Halucinogeny se těšily oblibě už v pravěku. Naši předci používali při nejrůznějších obřadech např. mezkalin obsažený v kaktusech, psilocybin z různých hub nebo dimethyltryptamin z jihoamerické ajahuasky. Ve většině zemí jsou tyto látky ilegální podobně jako synteticky připravovaný halucinogen LSD.
Velkou vlnou zájmu prošly halucinogeny v 60. letech, kdy s nimi experimentovala celá řada celebrit, jako byl např. spisovatel Aldous Huxley, filmař Walt Disney či muzikanti Bob Dylan, Jim Morrison nebo John Lennon. Dnes se řada halucinogenních látek zkoumá jako léky proti závažným duševním onemocněním.
Příběh DMT
Ačkoli je dimethyltryptamin čili DMT ve větším množství obsažen v některých rostlinách, není žádným tajemstvím, že se ve stopových množstvích vyskytuje také v těle savců včetně člověka. Popularitu získal DMT díky americkému psychiatrovi Ricku Strassmanovi z University of New Mexico, který v 90. letech minulého století testoval DMT na dobrovolnících pro medicínské účely.
Právě Strassman je autorem hypotézy, že DMT se přirozeně vyskytuje i v mozku savců včetně člověka a to především v šišince mozkové čili epifýze. Tato část mozku je známá produkcí melatoninu, jenž je jednou z klíčových molekul pro řízení biologických hodin.
Strassmanova zmínka o epifýze jako zdroji DMT v savčím mozku upoutala pozornost Jimo Borjiginové z University of Michigan. Když zjistila, že Strassman nemá pro své tvrzení hodnověrné důkazy, rozhodla se je získat. A skutečně prokázala, že se DMT vyskytuje v epifýze potkanů.
Spolu se Strassmanem publikovala výsledky tohoto experimentu už v roce 2013. Studie ale neodpověděla na důležité otázky. Kde se DMT v mozku bere? A jakou tam sehrává funkci?
Mozek jako „varna“ DMT
V nejnovější studii publikované ve vědeckém časopise Scientific Reports se Jimo Borjiginová vrátila k výzkumu DMT v savčím mozku. Opět využila laboratorní potkany a v jejich mozcích pátrala po dvou bílkovinných molekulách. Jsou jimi enzymy dekarboxyláza aromatických L-aminokyselin čili AADC a indolethylamin-N-methyltransferáza čili INMT. Součinnost obou enzymů je klíčová pro syntézu DMT.
Borjiginová a její spolupracovníci zjistili, že se produkce DMT zdaleka neomezuje jen na epifýzu, ale týká se rozsáhlých oblastí mozku včetně mozkové kůry, kde se odehrává vyšší nervová činnost, nebo hipokampu sehrávajícího ústřední úlohu při ukládání informací do paměti.
DMT se vyskytuje v mozku v koncentracích, v jakých jsou v tomto orgánu přítomny i další chemicky příbuzné molekuly tzv. endogenních monoaminů, jako je třeba serotonin. Tyto monoaminy plní v mozku funkce přenašečů vzruchů mezi neurony. Zda a nakolik se na tomto procesu podílí i DMT, zůstává prozatím záhadou.
Zajímavé je zjištění týmu Jimo Borjiginové, že produkce DMT v mozku laboratorních potkanů stoupá, když je u zvířat navozena zástava srdce. Už v loňském roce publikoval jeden britský tým studii, v které prokázal, že DMT vyvolává u člověka podobné stavy, jaké popisují lidé, kteří přežili klinickou smrt. Většinou jde o pocity vystoupení z vlastního těla a vstup do jiné reality. Experiment Borjiginové a spol. nabízí pro vznik těchto stavů celkem zajímavé vysvětlení.
Pramen: Scientific Reports