V řekách pod městy najdete rozpuštěná léčiva počínaje hormonální antikoncepcí a konče rezidui po nějaké té tabletě na bolest hlavy. V oceánech zase ve velkém množství narazíte na droboučké částečky mikroplastů.
Podle čerstvého článku publikovaného v odborném časopisu Environmental Science & Technology nezůstala ušetřená ani Antarktida nebo třeba Tibet, celou planetu totiž každý den bombardují kyselé deště plné sloučenin fluoru. Dešťovka tak už není dlouhodobě pitná ani v těch nejodlehlejších koutech Země.
Fluorové sloučeniny PFAS, PFOA a PFOS
Na vině jsou fluorové sloučeniny PFAS (perfluorované a polyfluorované látky), PFOA (perfluorooktanová kyselina) a PFOS (perfluorooktansulfonát), které se používají v celém spektru průmyslu už od poloviny minulého století a které jsou v prostředí bohužel velmi odolné vůči rozkladu.
Právě proto se mohly rozšířit i na extrémní vzdálenosti a stát se součástí aerosolů ve vysokých výškách atmosféry, ze které poté vypadávají jako dešťové srážky.
Vodu už nepijte ani ze studánky v Tibetu a mladého ledovce v Antarktidě
Vliv na zdraví je stejně jako u mikroplastů předmětem hromady hypotéz a teorií – to ukážou až příští generace a dlouhodobé sledování –, faktem ale zůstává, že koncentrace odolných fluorových látek v dešťové vodě překračují dosavadní doporučené limity právě i ve zmíněných odlehlých oblastech.
Například takové doporučení americké federální agentury pro životní prostředí EPA je v případě látek PFOA překročeno v Antarktidě a Tibetu zhruba o čtyři řády a na osídleném kulturním venkově a v městských oblastech i milionkrát.
Nebezpečí spočívá stejně jako u ostatních podobných toxinů antropogenního původu hlavně v dlouhodobém užívání podobných zdrojů pitné vody. V tom krátkodobém budou hlavním rizikem s trochou nadsázky spíše fekálie.
