Duševní doping označovaný také jako „chytré drogy“ (smart drugs) nebo „kognitivní posilovače“ (cognitive enhancers) popřípadě „nootropika“ (nootropics) užívá aspoň občas až 40 % studentů amerických univerzit. Jsou přesvědčeni, že jim pak učení líp leze do hlavy. Škála prostředků používaných pro duševní doping je opravdu široká. Podchyceno je zatím nejméně 140 látek používaných pro posílení kognitivních funkcí mozku.
Nový výzkum britských vědců z University of Cambridge a jejich australských kolegů z University of Melbourne však dokazuje, že duševní doping může ve skutečnosti snižovat výkony mozku a produktivitu duševní práce. Překvapivé výsledky tohoto výzkumu zveřejnil tým vedený Peterem Bossaertsem z University of Cambridge ve vědeckém časopise Science Advances.
K duševnímu dopingu se často zneužívají léky běžně předepisované lidem s poruchou pozornosti a hyperaktivitou (attention deficit hyperactivity disorder – zkráceně ADHD). Příkladem je methylfenidát, prodávaný mimo jiné pod obchodním názvem Ritalin. Tyto léky užívají jako duševní doping zdraví lidé bez diagnózy ADHD v naději, že si zlepší soustředění a zvýší kognitivní výkon.
Jak zabalit batoh
Vědci zapojili do experimentů čtyřicet dobrovolníků. Každý se s týdenním odstupem podrobil čtyřem testům. Před vlastní zkouškou dostal tabletu, o jejímž obsahu neměl nejmenší tušení. Tableta obsahovala buď duševní doping ve formě léku nebo placebo. K duševnímu dopingu použili vědci kromě methylfenidátu i modafinil nebo dextroamfetamin.
Ani dobrovolníci, ani lékaři hodnotící výkony dobrovolníků nevěděli, jakou tabletu dobrovolník před pokusem dostal. V testech prokazovali dobrovolníci schopnost složitého rozhodování a řešení problémů, s jakými se potkáváme v každodenním životě. Řešili například úkol, při kterém měli k dispozici virtuální batoh s nastavenou kapacitou a k tomu předměty o různé hmotnosti a hodnotě.
Museli vymyslet, jaké předměty uloží do batohu, aby jejich celková hmotnost nepřesáhla kapacitu batohu, a přitom měly nejvyšší celkovou hodnotu. V tom se experimenty Bossaertsova týmu lišily od dřívějších studií, protože ty hodnotily účinky duševního dopingu na řešení jednodušších úloh zaměřených na paměť nebo schopnost soustředění.
Celkově se u dobrovolníků užívajících duševní doping mírně snížila přesnost a efektivita řešení úloh. Dobrovolníci ale potřebovali na řešení více času a také je to stálo mnohem větší úsilí. Po podání methylfenidátu, který stále častěji užívají vysokoškolští studenti při přípravě na zkoušky, řešili dobrovolníci úlohu s batohem v průměru o 50 % déle, než když dostali placebo.
Zdá se, že duševní doping nejvíc handicapuje ty nejschopnější. Dobrovolníci, kteří podávali s placebem nejlepší výkony, totiž zaznamenali s duševním dopingem největší propad. Lidé, kteří dokončili s placebem úlohu o batohu mezi nejlepší čtvrtinou všech dobrovolníků, končili po podání methylfenidátu v nejhorší čtvrtině.
Naopak, dobrovolníci, kteří po placebu při řešení úlohy s batohem dopadli špatně, dosáhli v některých případech po dopingu dokonce mírného zlepšení.
Doping nepomáhá, ale škodí
"Naše výsledky naznačují, že tyto léky vás ve skutečnosti nečiní chytřejšími," konstatuje Bossaerts. "Vzhledem k vzestupu hladin dopaminu, který léky v mozku vyvolávají, jsme očekávali, že se zvýší motivace, a ony skutečně motivují člověka k většímu úsilí. Zjistili jsme však, že tato námaha má za následek chaotičtější myšlení. Výkon se celkově nezvýšil, takže otázka, jak léky ovlivňují mysl lidí a jejich rozhodování, zůstává stále otevřená."
"Náš výzkum ukazuje, že léky, od kterých se očekává, že zlepší kognitivní výkon u pacientů, mohou ve skutečnosti vést k tomu, že zdraví uživatelé budou pracovat usilovněji, a přitom budou odvádět méně kvalitní práci a budou na ni potřebovat víc času," říká Elizabeth Bowmanová z University of Melbourne.