Doby, kdy informace o onemocnění covid-19 plnily stránky prakticky všech internetových i papírových médií, jsou pravděpodobně nenávratně pryč. Koronavirus SARS-CoV-2, který ho způsobuje, však ze světa nezmizel. Stále cirkuluje v populaci a průběžně mutuje.
Profesor biostatistiky a epidemiologie na University of South Australia Adrian Esterman na webu The Conversation představuje nejnovější subvariantu označovanou jako LB.1 či D-FLiRT a vysvětluje, jakým způsobem probíhaly dosavadní mutace.
Jak SARS-CoV-2 mutoval
„Než se podíváme blíže na LB.1, měli bychom se podívat na to, jak jsme se sem vlastně dostali. Virus způsobující onemocnění covid-19 je velmi mazaný a neustále se vyvíjí, aby nás mohl dál infikovat.“ píše v úvodu svého článku Esterman.
Poměrně zásadní je z hlediska prevence skutečnost, že stávající vakcíny proti covidu-19 jsou založené na relativně staré subvariantě Omikronu označované jako XBB.1.5. Ta, spolu s dalšími subvariantami XBB, způsobila v roce 2023 řadu nákaz prakticky po celém světě.
V srpnu 2023 byla v Lucembursku objevena nová subvarianta označená jako JN.1. Zatímco do té doby vykazovaly nové subvarianty Omikronu proti svým předchůdcům pouze malé genetické změny, JN.1 byla výjimečná tím, že oproti XBB.1.5 měla hned 41 mutací. Očekávalo se proto, že se JN.1 rychle rozšíří, a tato subvarianta skutečně následně způsobila po celém světě na přelomu let 2023 a 2024 vlnu infekcí.
S FLiRTem je lepší neflirtovat
Subvarianta JN.1 pak dále mutovala a vznikly subvarianty „FLiRT“, jako jsou KP.1.1, JN.1.7 a KP.21. Nové varianty jsou detekovány na základě přesného pořadí aminokyselin ve spike proteinu (bílkovina na povrchu viru, která mu umožňuje přichytit se k buňkám v našem těle a infikovat je), protože to může změnit chování viru.
Výzkum, který ještě nebyl odborně recenzován, naznačuje, že tyto genetické změny poskytly subvariantám FLiRT lepší schopnost unikat imunitním reakcím, ale mírně horší schopnost vyvolat infekci v případě, kdy se dostanou do lidských buněk.
Pochopitelně i subvarianty FLiRT dále mutovaly a vznikly nové subvarianty, označované jako FLuQE. Mezi ně patří KP.3, která spolu s KP.2 v současnosti dominuje po celém světě. Nové subvarianty jsou podobné subvariantám FLiRT, ale mají další genetické mutace. Jedna z těchto mutací pomohla viru znovu získat část schopností infikovat buňky.
Subvarianta LB.1
Subvarianta LB.1 byla poprvé detekována v březnu tohoto roku. Je podobná subvariantám FLiRT, ale má navíc mutaci ve spike proteinu označovanou jako S:S31del. Předběžné výsledky výzkumu z Tokijské univerzity, která s těmito novými subvariantami prováděla laboratorní experimenty, naznačují, že přenosnost LB.1 může být vyšší než v případě KP.2 a KP.3.
Od té doby se subvarianta LB.1 rozšířila do celé řady zemí a je bedlivě sledována Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). K 15. červenci tvořila v USA KP.3 přibližně 37 % případů, KP.2 24 % a LB.1 dalších 15 %, přičemž její podíl v posledních týdnech stabilně roste.
Poměrně zásadní skutečností je fakt, že LB.1 může nakonec překonat KP.3 a společně mohou způsobit další vlnu případů, zejména na jižní polokouli, kde právě probíhá sezóna respiračních onemocnění. Alespoň částečně dobrou zprávou je skutečnost, že neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že LB.1 způsobuje jiné příznaky nebo závažnější onemocnění než předchozí subvarianty Omikronu.