Vesmír | Gravitace

Do Mléčné dráhy se zatínají gravitační spáry Velkého Magellanova oblaku

  • Velký Magellanův oblak je navzdory svému jménu trpasličí galaxií
  • Přesto svou gravitací působí na naši Galaxii
  • A to i na vzdálenost asi 163 tisíc světelných let

Velký Magellanův oblak je navzdory svému jménu trpasličí galaxií. Její hmota odpovídá asi 10 miliardám Sluncí, což je velmi zhruba jen setina hmotnosti Mléčné dráhy. Přesto Velký Magellanův oblak svou gravitací působí na naši Galaxii, i na vzdálenost asi 163 tisíc světelných let.

Tvrdí to Michael Petersen z britské University of Edinburgh a jeho tým, kteří analyzovali pohyby hvězd v Mléčné dráze a objevili v nich skrytý, ale rozhodně citelný vliv gravitace Velkého Magellanova oblaku.

Použili k tomu sofistikovaný statistický model a s jeho pomocí zjišťovali pohyby hvězd na okraji Mléčné dráhy. Badatelé odhadují, že asi před 700 miliony let Velký Magellanův oblak prošel skrz hranice Mléčné dráhy. Kdyby v té době byl na Zemi někdo s očima, tak se mohl stát svědkem fascinující nebeské podívané.

Halo temné hmoty

Gravitace Velkého Magellanova oblaku se tehdy zatínala do Mléčné dráhy jako spáry gigantického dravce a změnila pohyby velkého množství hvězd. Gravitace této trpasličí galaxie ostatně působí na naší Galaxii dodnes. Dřívější výzkum ukázal, že stejně jako v případě Mléčné dráhy, i Velký Magellanův oblak obklopuje halo temné hmoty.

Temná hmota se nijak moc neprojevuje, s výjimkou gravitačního působení, které můžeme pozorovat na hvězdách i na mezihvězdné hmotě. Gravitační vliv je samozřejmě vzájemný. Mléčná dráha zase svojí gravitací z Velkého Magellanova oblaku vytrhává proud hmoty, takzvaný Magellanův proud.

Petersenův tým spočítal, že enormní gravitační přitažlivost jak viditelné, tak i temné hmoty trpasličí galaxie hýbe s diskem Mléčné dráhy tak, že se tento disk pohybuje rychlostí 32 kilometrů za sekundu, směrem k souhvězdí Pegasa.

Jejich výpočty zároveň ukazují, že se Velký Magellanův oblak v současnosti pohybuje směrem od Mléčné dráhy rychlostí asi 370 kilometrů za hodinu. Výzkum odhalil poměrně dramatické gravitační přetahování mezi naší Galaxií a Velkým Magellanovým oblakem, a mohl by změnit náš pohled na evoluci Mléčné dráhy v průběhu historie vesmíru.

Titulní foto: NASA, ESA, and D. Gouliermis (University of Heidelberg) Acknowledgement: Luca Limatola, CC BY 4.0

Váš názor Další článek: V kanceláři raději ani nezívejte. Microsoft si patentoval dokonalé sledování práce

Témata článku: Vesmír, Země, Výzkum, Astronomie, ESA, Slunce, Gravitace, Velký Magellanův, Temná hmota, Galaxie, Magellan, Pegas, Mléčná dráha, Oblaka, Dráha, Hvězda