Možné cesty, jak ochladit naši stále se více oteplující planetu, hledají už několik let vědci po celém světě. A často přicházejí s více či méně divokými nápady. Ten poslední, který si získal pozornost, je nejen velmi odvážný, ale i mimořádně drahý – rozprašování diamantového prachu do stratosféry. Podle studie zveřejněné v Geophysical Research Letters by ovšem fungoval z podobných metod nejlépe.
Celá myšlenka spadá do většího balíků teorií, které se nazývají solární geoinženýrství. Počítají s tím, že nárůst teploty na Zemi by se mohl vyřešit větší mírou odrážení slunečního světla od povrchu planety. Uvažovalo se v této souvislosti třeba o umístění obřích zrcadel do vesmíru či posilování mraků nad oceány, nápadů vzniklo skutečně hodně.
V současnosti panuje shoda, že nejslibněji se jeví metoda solárního geoinženýrství zahrnující rozprašování aerosolů do stratosféry (odborně injektáž stratosférického aerosolu). Inspiruje se sopečnými erupcemi. Vulkány totiž během velkých erupcí vyvrhnou do stratosféry obrovské množství oxidu siřičitého, který pak reaguje s vlhkostí a dokáže odrážet příchozí sluneční světlo.
Efekt je znatelný, například když v roce 1991 vybuchla filipínská sopka Pinatubo – šlo o jednu z největších sopečných erupcí 20. století – planeta se na několik měsíců ochladila o necelý 0,5 stupně Celsia.
Nečekaný blyštivý vítěz
Oxid siřičitý ale může mít negativní projevy, může například vést ke vzniku kyselých dešťů. Takže se mezinárodní tým vědců složený z klimatologů, meteorologů a dalších rozhodl prozkoumat alternativní aerosoly. Vytvořili 3D model klimatu, který zobrazoval dopad vstřikování jednotlivých aerosolů do stratosféry, včetně různých účinků jako je míra odrazu světla a tepla, jak se shlukují, jak by se pak usadily na povrchu apod.
Prozkoumávali kalcit, karbid křemíku (sloučenina uhlíku a křemíku), diamant, hliník, anatas, rutil a pro jistotu také oxid siřičitý.
Nejlépe z toho vyšel diamant, respektive diamantový prach s částicemi o velikosti 150 nm. Pojilo se s ním nejméně negativních efektů - nejlépe odrážel sluneční světlo, neměl tendence se ve stratosféře shlukovat, vydržel v ní solidní dobu, aby dostatečné ochlazení zajistil a navíc nevedl ke vzniku kyselých dešťů. Studie uvádí, že 5 milionů tun diamantového prachu injektovaného do stratosféry by dokázalo po 45 let zajistit ochlazení planety o 1,6 stupně Celsia.
Na jeden háček ale vědci narazili. Cena materiálu by v případě syntetického diamantu vyšla na zhruba 200 bilionů dolarů, asi 2400krát více než u oxidu šiřičitého. Také rozprašování by bylo o něco složitější, bylo by třeba více letadel.