V pátek 12. ledna vynesla raketa Delta IV na oběžnou dráhu špionážní družici NROL-47. Spoustu lidí ale zaujaly především okamžiky krátce před startem.
Než se kolos o hmotnosti stovek tun odlepil od Země, vyšlehly z oblasti motorů obří plameny, které olizovaly téměř polovinu rakety. Výška plamenů mohla dosáhnout 30 metrů. Co je příčinou a není to nebezpečné?
Slavná raketa
Delta IV existovala ve třech základních verzích. Nejmenší verze se už nepoužívá. Nedávný start absolvovala střední verze (M, medium), ale skutečný zážitek nabízí start verze Heavy.
Podobně jako jmenovkyně od SpaceX, také Delta IV Heavy vzniká spojením třech prvních stupňů. Verze Heavy vynesla v roce 2014 poprvé a naposledy do vesmíru novou americkou kosmickou loď Orion. Další lety s Orionem už obstará připravovaná raketa SLS.
Letos by měla Delta IV Heavy vynést sondu Parker Solar Probe pro výzkum Slunce.
Co se děje před startem
Delta IV využívá ve svých motorech RS-68 kapalný vodík a kyslík (menší přídavné stupně jsou na tuhé pohonné hmoty).
Kapalný vodík má jako raketové palivo spoustu nevýhod. Musí se s ním pracovat při velmi nízkých teplotách (pod -250 °C), jeho molekuly jsou hodně malé, takže více než rády všude unikají a samozřejmě je hodně hořlavý.
V případě motoru RS-68 se vodíkové ventily otevírají asi o dvě sekundy dříve než ventily s kyslíkem. Před startem tak z rakety uniká čistý vodík a stoupá nahoru. Když dojde k nastartování motoru, na rampě vznikne sací efekt, nespálený vodík se mísí se vzduchem a klesá dolů směrem k motorům. Výsledkem je vznik efektních velkých plamenů olizujících raketu.
Výrobce (United Launch Alliance) se to snaží řešit alespoň úpravou materiálu. Oranžová pěna, kterou na povrchu rakety určitě nepřehlédnete, má plamenům a jejich vlivu odolat.
Není to nebezpečné?
Kapalný vodík jako palivo používal také americký raketoplán. Jeho motory (RS-25) se už dnes znovu testují a budou využity u SLS. U raketoplánů ale žádné plameny nešlehaly a v případě SLS tomu tak rovněž nebude.
V čem je rozdíl? V raketoplánech seděli lidé a podobně na tom bude častokrát také SLS. Na starty těchto raket jsou proto kladeny přísnější kritéria.
Oba motory i předstartovní procedury jsou navíc jiné. U RS-25 začal proudit vodík až krátce před zážehem (cca 0,1 sekundy) a pod motory raketoplánu byly speciální generátory jisker – tzv. ROFI (Radially Outward Firing Initiators). Tyto jiskry měly za úkol spálit přebytečný vodík pod motory. ROFI bude mít samozřejmě také SLS. Na práci ROFI se můžete podívat na dalším videu.
Zážeh raketových motorů má samozřejmě velké tepelné a akustické vlivy na startovací komplex. U raketoplánů se pro zmírnění těchto vlivů používal speciální vodní systém – nacházel se přímo pod motory.
Na startovacím komplexu 39B ho nedávno trochu propláchli. Asi 1,7 milionů litrů vody vytvořilo 30 metrů vysoký vodotrysk. Jedná se opět o přípravu pro starty SLS.
Delta IV naopak startuje „za sucha“. K tomu musí být přizpůsobena startovací rampa a její tvar opět napomáhá akumulaci přebytečného vodíku. Rampy na Vandenbergově základně (odkud startovala Delta IV naposledy) jsou prý pro akumulaci vodíku náchylnější, takže plameny jsou zde o to větší.