Podle experimentu provedeného na Kalifornské univerzitě v Riverside by další planeta, pohybující se na oběžné dráze mezi Marsem a Jupiterem, byla schopna vytlačit Zemi ze sluneční soustavy a zničit tak na ní veškerý život. Astrofyzik Stephen Kane vysvětlil, že jeho experiment měl vyřešit dvě významné mezery v našem poznávání planetární soustavy, informuje web Science Daily.
Prvním je propastný rozdíl mezi velikostí terestrických (tj. s pevným povrchem, podobných Zemi) a obřích plynných planet v naší sluneční soustavě. Největší terestrickou planetou je Země a nejmenším plynným obrem je Neptun, který je čtyřikrát větší a sedmnáctkrát hmotnější než Země. V naší soustavě neexistuje žádné známé těleso mezi těmito dvěma rozměry.
Planetární experiment
„V jiných hvězdných soustavách je mnoho planet s hmotností v této mezeře. Říkáme jim super-Země,“ řekl Kane. Další mezera se nachází v poloze mezi Marsem a Jupiterem. „Vědci, zabývající se sluneční soustavou, si často přejí, aby mezi těmito dvěma planetami něco bylo. Zdá se, jako by to byla promarněná oblast,“ konstatoval.
Místo jedné planety se mezi Jupiterem a Marsem nachází pás asteroidů – oblast ve tvaru toroidu, ve které se vyskytuje mnoho pevných, nepravidelně tvarovaných těles různých velikostí označovaných jako asteroidy nebo planetky. Vědci předpokládají, že jde o pozůstatky z raného vzniku naší sluneční soustavy před asi 4,6 miliardami let.
Tato mezera by mohla poskytnout důležité informace o struktuře naší sluneční soustavy a o vývoji Země. Kane provedl dynamické počítačové simulace fiktivní planety obíhající mezi Marsem a Jupiterem s různými hmotnostmi a poté pozoroval její vliv na dráhy všech ostatních planet.
Planeta by udělala ze soustavy kulečník
Výsledky, publikované v časopise Planetary Science Journal, byly pro sluneční soustavu většinou katastrofální. „Tato fiktivní planeta uděluje Jupiteru impuls, který stačí k destabilizaci všeho ostatního,“ řekl Kane. „Přestože si mnoho astronomů tuto planetu navíc přálo, je dobře, že ji nemáme.“
Jupiter je mnohem větší než všechny ostatní planety dohromady; jeho hmotnost je 318× větší než hmotnost Země, takže jeho gravitační vliv je obrovský. Pokud by super-Země v naší sluneční soustavě, blízká hvězda nebo jiné nebeské těleso, byť jen nepatrně narušilo gravitaci Jupiteru, ovlivnilo by to zásadním způsobem všechny ostatní planety.
V závislosti na hmotnosti a přesné poloze super-Země by její přítomnost mohla nakonec ze sluneční soustavy vymrštit Merkur, Venuši i Zemi. Změnila by tvar dráhy Země a učinila by ji mnohem méně obyvatelnou než dnes, dost možná by i zcela ukončila veškerý život na planetě. Mohla by také destabilizovat dráhy Uranu a Neptunu a vymrštit je do vesmíru.
Studie se závažnými důsledky
Když Kane zmenšil hmotnost planety a umístil ji přímo mezi Mars a Jupiter, zjistil, že je možné, aby zůstala dlouhodobě stabilní. Ale stačily by malé pohyby jakýmkoli směrem a „vše by se vyvinulo špatným směrem“.
Studie má důsledky pro schopnost planet v jiných planetárních soustavách hostit život. Přestože planety podobné Jupiteru, plynní obři vzdálení od svých hvězd, se vyskytují jen asi v desetině případů, jejich přítomnost může rozhodovat o tom, zda sousední Země nebo super-Země budou mít stabilní dráhy.
Díky těmto výsledkům Kane znovu získal respekt ke křehkému řádu, který drží planety kolem Slunce pohromadě. „Naše sluneční soustava je vyladěná mnohem jemněji, než jsem si dříve myslel. Všechno funguje jako složitá hodinová soukolí. Když do toho přidáte další ozubená kola, všechno se rozbije,“ konstatoval Kane.
