Já umím rozumět řeči zvířat od narození. Stejně jako lidem. Lidi, i když jsou potichu, neustále dávají něco najevo a ta neverbální komunikace je snadno pochopitelná.
S tím souhlasím, ale má-li člověk bojové plemeno, měl by být povinný náležitý výcvik a vyšší daň (u některých psů bych nepovoloval pořizování do bytu, jde především o velká plemena, která ke šťastnému životu nutně potřebují pravidelný pohyb a velký výběh - netýká se psů asistenčních), aby se nestávalo, že pes s nebo bez vodítka, ale v každém případě bez košíku začne skákat na kolemjdoucí případně je pokouše (zabíhá k sousedům na slepice a další množící se případy), kde mohou být následky především psychického charakteru trvalé. Co si dnes lidé dovolují není normální, nejenže se chovají ke zvířeti jako k dítěti, oni ho dokonce před cizími dětmi preferují a omlouvají! Tak pozor pes je bude majetek (neříkám věc) a zodpovídá za něj pán.> Ohledně prokouknutí to je věc 6-tého smyslu. Jsou lidé, kteří za chvíli vědí jak komunikuje šimpanz, jak kočka, jak medvěd (osobní zkušenost), jiný to nedá ani po letech. V podstatě můžete mít i vlka od mláděte, musíte počítat s tím, že se nechová jako štěně, nerozpozná z počátku mnoho příkazů/gest, ale bude vás vždy brát za svého a v jeho „smečce” budete alfa samcem, pak také nemusíte mít žádné obavy. Hlavní je vědět, jak zvíře komunikuje a nechovat se k němu submisivně - strach lze snadno vycítit, lidé to umí také a velmi dobře a především jako k dítěti, člověku.
hezké teorie, se kterými by jeden hned souhlasil, ale jako u všech visionářů pak narazí na realitu 🙂. Jako co je bojové plemeno (i neurotický vlčák kterého bolí zuby může zabít a naopak pitbul se šťastným dětstvím v rodině může být mazel). Velký výběh ke šťastnému životu vidí jinak doga v paneláku, se kterou chodí majitel 4x denně na dlouhé procházky a jinak malý zapomenutý pudlík vyjící celé dny na opuštěné zahradě, protože vánoční dárek se po pár týdnech omrzí. Pak ty šablony o skákajících kousajících psech, denně jich u nás na sídlištích potkávám desítky a žádný to nedělá. Vlastně jo, to štěně od sousedky důchodkyně, je vděčné za každého kdo se mu věnuje a vlezlo by mi i do kabátu, zabiják jeden. A co je to ta preference psa před cizími dětmi? Pokud pouštění na dětské pískoviště, tak to chápu, ale pokud to, že ho majitel ve městě nemá kde pustit proběhnout, protože všude se přece mohou pohybovat děti, tak tady už ne. Protože vytvořit bezvýchodnou situaci, zastavět veškeré volné plochy budovami (osobní zkušenost s travnatými plochami, kde jsem si jako dítě hrál) a pak říkat, že holt není místo (přitom ale vybírat od pejskařů milióny za poplatky), to je prostě špatné řízení architektury ulic a života ve městech.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.