Dobytí jižního pólu Měsíce. Rover VIPER bude hledat led v kráteru Nobile

NASA chystá rover pro průzkum Měsíce. Na slavné Lunochody nebo novější čínské Nefritové králíky naváže Zmije.

Rover VIPER se bude od svých předchůdců lišit. Ani ne tak vzhledem a vybavením, ale zejména místem přistání. NASA chce dobýt jižní pól Měsíce.

V kráteru Nobile

Přesněji oblast nedaleko jižního pólu. V pondělí vědci oznámili, že VIPER přistane na konci roku 2023 u západního okraje více než 70 km velkého kráteru Nobile. Výběr místa přichází poměrně brzy, ale vědci chtějí cestu roveru pečlivě naplánovat. Během 100 dnů má VIPER ujet na 25 kilometrů a navštívit 12 „vědeckých stanic“. 

Vědci mají velkou motivaci přistát právě v těchto oblastech. Na dně kráterů v okolí pólů se nachází vodní led a není ho tam málo. Podle odhadů nejméně 600 miliard kilogramů.

Víme, že tam je, ale nevíme, kde přesně. Pouť roveru tak bude napínavou ledovou detektivkou. Nevíme, kolik ledu najde a zda vůbec nějaký. Někteří se proto podivují, že k jeho vyslání nedojde až po dokončení mise sondy Trailblazer, která bude hledat led z oběžné dráhy Měsíce. Mise je však naplánována až na rok 2025 a VIPER má podle NASA ověřit data z minulých misí.

Rover bude na povrch Měsíce dopraven pomoci střelby na branku, jak někteří poněkud jízlivě označují program CLPS. Vznikl jako součást programu Artemis. V rámci CLPS si NASA objednává dopravu vědeckých experimentů na povrch Měsíce od soukromých firem – jsou to ale takové, které s podobnými zakázkami většinou nemají velké zkušenosti. Je tedy otázkou, jak velkou budou mít tyto mise úspěšnost a kolik nadějných misí skončí v lunárním prachu.

VIPER dopraví na Měsíc modul Griffin společnosti Astrobotic. Do vesmíru je vynese Falcon Heavy od SpaceX.

Tři přístroje a vrtačka

VIPER o velikosti golfového vozíku bude napájen solárními panely. Před každým výletem do oblasti věčné tmy bude muset na vyvýšeném místě pořádně nabít své baterky. Následně rozsvítí světla a začne hledat. První bude v akci neutronový spektrometr, který dokáže detekovat vodík – nepřímý důkaz přítomnosti vody. Poté přijde ke slovu vrtačka, která se dokáže dostat do hloubky až 1 metru. 

Infračervený spektrometr bude analyzovat regolit, aby určil, zda byl detekovaný vodík součástí vodního ledu nebo jen hydroxylu vázaného na minerály. Bude také identifikovat další těkavé zdroje, jako jsou oxid uhličitý, amoniak nebo metan.

Těkavé látky se už při trochu vyšší teplotě rychle odpařují, takže některé z nich by unikly z regolitu dříve, než je dokáže detekovat infračervený spektrometr. A právě tady přichází ke slovu hmotnostní spektrometr. Bude identifikovat uniklé těkavé látky z regolitu, které jimi procházejí a také plyny v okolním prostředí.