V Česku se již nějakou dobu polemizuje o zavedení takzvané „daně z cukru“. Jejím cílem by mělo být omezení konzumace cukru v nápojích, což by údajně mělo přispět ke zdravější populaci. Kritici ale tuto daň vnímají jako další způsob, jak chce stát vybírat od svých občanů peníze.
Často jsou v tomto kontextu zmiňovány zahraniční země, které v minulosti daň z cukru zavedly. Profesorka epidemiologie chronických onemocnění a veřejného zdraví na University of Birmingham Peymané Adab a vědkyně zabývající se veřejným zdravím Kiya Hurley sepsaly pro web The Conversation článek, ve kterém rozebírají dopady zavedení daně z cukru ve Velké Británii.
Snížení konzumace cukru v řádu gramů
Ve Velké Británii začala platit daň z cukru ve slazených nápojích v roce 2018. První studie zkoumající její účinek na individuální konzumaci byla zveřejněna 9. července tohoto roku v odborném časopise Journal of Epidemiology and Community Health. Hlavním zjištěním je, že dospělí snížili svůj denní příjem přidaného cukru o zhruba dvě a půl lžičky.
Pomocí dat z ročního národního průzkumu stravy a výživy vědci shrnuli množství přidaného cukru ve stravě mezi lety 2008 a 2019. Data zahrnovala informace od téměř osmi tisíc dospělých, kteří do deníků pravidelně zaznamenávali vše, co konzumovali během čtyř dnů.
Výsledky ukázaly, že rok po zavedení cukrové daně snížili dospělí svůj denní příjem volného cukru o přibližně 10,9 gramu a děti v průměru o 4,8 gramu. Více než polovina tohoto snížení připadá na omezení konzumace slazených nápojů. To znamená snížení kalorického příjmu o přibližně 40 kalorií denně, což by mohlo při zachování tohoto trendu a za předpokladu, že nedojde k jiným změnám, vést k úbytku hmotnosti o 1,5 kilogramu za rok.
Přestože to zní působivě, je nutné brát v úvahu skutečnost, že se studie opírá o hlášení příjmu stravy a slazených nápojů samotnými účastníky. Přitom je všeobecně známo, že lidé často podceňují svůj příjem potravy, zejména potravin, které jsou vnímány jako nezdravé, jako jsou ty s vysokým obsahem cukru.
Opravdu za to může daň?
Studie se pokusila tuto skutečnost zohlednit tak, že ve stejném období zkoumala změny příjmu bílkovin. Důvod je relativně prostý: příjem bílkovin by neměl být ovlivněn daní, ale mohl by být ovlivněn jinými faktory, které podněcují změny stravovacích návyků, jako je zvýšení cen potravin. Ukázalo se, že ačkoli spotřeba cukru klesla, příjem bílkovin zůstal během tohoto období relativně stabilní.
Ve snaze zjistit, zda je snížení příjmu cukru způsobeno daní, vědci zvažovali řadu scénářů. Nejprve zkoumali změny celkového příjmu cukru v delším časovém období. Ukázal se sestupný trend, který začal před zavedením daně, ale prudší pokles, než se očekávalo, odpovídal právě období, kdy byla daň zavedena.
Vědci zkoumali změny v obsahu cukru v rámci celé stravy (tj. včetně všech potravin a nápojů) a také zvlášť pouze v slazených nápojích. Analýza ukázala, že přibližně polovinu celkového snížení příjmu přidaného cukru lze přičíst obsahu slazených nápojů. Zbytek pocházel ze snížení obsahu cukru v jiných potravinách. Z toho plyne, že snížení příjmu cukru o dvě a půl lžičky nelze přičítat výhradně dani z cukru.
Vyhodnocení je složité
Jedním možných z vysvětlení jsou společenské vlivy, jako je zvýšené povědomí o zdravotních rizicích nebo měnící se sociální normy a chutě, které přispívají k postupnému snižování obsahu cukru ve stravě. Tyto vlivy mohou také měnit návyky konzumace slazených nápojů bez ohledu na daň z cukru. Alternativní pohled ale říká, že zavedení daně z cukru může být nepřímo zodpovědné za změnu společenských norem.
Abychom pochopili tato zjištění, je nutné je zvážit v širším kontextu. Přibližně 50 zemí již zavedlo nějakou formu daně na slazené nápoje. Existují konzistentní vzorce napříč těmito zeměmi, které ukazují, že zdanění vede k nižšímu nákupu slazených nápojů a že výrobci těchto nápojů mění receptury, aby snížili obsah cukru a tím se dani vyhnuli.
Studie také ukazuje, že snížení obsahu cukru ve slazených nápojích nevede k tomu, že by lidé nahrazovali příjem cukru v jiných částech své stravy. Daň z cukru tedy pravděpodobně přispěla přímo – a možná nepřímo – ke snížení celkového příjmu cukru. Přesnost odhadovaného účinku je však nejistá a je třeba zvážit, jak tato politika interaguje s jinými intervencemi veřejného zdraví a společenskými vlivy.
Autorky se shodují v tom, že stále nevíme, zda je snížení spotřeby přidaného cukru udržitelné i po prvním roce nebo zda má nějaký vliv na chronické nemoci, jako je cukrovka druhého typu a obezita. Studie také nezkoumala účinky daně na různé socioekonomické skupiny nebo pohlaví.