Nechápete, ale to už není můj problém. Žádný cár papíru nenahradí rozum a zkušenosti, v případě mašiny i míru fyzické zdatnosti a citu. Měsíčně několikrát zvedám někomu skůtr/motorku, protože toho dotyčná osoba není schopna, k naštvání zejména na křižovatce, když z toho spadne a není schopen to dostat zpět na kola. Jen za letošek už jsem pomáhal u tří bouraček, protože hodně jezdců stále nezvládá pracovat s brzdami, zejména v situací, kdy se brzdí opravdu na tvrdo a že moderní mašiny přináší hodně pomoci, stále jde o činnost, kterou lidé nezvládají a chce to hodně citu a tréninku se naučit dobře brzdit. S tím žádné lejstro nepomůže. Na mašině totiž bolí všechno a jsou situace, se kterými prostě nejde nic dělat např.: čmelák dokáže slušně pomlátit prst na ruce. Také jsem jako kluk dělal kraviny (s odstupem to tak vidím) a jel se koupat v plavkách zkratkou ... lehnout do kopřiv byl zážitek, který nechci nikdy opakovat. Rozdíl je v tom, že naše generace se učila postupně a žádné vymoženosti a asistenti neexistovali. Dnes jsou tím motorky narvané a je to spíše ke škodě. Ten cit si totiž člověk vypracovával a zveleboval celé roky, pak přišel do autoškoly a prostě jel. Na vesnici jsme měli vlastní školu řízení a stability, takovou hodně praktickou, babička zavelela, vyfasoval jsi kabelu a konvičku s polévkou a odvez to dědovi do lesa/na pole. Bahno, krtince, úzké lávky, kořeny a s prázdnou se domu nejezdilo, pytel brambor, taška šípku, borůvky. tak to prostě chodilo na vsi, sice mi bylo 13 - 14, ale to se na vesnici prostě nikdá nepočítalo. Nepočítám, kolikrát jsem jel na pařezu dědovi a chlapům do vsi pro pivo.
