Vědci z Univerzity Johna Hopkinse vyvinuli „zázračný“ gel, který má pomoci s léčbou mozkových nádorů. Výsledky studie, provedené na myších, poskytují novou naději pro pacienty s diagnózou glioblastomu – jednoho z nejsmrtelnějších a nejčastějších nádorů mozku u lidí, informuje web Study Finds.
„Navzdory nedávným technologickým pokrokům je naléhavě zapotřebí nových léčebných strategií. Věříme, že tento hydrogel bude budoucností a doplní současnou léčbu rakoviny mozku,“ říká o novince profesor Honggang Cui z Johns Hopkins University.
Gelem proti nádorům
Tým profesora Cuie smíchal protinádorový lék a protilátku do roztoku, ze kterého vznikne gel, jenž vyplní drobné rýhy po chirurgickém odstranění mozkového nádoru. Autoři studie dodávají, že se gel dokáže dostat do oblastí, kam se chirurgické nástroje nedostanou, a zabije zde přeživší rakovinné buňky, čímž potlačí růst nádoru.
Cui poznamenává, že gel také zřejmě spouští imunitní reakci, kterou myší organismus při boji s glioblastomem sám aktivuje jen s obtížemi. Když vědci znovu vyvolali u přeživších myší nový nádor, jejich imunitní systém sám porazil rakovinu bez dalších léků.
Dle zjištěných poznatků gel nejen brání rakovině, ale také pomáhá přeladit imunitní systém pomocí imunitní paměti tak, aby zabránil jejímu opakování. Aby však tento přístup fungoval, je nutná operace, protože aplikace gelu přímo do mozku bez chirurgického odstranění nádoru vedla pouze k poloviční míře přežití. „Operace pravděpodobně zmírní část tohoto náporu a poskytne gelu více času na aktivaci imunitního systému v boji proti rakovinným buňkám,“ uvádí Cui ve zprávě pro média.
Jak funguje gel proti rakovině
Gelový roztok se skládá z nanovláken vyrobených z paklitaxelu – schváleného cytostatika používaného pro léčbu rakoviny prsu, plic a dalších nádorů. Vlákna fungují jako nosič pro doručení protilátky označované jako aCD47. Tím, že gel rovnoměrně pokrývá dutinu nádoru, uvolňuje lék rovnoměrně po dobu několika týdnů a jeho účinné látky zůstávají v blízkosti místa vpichu.
Pomocí této specifické protilátky chtějí vědci překonat jednu z nejtěžších překážek v boji proti glioblastomu. Protilátka se totiž zaměřuje na makrofágy, což je typ buněk, které někdy podporují imunitu, ale jindy naopak chrání rakovinné buňky a umožňují agresivní růst nádoru.
Spoluautor studie profesor Henry Brem z Johns Hopkins University, který se podílel na vývoji implantátu Gliadel a dalších terapií mozkových nádorů, jež jsou v současné době v klinických studiích, zdůrazňuje, že je náročné převést laboratorní výsledky gelu do terapií s podstatným klinickým dopadem. „Nyní je pro nás výzvou přenést tento vzrušující laboratorní objev do klinických testů.“
Nyní se léčí mozkovým implantátem
Jedním ze standardních způsobů léčby glioblastomu je implantát v podobě destičky, který v 90. letech minulého století vyvinul tým vědců z Johns Hopkins University a Massachusettského technologického institutu, který je komerčně znám pod názvem Gliadel. Jedná se o biologicky odbouratelný polymer, který po chirurgickém odstranění nádoru dodává do mozku léčivé látky.
Spoluautorka studie profesorka Betty Tyler říká, že Gliadel vykazoval v laboratorních pokusech významnou míru přežití, ale výsledky dosažené s novým gelem jsou jedny z nejpůsobivějších, které vědecký tým zaznamenal.
„U myších modelů tohoto onemocnění se obvykle nesetkáváme se 100% přežitím. Myšlenka, že má nový hydrogel potenciál změnit tuto křivku přežití u pacientů s glioblastomem, je velmi vzrušující,“ říká. „Tento hydrogel kombinuje chemoterapii i imunoterapii intrakraniálně (nitrolebně). Gel se implantuje v okamžiku resekce nádoru, díky čemuž funguje opravdu dobře.“
