Co se můžeme naučit o výchově dětí od lovců a sběračů. Vědci se přimlouvají za experimentální intervence | Foto: Hans Splinter, CC BY-ND 2.0

Foto: Hans SplinterCC BY-ND 2.0

Co se můžeme naučit o výchově dětí od lovců a sběračů. Vědci se přimlouvají za experimentální intervence

  • Pětadevadesát procent lidské evoluční historie jsme strávili jako lovci-sběrači
  • Podmínky, za jakých tito lidé vychovávají své děti, tak můžeme považovat za přirozené
  • Psychologové proto doporučují, abychom se výchovou lovců a sběračů inspirovali

Evoluční antropolog Nikhil Chaudhary z University of Cambridge, a dětská psychiatrička Annie Swanepoelová z North East London NHS Foundation Trust zveřejnili ve vědeckém časopise Journal of Child Psychology and Psychiatry výzvu k důkladnějšímu výzkumu života a duševního vývoje dětí žijících ve společenstvích lovců a sběračů.

Podle nich by některé zásady výchovy dětí lovců a sběračů mohly pomoci i rodinám v ekonomicky rozvinutých zemích. Oba vědci se přimlouvají za „experimentální intervence“ v domácnostech, školách a školkách.

Chaudhary a Swanepoelová uznávají, že děti ze společenstev lovců a sběračů žijí ve velmi odlišném prostředí a za úplně jiných podmínek než děti v ekonomicky vyspělých zemích. Zdůrazňují také, že se děti lovců a sběračů potýkají s problémy, jaké děti v ekonomicky vyspělých zemích neznají.  Proto varují před idealizací dětství v lovecko-sběračských společenstvích.

Zároveň zdůrazňují: „Na současné lovce a sběrače nelze nahlížet jako na ‚živé fosilie‘. Z jejich způsobu života sice můžeme vyčíst ledacos o naší prehistorii, ale dnešní lovci a sběrači představují z valné části poměrně mladé populace s jedinečnou kulturní a demografickou historii.“

Děti vychovává kolektiv

V ekonomicky vyspělých zemích je úroveň fyzického kontaktu s kojenci podstatně nižší než ve společenstvích lovců a sběračů. Například pětiměsíční dítě botswanských !Kungů  je po 90 % dne s někým v přímém fyzickém kontaktu. Pláč dětí řeší !Kungové téměř ve 100 %  konejšením nebo kojením. Napomínání dětí je u tohoto etnika extrémně vzácný fenomén.

Přitom na kontaktu s dítětem se zdaleka nepodílejí jen jeho rodiče nebo dokonce jen matka. Významnou roli tu sehrávají i další členové společenství. Ti zajišťují péči o dítě často z plné poloviny. V ekonomicky vyspělých zemích je péče o dítě jinými lidmi, než jsou rodiče, podstatně vzácnější.

Například u lidí kmene Efe z Demokratické republiky Kongo pečuje o kojence kromě rodičů v průměru čtrnáct dalších lidí. Dítě tam mění opatrovatele osmkrát do hodiny. S něčím podobným se v západní společnosti prakticky neshledáváme.

„Dnes mají rodiče mnohem menší podporu při péči o děti ze strany svých rodin a dalších lidí, než tomu pravděpodobně bylo po většinu naší evoluční historie. Takové odchýlení od podmínek, za jakých se člověk dlouhodobě vyvíjel, může škodit jak rodičům, tak i dětem," říká Chaudhary. „Pokud budou o dítě pečovat další lidé, může to snížit stresovou zátěž rodičů a sníží se i riziko mateřské deprese, která má negativní dopad na pohodu dítěte a jeho duševní vývoj."

Výpomoc při péči o malé děti je základní lidskou adaptací. V ekonomicky vyspělých zemích se ale místo toho razí „intenzivní mateřství“, které zdůrazňuje, že matky by měly využívat své mateřské instinkty k tomu, aby péči o dítě zvládaly samy. Podle Chaudharyho a Swanepoelové to může vést až k vyčerpání matek s velmi vážnými následky.

Ve společenstvech lovců a sběračů je běžné, že se o jedno dítě střídavě stará víc než deset lidí, což ostře kontrastuje s poměry v rodinách v ekonomicky vyspělých zemích. Ještě drastičtěji vystupuje tato odchylka doi popředí u dětí vyrůstajících v jeslích a školkách. Jestliže u lovců a sběračů se o jedno dítě stará mnoho lidí, pak ve školkách a jeslích připadá na jednoho opatrovatele hned několik dětí.

„Při takto posunutém poměru mezi počtem opatrovatelů a opatrovaných dětí, musíme zvážit možnost, že to bude mít dopad na blaho dětí. Kojenci a batolata lovců a sběračů se za celý den od schopného opatrovatele nevzdálí na víc než na pár metrů,“ vysvětluje Chaudhary.  

Děti pečují o děti

Ve společenstvech lovců a sběračů hrají děti podstatně větší roli při péči o kojence a batolata, než je tomu v ekonomicky vyspělých zemích. V některých komunitách začínají s péčí o mladší děti už děti ve věku čtyř let. A je běžné, když se o kojence starají předpubertální děti. V ekonomicky vyspělých zemích se svěřuje péče o tak malé děti lidem podstatně starším.

„V ekonomicky rozvinutých zemích tráví děti hodně času školní docházkou a mají proto méně příležitostí k získání zkušeností potřebných k péči o kojence či batolata. Měli bychom však zvážit možnost, nakolik se mohou děti zapojit do péče o mladší sourozence. Pomůže to rodičům, ale zároveň to může zlepšit vlastní sociální vývoj dětí," tvrdí Chaudhary

Škola hrou

Chaudhary a Swanepoelová také poukazují na fakt, že výuka výkladem je ve společenstvích lovců a sběračů vzácností a děti se tam učí především pozorováním a napodobováním. Přibližně od dvou let do šestnácti let tráví děti lovců a sběračů podstatnou část dne v „herních skupinách“ bez dozoru dospělých. Tam se učí jeden od druhého, získávají dovednosti a znalosti při hrách a při průzkumných výpravách do okolí.

Učení a hra tak splývají. Můžeme říci, že Komenského zásada „Schola ludus“ čili „Škola hrou“ odpovídá lidské přirozenosti víc, než se na první pohled zdá a objevili ji už naši dávní předkové. V ekonomicky rozvinutých zemích je ale dnes učení soustředěno do školy a hra do volného času. Obě aktivity jsou tedy od sebe velmi důrazně odděleny.

„Školní vzdělávání ve třídě je často v rozporu se způsoby učení typickými pro dávnější fáze lidské evoluce," píší ve studii Chaudhary a Swanepoelová. Studie zároveň uznává, že ve společenstvích lovců a sběračů jsou děti vystaveny velmi odlišným podmínkám a žijí ve zcela jiném prostředí, než je tomu u dětí v ekonomicky vyspělých zemích.

"Dovednosti nutné k opatření potravy ve společenstvech lovců a sběračů se liší od těch, které jsou nutné k opatření obživy v ekonomicky vyspělých zemích. Pro získání dovedností nezbytných v ekonomicky vyspělých zemích je výuka ve třídě určitě nezbytná.

Děti však mohou mít určité psychologické dispozice k učení, které lze v některých aspektech jejich školní docházky prakticky využít. Když se do výuky začlení učení praktickými zkušenostmi nebo učení s pomocí vrstevníků, zvýší se motivace a výkon dětí. Zároveň klesá jejich stresová zátěž,“ píší Chaudhary a Swanepoelová.

Chaudhary a Swanepoelová jsou přesvědčeni, že poznatky o výchově dětí ve společenstvích lovců a sběračů můžou posunout naše chápání podmínek, jaké naše děti potřebují, aby lépe prospívaly. Studie vyzývá k dalšímu výzkumu vývoje dětí ve společnostech lovců a sběračů.

Ten může ukázat, nakolik jsou současné děti vystaveny podmínkám, jež jsou v rozporu s tím, k čemu byli lidé po tisíciletí tlačeni evolucí. Pokud takové „evoluční neshody“ ve výchově skutečně existují, měli by dětští psychologové hledat způsob, jak přiblížit výchovu tomu, co je pro děti přirozené.

Určitě si přečtěte

Články odjinud