Technologie umožňující digitální sledování zaměstnanců zaznamenaly během pandemie prudký nárůst. Kvůli potřebě sledovat zaměstnance pracující na dálku byly vyvinuty nástroje schopné monitorovat výkon pracovníků v reálném čase. Tento trend pokračuje, a firmy dnes dokážou sledovat prakticky každý pracovní krok. I když to na první pohled vypadá jako výhra pro pracovní efektivitu, má tento přístup také své stinné stránky.
Přestože se firmy snaží sledování obhájit coby objektivní způsob vyhodnocování pracovních výkonů, výzkumy ukazují, že dopady na zaměstnance jsou značně rozporuplné. Některé studie potvrzují pozitivní efekt: zaměstnanci, kteří vědí, že jsou monitorováni, jsou více motivovaní, což může vést k lepšímu výkonu. Jiné studie ale naznačují pravý opak: sledovaní zaměstnanci jsou vystaveni většímu stresu a pocitu ztráty soukromí, což jejich výkon naopak snižuje.
Vyšší důvěra přináší větší produktivitu
Odborná asistentka na Graduate School of Business and Law při RMIT University Melissa A. Wheeler se tématem digitálního sledování zaměstnanců podrobně zabývá na webu The Conversation. Ve svém článku analyzuje, zda digitální sledování skutečně zvyšuje produktivitu, nebo spíše narušuje důvěru mezi zaměstnanci a vedením firmy. Uvažuje v něm také o etice monitorování a dopadech na psychiku zaměstnanců.
Wheeler zdůrazňuje, že technologie pro sledování mohou být nástrojem pro zvýšení efektivity, ale často u pracovníků vedou k pocitu nedůvěry a stresu. Její článek upozorňuje na to, že přehnaný tlak na produktivitu může vést k odchodu talentovaných zaměstnanců, což firmám nakonec způsobuje finanční ztráty a narušuje týmovou spolupráci.
Zajímavý paradox sledování spočívá v tom, že pracovníci, kteří cítí důvěru svého zaměstnavatele, jsou obecně produktivnější. Podle výzkumu společnosti Slack se až čtvrtina kancelářských pracovníků necítí v práci důvěryhodně, což u nich vyvolává vyšší míru stresu, a dokonce i větší náchylnost k hledání jiného zaměstnání. Tento fenomén ukazuje, že sledování může vést k „technostresu,“ tedy stresu spojenému s neustálou dostupností a tlakem na výkon.
Technostres, výkonnost a důvěra
Jiný výzkum zkoumal vliv digitálního sledování na pracovišti na výkonnost a důvěru zaměstnanců. Jednalo se o systematický přehled 57 vědeckých studií s cílem identifikovat klíčová témata a nedostatky v dosavadní literatuře. Analyzován byl zejména vztah mezi digitálním sledováním, technostresem a mírou důvěry a přijetí technologie zaměstnanci.
Studie odhalila tři hlavní oblasti, které digitální sledování ovlivňuje: zvýšení technostresu, výkonnost zaměstnanců a důvěru zaměstnanců ve vedení. Výsledky ukazují, že digitální sledování má na zaměstnance rozporuplné dopady. Na jedné straně může být motivující, protože pracovníci vědí, že je jejich výkon hodnocen objektivně. Na druhé straně se objevují negativní efekty jako úzkost a pocity nedůvěry vůči zaměstnavateli, které mohou vést k demotivaci.
Vědci dále navrhli rámec pro budoucí výzkum, který zahrnuje faktory ovlivňující vliv sledování, jako jsou osobní vlastnosti a vnímaná férovost monitoringu. Výsledky mají praktické dopady, neboť ukazují, že je důležité vyvážit sledování s budováním důvěry, aby se předešlo negativním efektům na psychickou pohodu zaměstnanců.
Sledování jako projev nedůvěry
Sledování zaměstnanců má potenciál zvýšit efektivitu tím, že eliminuje zbytečné prostoje, například „cyberloafing“, kdy pracovníci tráví čas surfováním po internetu pro soukromé účely. I když se firmám toto opatření může zdát přínosné, nebere v potaz psychologické aspekty – zaměstnanci, kteří se cítí být pod neustálou kontrolou, mohou být frustrovaní a často ztrácí motivaci, což vede k úniku talentů a vyšším nákladům na nábor a zaučování nových zaměstnanců.
Sledování zaměstnanců v zásadě symbolizuje nedostatek důvěry. Zavedení sledování může naznačovat, že si firma není jistá loajalitou a výkonem svých lidí. Toto poselství vede k vyšší fluktuaci a zvyšuje nutnost pravidelné obměny pracovního týmu. Mnoho zaměstnanců se cítí být sledováno pouze kvůli kontrole, nikoliv kvůli jejich bezpečnosti nebo lepším pracovním podmínkám.
Ačkoli sledování může pomoci zlepšit bezpečnost na pracovišti, například při monitorování dodržování bezpečnostních předpisů, jeho uplatňování by mělo být transparentní a mělo by zaměstnancům zaručit určitou míru svobody a respektování jejich soukromí.
Pro ochranu, nikoli pro kontrolu
Příklady z praxe ukazují, že zaměstnanci lépe přijímají digitální sledování, pokud jej považují za ochranu, nikoliv za kontrolu. Dobře nastavené procesy mohou pomoci odstranit obavy a zabránit vzniku odporu či tzv. obfuskace dat, kdy zaměstnanci cíleně manipulují s údaji, aby unikli sledování či jako způsobu vyjádření odporu.
Pro růst a úspěch firmy jsou nezbytné kreativita a inovace, ale nadměrné sledování může tyto aspekty potlačit. Zaměstnanci, kteří mají pocit, že jsou pod neustálým dohledem, se často obávají chyb, což potlačuje jejich odvahu zkoušet nové postupy. Tato psychologická brzda má za následek nižší ochotu riskovat a řešit problémy kreativně, což může dlouhodobě omezit potenciál firmy inovovat.
Firmy by tedy měly pečlivě zvážit zavádění sledovacích technologií na pracovišti a hledat způsoby, jak budovat důvěru zaměstnanců a podporovat je v jejich interní motivaci k dosažení dobrých výkonů. Možným přístupem je transparentnost a zapojení zaměstnanců do tvorby pravidel pro sledování. Jak ukazují výzkumy, firmy, které posilují důvěru, mohou těžit z vyššího výkonu a spokojenosti zaměstnanců bez toho, aby je nadměrně kontrolovaly.
Zdroje: theconversation.com, peoplemanagement.co.uk, sciencedirect.com.