Oživeno 09:00 | Poslední fáze s návratem lodi do atmosféry se nakonec nepodařila na 100 %, selhal totiž finální zážeh motoru Vinci, neboť pomocná jednotka APU, která dodává lodi mírné zrychlení a nažene palivo k hlavnímu motoru, se z bezpečnostních důvodů vypnula příliš brzy.
Loď je na špatném kurzu, finální zážeh motoru Vinci se nezdařil
ESA to nazývá anomálií a loď kvůli tomu mírně změnila kurz, což je patrné na grafu vpravo nahoře. Zelená trajektorie udává plánovaný směr letu, zatímco žlutá ten skutečný.
Poslední záběr před ukončením veřejného vysílaní telemetrie. Všimněte si, že loď pokračuje vpřed, ačkoliv už měla střemhlav padat do atmosféry
Ariane 6 tedy sice zvládla vynést družice na oběžnou dráhu, ale prozatím selhala část s řízeným zničením rakety v atmosféře bez zanechání jakéhokoliv odpadu ve vesmíru, což je jedna z jejích technologických novinek.
Oživeno 22:20 | Všechny klíčové úkoly mise jsou splněné; zbývá jen vypuštění návratových kapslí a shoření prvního stupně v atmosféře. Šéf ESA Josef Aschbacher a jeho kolegové z Arianespace (výrobce rakety) už tedy oslavují.
Ariane 6 má nasmlouváno několik desítek komerčních letů, a kdyby selhala, faux pas jako v případě Eumetsatu, který se kvůli prodlevám dohodl raději se SpaceX, by bylo mnohem více. Ostatně, s Ariane 6 počítá také satelitní internet Kuiper od Amazonu, který by měl jednou konkurovat Starlinku Elona Muska.
Oživeno 22:10 | Platforma s cubesaty úspěšně vypustila hejno maličkých družic. V horní části nechybí kamera, a tak to můžeme vidět prakticky živě jen s několikasekundovým zpožděním. Harmonogram vypouštění jednotlivých družic najdete níže v článku.
Raketu Ariane 6 úspěšně opustila také astrofyzikální minilaboratoř GRBBeta, kterou vyrobila brněnská firma Spacemanic pro Technickou univerzitu v Košicích. Druhý stupeň Ariane 6 se nyní nachází ve výšce 587 kilometrů.
Oživeno 21:20 | ESA na síti X zveřejnila krátké video prvních tří minut od zážehu hlavního motoru Vulcain 2.1 po oddělení boosterů – pomocných raket.
Oživeno 21:11 | Úspěšné oddělení druhého stupně a zažehnutí jeho motoru Vinci. Ten by se měl během několikahodinové mise zapálit hned třikrát. Při startu, později za letu a na konci pro řízený sestup do atmosféry. Nyní se raketa dostává na oběžnou dráhu a družice začne vypouštět zhruba za hodinu (v čase 01:05:53 po startu).
Oživeno 21:06 | Úspěšné oddělení boosterů – pomocných raket, na jejichž výrobě se podílela klatovská společnost ATC Space.
Oživeno 21:05 | Ariane 6 úspěšně odstartovala! To je ale teprve začátek. Před sebou má skoro tříhodinovou misi a na jejím konci řízené zničení v atmosféře.
Oživeno 19:00 | Při rutinní kontrole inženýři přece jen objevili a následně vyřešili problémy v systému sběru dat. Kvůli tomu se ale posunul start nejdříve na 21:00 SELČ, píše ESA na síti X. Snad to bude jediná komplikace.
V úterý večer 9. července se snad Evropa po dlouhém čekání opět zařadí mezi raketové velmoci. V Guyanském kosmickém centru už tiše čeká nový dvoustupňový raketový nosič Ariane 6, a pokud se na poslední chvíli neobjeví nějaký problém, první letové okno se otevírá dnes mezi osmou večerní a půlnocí našeho času.
Premiérový start rakety Ariane 6 s českým komentářem:
Přímý přenos začíná půl hodinky před plánovaným startem. Můžete jej sledovat v surové podobě, anebo s anglickým komentářem inženýrů z programu Ariane 6. O český komentovaný přenos se postarají kolegové z Komonautix.cz.
První fáze: Výstup na oběžnou dráhu
Ariane 6 bude létat ve dvou základních variantách Ariane 62 (středně těžký nosič) a Ariane64 (těžký nosič). Druhé číslo udává počet boosterů – pomocných raket –, přičemž v úterý večer poletí lehčí varianta 62.
Plán večerního letu minutu po minutě
Evropská vesmírná agentura dělí premiérový let do tří fází. V té první se zažhne hlavní motor Vulcain 2.1 na tekutý kyslík a vodík a dvojice přídavných raket na tuhá paliva P120C.
V čase 7:41 bychom se měli dočkat oddělení druhého stupně a zážehu jeho motoru Vinci, který jej vynese na eliptickou dráhu 300×700 kilometrů nad povrchem. Vinci bude hořet 18 minut a po jeho zhasnutí končí první fáze.
Ariane 6 v konfiguraci se dvěma boostery (62) v představách grafiků ESA
Druhá fáze: Vypuštění družic
Druhá fáze začíná zhruba po hodině letu, kdy se inženýři pokusí znovu zapálit motor druhého stupně, což je jedna z klíčových novinek rakety Ariane 6. Nový zážeh navede loď na kruhovou dráhu ve výšce 580 kilometrů.
Druhý stupeň se zažehnutým motorem Vinci a platformou pro družice a palubní experimenty v představách grafiků ESA
Aby nový zážeh ve stavu beztíže vůbec fungoval, je třeba nahnat palivo směrem k motoru, o což se postará drobná pomocná jednotka APU (Auxiliary Propulsion Unit) , která vytvoří malým zážehem dostatečné zrychlení – nakopnutí, díky kterému steče palivo v nádrži k čerpadlům motorů.
Necelých deset minut poté druhý stupeň vypustí první várku maličkých družic OOV-Cube (Německo), Curium One (Německo) a Robusta-3A (Francie). Další dva experimenty YPSat a Peregrinus budou pracovat odstartují svoji práci přímo na lodi.
Nanosatelity a palubní experimenty první mise Ariane 6
O pár sekund později palubní počítač iniciuje vypuštění druhé várky družic 3Cat-4 (Španělsko), ISTSat-4 (Portugalsko) a GRBBeta (Slovensko+Česko) a spustí zbývající palubní experimenty SIDLOC a Parisat.
Po malé přestávce nastává třetí vypuštění a loď opustí malý satelit americké NASA jménem CURIE.
Košicko-brněnská družice na palubě
Úkoly družic a palubních experimentů jsou poěmrně široké. Jedná se jak o projekty z univerzit, které mají ověřit vůbec vlastní přežití v nehostinných podmínkách kosmu, tak experimenty s AI, meteorologické měření, analýzu rádiových vln nebo třeba miniaturní astrofyzikální laboratoř GRBBeta.
GBRBeta v představách grafiků z brněnského studia Spacemanic
Právě ta je docela pozoruhodným slovensko-českým experimentem, pro Technickou univerzitu v Košicích ji totiž vyrobili inženýři z brněnského studia Spacemanic. Další součásti vznikaly v Maďarsku, Japonsku a Kanadě.
Třetí fáze: Vypuštění návratových kapslí a smrt
Závěrečná fáze letu Ariane 6 spočívá v kontrolovaném pádu druhého stupně zpět do atmosféry. Aby to fungovalo, musí se po dlouhé prodlevě potřetí a definitivně zapálit motor Vinci, který nasměruje loď nad jižní oblast Tichého oceánu (tzv. NEMO point).
Poté se od Ariane 6 oddělní dvě návratové kapslí, které se ESA pokusí vylovit z oceánu, a druhý stupeň vypustí do vesmíru případné zbytky paliva, aby se předešlo nečekaným explozím, které by mohly změnit kurz.
Charakter prvního letu Ariane 6 a přijímací stanice po celém světě
Ariane 6 je totiž navržená tak, aby po sobě při návratu z vesmíru kompletně uklidila. Všechny její části proto bezpečně shoří v atmosféře, aniž by hrozilo, že některé zůstanou na oběžné dráze a stanou se dalším kosmickým smetím s potenciálně kolizní dráhou.
Necelé tři hodiny po startu bude dokonáno. Pokud se vše podaří podle plánu, hodiny by měly ukazovat zhruba třičtvrtě na jedenáct středoevropského letního času.
Kdo vyrobil raketu Ariane 6. Na plášti je díky klatovské firmě ATC Space také česká vlaječka
Jihoamerický kosmodrom ve správě francouzské CNES a evropské ESA hlásí dobré počasí, a tak jsou naděje, že se to dnes opravdu podaří, docela velké.
V následující kapitole si můžete přečíst náš červnový článek o strastiplné cestě Ariane 6 až k dnešnímu dni
Pokračování 2 / 2
Zkraje července 2024 uplynul přesně rok od chvíle, kdy Evropa ztratila vlastní spojení s kosmem. Loni v červenci totiž naposledy odstartoval těžký raketový nosič Ariane 5, který v letech 1996 až 2023 absolvoval 117 misí na oběžnou dráhu i do vzdáleného vesmíru.
V dobách před nástupem SpaceX by to byl jistě úctyhodný výkon, rodina Falcon 9 se svými bezmála 350 misemi a za zlomek evropského času nicméně zcela změnila pravidla hry.
Později se přidali i další, začala klesat cena a z nejnižších oběžných drah se stal ekonomicky dostupný vesmír, kterým začalo létat dříve netušené množství maličkých a levných cubesatů.
Evropské rakety, které létají jen v animacích
Kdybychom na starém kontinentu dodržovali harmonogramy, čelili bychom impériu Elona Muska s mnohem větší grácií. Touto dobou by mu totiž už čtvrtou sezónu konkurovala evropská odpověď na Falcon jménem Ariane 6 a také lehká Vega-C.
ESA a její portfolio raket. Má to jen ten háček, že už roky létají pouze v uměleckých představách. Zleva: Ariane 5, Vega, Vega-C, Ariane 62, Ariane 64, a kosmická loď Space Rider
Dopadlo to ale jako vždycky, a tak jeden slíbený termín prvního ostrého startu střídal druhý, pak třetí a v hangárech se pomalu začaly kupit družice, které neměl kdo vynést.
Raketové starty mají totiž i v roce 2024 hodně daleko k cestě railjetem z Prahy do Brna. Nosičů je málo, čeká se na ně fronta a sloty se často nakupují s mnohaletým předstihem.
Máme plné sklady družic, stěžuje si Galileo
Brutální zpoždění programu Ariane 6 se tak podepsalo i na našem družicovém polohovém systému Galileo, který mohl mít touto dobou ještě lepší pokrytí.
„Máme na zemi deset hotových satelitů,“ postěžoval si loni v říjnu Francisco-Javier Benedicto Ruiz, který má v ESA na starost odbor navigace a telekomunikací, a pokračoval: „Měly být už dávno ve vesmíru!“
Jeden z prvních pohledů na Ariane 64 (Ariane 6 se čtyřmi boostery). Takhle Šestka vypadala skoro přesně před rokem, kdy skončil dosavadní program Ariane 5, a skutečný let byl v nedohlednu
Stejný problém ale mají i mnohé další velké ryby. Třeba Amazon, který chce budovat vlastní kosmický internet Kuiper, a tak si nasmlouval desítky letů od mnoha raketových provozovatelů včetně programu Ariane 6. Protože ale zatím funkční nosič nedodal ani jeden z nich, jak Galileo, tak Amazon se nakonec musely s prosíkem obrátit na Elona Muska a jeho SpaceX.
První dva týdny v červenci
Každé dlouhé čekání by ale mělo mít šťastný konec a v závěru května to vypadá, že by to snad mohlo už konečně dopadnout i v Evropě. Odbor vesmírné dopravy ESA totiž v závěru loňského roku naplánoval první start na několikatýdenní okno během letošního července a termín tentokrát kupodivu platí i po dalších šesti měsících.
Ariane 6 a pracovní tým letos v únoru krátce po testu kryogenního systému
Ariane 6 už nějaký pátek odpočívá v Guyanském kosmickém centru a podle čerstvé zprávy se stále počítá s prvním pokusem během prvních dvou červencových týdnů. Přesnější datum hodlají zástupci ESA oznámit už příští týden na berlínském leteckém festivalu ILA.
Už první Ariane 6 bude napěchovaná družicemi
Předpokládejme, že do prázdnin nepropukne zombie apokalypsa a Evropa se opět vrátí do první kosmické ligy. Na co se v takovém případě můžeme těšit? Byť se bude jednat o první let, který může dopadnout všelijak, Šestka rozhodně nepoletí naprázdno nebo snad jako po vzoru SpaceX třeba se Škodou Enyaq na palubě.
Užitečný náklad dorazil do Francouzské Guyany už před dvěma týdny a tvoří jej celý ansámbl především studentských experimentů i několika družic a návratových modulů. Na seznamu je i malý cubesat CURIE od americké NASA.
Nákladová část prvního ytestovacího a zároveň ostrého letu Ariane 6 letos v červenci
Ariane 6 si proto hned na začátku kariéry vyzkouší dnes velmi typický scénář, kdy jeden let okupují třeba i desítky různých zákazníků s mikrosatelity a raketové nosiče začínají fungovat opravdu jako (relativně) dostupná komerční služba. Chceš mít na orbitě družici velikosti tenisáku? Fajn, nemusíš být nadnárodní korporace, ani štědře financovaná vládní agentura.
Jak bude probíhat let
Pokud vše dopadne podle plánu, měl by první let probíhat jako ve videu níže. Nelze než doufat, že toto je už opravdu poslední animace za poslední čtyři roky a příště uvidíme vše naživo.
Slovy čísel, od druhého stupně se ve výšce okolo 600 kilometrů oddělí devět satelitů a dvě návratová plavidla, které dosáhnou nízké oběžné dráhy.
Lehká a těžká Ariane 6
Ariane 6 bude k dispozici ve dvou základních dvoustupňových konfiguracích Ariane 62 a 64. Druhé číslo udává počet boosterů – pomocných raket. Zatímco ve slabší verzi nabídne nosič celkový tah 8,4 MN, silnější varianta zvládne až 15,4 MN. To je dost na to, aby vynesla i na geostacionární dráhu ve vzdálenosti zhruba 36 tisíc kilometrů 11,5 tun zboží, respektive až 20 tun nákladu na nízkou oběžnou dráhu.
Dvě motorové konfigurace Ariane 62 a 64 a dvě veliksoti nákladového prostoru s různými konfiguracemi. Ariane 64 má podobnou nosnost jako Falcon 9 bez návratu prvního stupně
Pamatuje na to i nákladový prostor opět ve dvou velikostech a konfiguracích jak pro vynesení jedné kosmické lodě, tak armády maličkých cubesatů, které se v patřičný okamžik rozprsknou do okolí.
Ariane 6 se čtyřmi boostery má tedy podobnou nosnost jako Falcon 9 ve verzi bez návratu prvního stupně.
Kdo to všechno vlastně platí?
Rozpočet Evropské vesmírné agentury pro letošní rok činí rekordních 7,79 miliard eur, přičemž Češi na chod přispěli 48,4 miliony eur a Slováci 3,5 miliony. Do kapitoly vesmírné dopravy (space transportation) nicméně ze společného balíku teče jen 13 % (zhruba 1 miliarda eur). Zdaleka největší díl se propálí na dálkovém průzkumu Země (téměř třetina).
Ariane 6 je především francozuský projekt, svůj díl práce ale odvedlo i Česko, a tak buyde mít na plášti svoji vlaječku
Financování programu Ariane 6 je proto mnohem komplexnější, dodnes je to především záležitost Francie, ale i nás uprostřed Evropy může těšit, že (byť malým) dílem bude Šetka i naše raketa.
Slovy čísel, na vývoji Ariane 6 se z 55 % podílela Francie, z 20,8 % Německo a ze 7,7 % Itálie. Poté se už podíly propadají a ten náš činí 0,7 %. Není to ale rozhodně nejméně – za námi je Rakousko, Norsko, Rumunsko a Irsko –, a celý program je zároveň exkluzivní klub několika zemí EU, kterého se zdaleka neúčastní všichni státní přispěvovatelé ESA.
Ariane 6 bude mít na plášti českou vlajku. Slovenská bude chybět
Až se tedy v červenci ve Francouzské Guyaně zažehnou motory Vulcain 2.1 a začnou spalovat tekutý vodík a kyslík, bude to zásluha také kosmického průmyslu z Česka; jmenovitě třeba klatovských ATC Space, kteří dodali některé díly pro nosič a pomocné motory z hliníkových slitin. Není tedy divu, že jedna z vlaječek na plášti rakety bude i naše.
První let Arian 6 (Ariane 62) v uměleckých představách grafiků z ESA a s českou vlajkou na plášti. Nelze než doufat, že to tak dopadne i letos v červenci