Podélné parkování u obrubníků je pro spoustu řidičů nepříjemný zážitek. Věděli jste, že parkovací asistent existoval už v padesátých letech? Jmenoval se „curb feeler“.
Také si říkáte, že v dnešních autech se záplavou jízdních a bezpečnostních asistentů chybí ten, který by zjednodušil parkování u obrubníků? Jsou automobilky, jejichž modely pomáhají speciální kamerou směřující na kolo na standardní straně krajnice a ti opatrnější z nás k obrubníkům raději couvají se zrcátkem sklopeným úplně dolu. A snad nejbezpečněji za pomoci asistence k obrubníkům zajedou pouze nejmodernější vozy s automatickým parkováním. U všech ostatních bude muset stačit řidičský um.
Světě div se, s řešením zabraňujícím poškození kol nebo spodku karoserie se řidiči setkávali už v padesátých letech minulého století. V automobilové kultuře se mu říká „curb feeler“, a přestože neexistuje doslovný překlad do češtiny, jednoduše tomu můžeme říkat „tykadla pro pocítění obrubníku“. Oč jde?
V padesátých letech se zejména na amerických autech začaly objevovat speciální kovové dráty s pružinou, které začaly škrtat o povrch obrubníku, jakmile jste byli nebezpečně blízko. Pružina bránila ulomení „systému“, a jakmile jste se zase vzdálili, vrátila se do původního tvaru. Zpravidla se montovaly do oblasti předních kol, nezvyklé nebyly ani u těch zadních.
Dnes už se s tykadly na autech setkáváme pouze u veteránů, ale stále nám ukazují, že nepříjemný problém umíme vyřešit vlastně docela jednoduše. V USA byl později zaregistrován patent přenášející „curb feelery“ do moderního světa elektroniky. Zakládal na optických snímačích detekujících nebezpečně blízkou překážku, řídicí jednotka pak informovala řidiče o poloze vozidla a vzdálenosti překážky.
Umíte si představit, že by se stejná výbava objevila i na dnešních autech?