznamům a možným zkreslením při interpretaci genetických dat. Studie se také méně věnovala možnostem, že se genetické změny u předků slepic mohly odehrávat mnohem dříve, než došlo k jejich domestikaci.
Výsledky vědeckého bádání byly publikovány 8. listopadu v odborném časopise Nature. Jedná se o jedno z nejprestižnějších vědeckých periodik zaměřujících se na publikaci inovativních a průlomových výzkumů napříč různými obory, jako jsou biologie, fyzika, chemie, medicína a další. Jeho přísné recenzní řízení zajišťuje, že publikované práce splňují vysoké vědecké standardy, jsou metodologicky přesné a přínosné pro obor.
Zdroje: nature.com, unige.ch, studyfinds.org, sciencealert.com.