V osmdesátých letech minulého století ropné společnosti Exxon a Shell provedly interní analýzy uvolňování oxidu uhličitého z fosilních paliv a předpověděly globální důsledky těchto emisí.
Například v roce 1982 Exxon predikoval, že kolem roku 2060 by hladina CO2 mohla činit zhruba 560 ppm částic na milión – což odpovídá dvojnásobku předindustriální úrovně – v důsledku čehož by se průměrné teploty planety zvýšily o více než 2 stupňů Celsia oproti současným hodnotám.
O šest let později se v interní zprávě Shellu objevily podobné informace, ale i konstatování, že do roku 2030 by se množství oxidu uhličitého mohlo ještě zdvojnásobit. Analytici rovněž varovali například před „celosvětovým zvýšením mořské hladiny o pět až šest metrů“ či „zánikem specifických ekosystémů nebo habitatů“ a uvedli, že „budou potřebné nové zdroje sladké vody“, aby kompenzovaly změny srážek.
Jinak řečeno, nejenže jmenované firmy soukromě nepopíraly spojitosti mezi svými produkty, globálním oteplováním a ekologickou katastrofou, ale jejich vlastní výzkumy je přímo potvrzovaly.
Obsah těchto dokumentů je skutečně děsivý – zvlášť když vezmeme v potaz, že oba ropní giganti na závěry svých vlastních výzkumných pracovníků odmítli upozornit veřejnost. Zpráva Shellu (označená jako „důvěrná“) byla poprvé zveřejněna holandskou zpravodajskou organizací počátkem letošního roku, zatímco studie Exxonu unikla v roce 2015.
„Ropné společnosti si uvědomily, že jejich produkty přidávají CO2 do atmosféry, pochopily, že to povede k oteplování a spočítaly pravděpodobné důsledky. A pak se rozhodly akceptovat tato rizika našim jménem, na naše náklady a bez našeho vědomí,“ komentoval to Benjamin Franta pro The Guardian.