Severní Korea uspořádala před pár týdny v Pchjongjangu velkou Výstavu zbraní u příležitosti návštěvy ruského ministra obrany Sergeje Šojgua. Mezi známými zbraněmi se objevily i kopie amerických bezpilotních letounů RQ-4 Global Hawk a MQ-9 Reaper.
Ačkoli vývoj severokorejských dronů zůstává zahalen rouškou tajemství, předpokládá se, že počátky vývojového programu sahají až do roku 2021. Již v lednu 2021 Kim Čong-un nařídil vývoj dvou bezpilotních platforem: bezpilotního úderného zařízení a průzkumného dronu s přibližným doletem 500 km.
Podle korejské televize je kopie RQ-4 Global Hawk označována jako Morning Star-4 (Saetbyol-4) a kopie MQ-9 jako Morning Star-9 (Saetbyol-9). Číselné označení se zdá být poklonou americkým protějškům, či spíš mířenou provokací.
Morning Star-4
Zajímavější z dvojice letounů je strategická průzkumná platforma s dlouhou výdrží. Jak je z obrázků patrné, platforma se zdá být přímou kopií letounu Northrop Grumman RQ-4 Global Hawk. Uspořádání letounu je téměř stejné, od půdorysu křídla po tvar motorové gondoly. Analytici při pohledu na satelitní snímky dronu spatřeného na ranveji naznačují rozpětí křídel kolem 35 m, což je téměř totožné s rozpětím křídel staršího modelu Global Hawk, které činí 35,4 m.
Severokorejská kopie amerického dronu RQ-4 Global Hawk
Pro porovnání různých prvků Morning Star-4 s RQ-4 je při hlubším pohledu patrná řada komponentů. Nejzřetelnější je vnější rozdíl, kterým je příď. Je to dost možná nejdůležitější část letounu, kde je umístěna většina elektronické sady Global Hawk. U RQ-4 je v horní části vyboulení umístěna 1,21m anténa SATCOM v Ku pásmu, anténa vysílače UHF LOS a anténa IFF. Horní příďová kapotáž na letounu Morning Star-4 se zdá být mnohem menší než na Global Hawk.
Vzhledem k tomu, že i optimistický odhad hovoří o pouhých dvou satelitech vlastněných Severní Koreou na oběžné dráze, jeví se možnost satelitní komunikace s Morning Star-4 jako nepravděpodobná. Proto je sporné, zda se uvnitř radomu nachází něco jiného než několik malých vysílačů pro přímou viditelnost. Možná, že kryt byl ponechán na místě spíše kvůli obavám ze změny aerodynamiky než kvůli smysluplnému požadavku.
U letounu Global Hawk obsahuje spodní vyboulená přední část příďového podvozku hlavní sadu senzorů EO/IR, včetně otočného zrcadla s infračerveným senzorem s ohniskovou vzdáleností 1,75 m. V případě letounu Global Hawk je v této části umístěno i zařízení pro měření vzdálenosti. Před příďovým podvozkem severokorejského bezpilotního letounu je zřejmý nedostatek kapacity užitečného zatížení. Nachází se zde pouze malý radom v blízkosti přídě letounu. Malý otvor v přední části naznačuje, že se jedná o příďovou kameru pro pilotované přistání, podobnou té, která se nachází na letounu Global Hawk.
Na zádi příďového podvozku je na letounu Global Hawk přítomna anténa SAR/MTI namontovaná na kardanu. Absence kapotáže podobné velikosti však popírá kapacitu pro takové užitečné zatížení na severokorejském protějšku, natož technologický vývoj dokazující, že radar se syntetickou aperturou v rámci korejského letectva vůbec existuje.
Jedním z drobných detailů, který vyniká, je radom velitelské datové antény umístěný ve spodní části zádi trupu. Tento prvek vypadá stejně jako u amerického letounu a je klíčový, protože slouží k přenosu získaných dat na pozemní stanici. I zde se zdá, že se Severokorejci rozhodli příliš neodchylovat od původního designu.
Severokorejský vůdce Kim-Čong Un při návštěvě továrny na drony
Kromě toho byl letoun spatřen, jak provádí průlet při zahájení vojenské přehlídky 27. července. Kromě této příležitosti bylo na výstavě spatřeno několik snímků dronu provádějícího letové zkoušky v blízkosti mrakodrapů v Pchjongjangu. Zatím však nejsou k dispozici žádné snímky ani tiskové zprávy, na nichž by dron létal ve větší výšce.
Stojí za zmínku, že sousední jihokorejské letectvo objednalo čtyři RQ-4 Global Hawk již v roce 2014. Poslední ze čtyř (Block 30) byly zavedeny do služby v roce 2020, od té doby Jihokorejci provozují tuto průzkumnou platformu v plném rozsahu. Ačkoli vypadá vzhledově podobně, není pochyb o tom, že skutečné schopnosti ISR letounu Morning Star-4 jsou značně omezené.
Více než samotný bezpilotní letoun je však významnější obecný posun v severokorejské doktríně a snaha o modernizaci vzdušných sil.
Morning Star-9
Druhým zmíněným dronem je kopie MQ-9 Reaper. Celkové uspořádání se velmi podobá uspořádání Reaperu s třílistou vrtulí a věžičkou s TV/IR kamerou. Stejně jako Morning Star-4 má i Morning Star-9 předpokládané rozpětí křídel, které se blíží rozpětí jeho amerického protějšku 19,8 m (65 stop).
Zdá se, že Morning Star-9 se svému americkému protějšku podobá ve větší míře. Zdá se, že většina antén je namontována podobně jako u Reaperu. Na horní části trupu se nachází jak anténní modul pro pásmo C, tak anténa VHF/UHF. Kopule, v níž je na Reaperu umístěna anténa SATCOM, je i na Morning Star-9, výskyt satelitní komunikace na severokorejských letounech je nepravděpodobný.
Severokorejská kopie amerického dronu MQ-9 Reaper na vojenské přehlídce
V příďové věžičce se nacházejí čtyři kruhové čočky, které jsou pravděpodobně vybaveny televizními/IR kamerami. Přistávací/pilotní kamera z MQ-9 je i na Morning Star-9.
Pravděpodobně nejpozoruhodnějším rozdílem je přítomnost dvou dalších odpalovacích lišt na severokorejském dronu – na obrázcích má tři lišty na obou křídlech, se čtyřmi kusy munice vzduch-země typu AGM-114 Hellfire a dvěma klouzavými bombami podobnými americkým GBU-39/B Small Diameter Bomb (SDB).
Na videozáznamu severokorejské zpravodajské agentury je vidět, jak dron střílí rakety typu Hellfire. Jižní Korea v současné době provozuje hlavní bojové tanky K2 a K1A1 jako svůj hlavní park a je známo, že Hellfire je schopen porazit všechny známé MBT s tvarovanou náloží HEAT kromě těch s výbušným reaktivním pancířem. Na rozdíl od řady K1 mají tanky jihokorejské armády K2 částečné krytí právě tímto druhem pancíře, a to i na vršku věže, která bývá u běžných tanků nejméně pancéřovanou částí. Stojí za zmínku, že ačkoli byly zveřejněny záběry ze střelby severokorejského dronu, video se seká a neukazuje žádné nárazové zkoušky, ani nejsou zatím oficiálně známy jeho schopnosti.
Severokorejská kopie amerického dronu MQ-9 Reaper
Severokorejský posun
Ve srovnání s upravenými civilními drony o hmotnosti pod 20 kg s hrubě namontovanými DSLR kamerami, které země posílala nad Jižní Koreu před pouhými šesti lety, však udělali Severokorejci značný technologický pokrok, i když přímo okopírovali práci z USA. Ačkoli na první pohled mohou být dál, má se za to, že je třeba vykonat mnoho práce na vývoji skutečných průzkumných senzorů, které se do těchto letounů vkládají, aby tyto platformy byly smysluplně využitelné. Bezpilotní letouny přesto budou moci Severní Koreji v blízké budoucnosti nabídnout lepší schopnosti průzkumu.
Především snaha o modernizaci letectva rigidního stalinistického režimu a celkový posun v doktríně je důležitější než samotný vývoj jednotlivých platforem.