Elektřina, vodík, nebo syntetická paliva? Velká a důležitá bitva o pohon budoucnosti

  • Všechny tři druhy pohonu jsou závislé na zelené energii
  • Tankování vodíku není tak jednoduché, jak se může zdát
  • I syntetická paliva mohou mít smysl

Vodík, syntetická paliva, elektřina: této trojici bude patřit budoucnost osobní dopravy. Ve snaze snížit produkované emise odzvoní v příští dekádě osobním automobilům spalující fosilní paliva, o budoucnosti se však rozhoduje právě nyní.

To s sebou přináší i vášnivé diskuze, které jsou vyhrocené nejen na sociálních sítích, ale například i mezi politiky. Takřka vždy je důvodem absence celkového kontextu a neznalost toho, co zavedení jednotlivých technologií znamená. Následující kapitoly tak shrnou zásadní výhody a nevýhody všech tří druhů pohonu v osobní dopravě.

1. Výroba

V současné době rozlišujeme tři druhy vodíku: zelený, modrý a šedý, které se liší způsobem výroby. U modrého a šedého vzniká využitím fosilních zdrojů (zemní plyn, případně metan) a rozdíl je pouze v tom, zda je CO2 vzniklý při výrobě zachycen (modrý vodík), či nikoli (šedý).

Evropská vodíková strategie, ale především veškeré další plány na snižování emisí počítají výhradně se zeleným vodíkem. Ten vzniká elektrolýzou a na vstupu tak vyžaduje pouze vodu a dostatečné množství elektrické energie. Její množství je při současných technologiích enormní a pohybuje se kolem 60 kWh na výrobu jediného kilogramu vodíku.

Při současném energetickém mixu (ať už toho českého nebo evropského) je jasné, že i zelený vodík má do ekologického paliva daleko – při výrobě elektřiny pro elektrolýzu se neobejdeme bez uhlí ani plynových elektráren. Do budoucna se počítá s pravidly, která zavedou záruku původu, která řekne, že pro výrobu byly využity OZE (obnovitelné zdroje energie).

Klepněte pro větší obrázek

V současné době hojně diskutovaná syntetická paliva jsou na tom velmi obdobně jako vodík. Ačkoli jich rozlišujeme desítky druhů (například ta z biomasy), debaty se vedou výhradně o benzinu a naftě vyrobených při využití vodíku a oxidu uhličitého. U vodíku by se tak opět mělo jednat o jeho zelený druh vyrobený za využití OZE.

Oxid uhličitý se bude získávat ze vzduchu, v lepším případě zachytávat u zdrojů znečištění. Energetická náročnost je ještě vyšší než v případě samotného vodíku a násobně vyšší než u paliv vyrobených z ropy. Malou výhodou je možnost využít části současných rafinérii k výrobě syntetických alternativ, prozatím jde ale jen o teoretické úvahy.

Pokud se tedy budeme bavit o efektivitě výroby, pak je nejvýhodnějším pohonem ten elektrický. Energie je využívaná přímo pro pohon automobilu a v cestě nestojí mezičlánek v podobě dalšího produktu, jehož výroba efektivitu snižuje.

Vítězem je elektřina.

Diskuze (94) Další článek: AI a zbytečné plky. Rozhovor s expertem na počítačové vidění a umělou inteligenci Adamem Heroutem

Témata článku: Elektromobily, Evropa, Automobily, Tesla, Obnovitelné zdroje, Elektřina, Energie, Evropská unie, Energetika, Výroba, ČEZ, Vodík, Pohon, Ionity, OZE, Osobní doprava, Orlen, Elektromobil, Tankování, Hyundai Nexo, Palivo, Škoda Fabia