Pro většinu kultur patří pohlavní styk mezi pokrevně příbuznými k přísným tabu. Genetické analýzy dokazují, že si rizika vyplývající z příbuzenských sňatků pro zplozené děti jasně uvědomovali už pravěcí lidé druhu Homo sapiens. Genetická variabilita členů tlup byla na úrovni, jaké nelze bez vyloučení incestů dosáhnout.
Naopak, neandrtálci byli ve srovnání se svými současníky z řad lidí Homo sapiens geneticky méně pestří, což zřejmě padá na vrub větší izolovanosti jejich tlup a následně i vyššími podílu dětí zplozených pokrevními příbuznými.
Příbuzenské sňatky jsou neodmyslitelně spojeny s hromaděním dědičných defektů a celkovou degenerací, která byla jasně patrná např. u španělské větve Habsburků. Jejím projevem bylo i rozšíření hemofilie mezi potomky britské královny Viktorie (1819-1901). Dvě z jejích pěti dcer, konkrétně princezny Alice a Beatrice, se přičinily o rozšíření této dědičné poruchy srážlivosti krve do královských rodů v Německu, Španělsku a Rusku.
Zdaleka ne vždycky však stojí incest u zrodu degenerované populace. Hodně záleží na tom, zda si rodiče nesou v dědičné informaci vlohy pro dědičné choroby a jaký osud potká postižené potomky.
Například společenské elita původních obyvatel Havaje označovaná jako Aliʻi Piʻo uzavírala po generace sňatky mezi sestrami a bratry a jak dokládá svědectví Jamese Cooka, patřili tito lidé fyzicky i mentálně k nejzdatnějším. Genetici to vysvětlují tak, že Havajci byli po genetické stránce výjimečně zdraví. A pokud se jim narodilo dítě s postižením, bez milosti je usmrtili.
Obecně však platí, že děti z incestních vztahů bývají častěji postiženy na těle i na duchu. Dožívají se kratšího věku, trpí sníženou plodností či úplnou neplodností a řadou dalších problémů.
Stále jen špička ledovce?
Na otázku, jak často se rodí děti z incestních vztahů v současné evropské společnosti, není lehká odpověď. Řadu případů postihují policejní statistiky, ale ty zdaleka nezahrnují všechny případy.
Na jedné straně dochází k nedocenění rozsahu tohoto problému, protože rodiny, kde se incest vyskytne, se snaží incident ututlat. Na druhé straně může být problém některými badateli zveličován třeba proto, že dotyčný vědec si na výzkumu této problematiky hodlá budovat kariéru.
Pokud už byly prováděny genetické studie, které jsou s to postihnout v populaci četnost dětí narozených z incestních vztahů, nezahrnovaly obvykle příliš velké počty lidí. Často nečítal vzorek populace více než tisíc jedinců. Závěry takových šetření bývají zatíženy nepříjemně velkou chybou.
Australský tým vedený Peterem Visscherem z University of Queensland v Brisbane se nyní pokusil o komplexnější pohled na problematiku incestu. Využil k tomu data z UK Biobank, z které vybrali údaje o dědičné informaci zhruba 450 000 lidí evropského původu.
V dědičné informaci pak pátrali po zvýšeném výskytu úseků zděděných po společném předkovi. Například bratr a sestra sdílejí polovinu dědičné informace zděděné od rodičů a to se zákonitě projeví i v dědičné informaci potomka, které by případně společně zplodili. Výsledky této průkopnické studie přinesl přední vědecký časopis Nature Communications.
Jak často se rodí děti z incestu?
Visscherův tým došel k závěru, že z incestního vztahu pochází v Británii v průměru jedno z 3652 narozených dětí. UK Biobank obsahuje i data o tělesných a duševních parametrech lidí, jejichž dědičná informace je v této databázi uložena. Vischer a spol. zjistili, že lidé narození z incestních vztahů dosahují podprůměrných hodnot v sedmi hodnocených parametrech. Patří k nim např. tělesná výška a inteligence.
Sami autoři studie upozorňují, že výskyt dětí narozených z incestních vztahů bude v populaci zřejmě vyšší. Lidé, jejichž DNA a data o zdravotním stavu se dostávají do UK Biobank, nepředstavují reprezentativní vzorek britské populace. Jsou např. v průměru vzdělanější a zdravější než bývá obvyklé.
Visscher proto předpokládá, že se mezi nimi incest vyskytuje méně často. UK Biobank také nemůže postihnout případy incestních vztahů, při kterých jsou embrya, plody nebo novorozenci postiženi tak těžce, že zanikají během vývoje nebo umírají záhy po narození. Jejich DNA se do databáze z pochopitelných důvodů nikdy nedostane.
Pramen: Nature Communications