Budou to už téměř čtyři století, přesně 373 let, kdy se v italských Benátkách narodila Elena Cornaro Piscopia (5. června 1646 – 26. července 1684).
Byla třetím dítětem Gianbattisty Cornaro-Piscopii a jeho milenky Zanetty Boni, ale to, že její rodiče nebyli v 17. století manželé, není důvod, proč se o Eleně píše a má i svoji stránku ve Wikipedii.
Elena Cornaro Piscopia byla totiž vůbec první ženou, která na univerzitě získala doktorský titul. Nebylo to ale z ničeho nic. Už v sedmi letech zvládla latinu a řečtinu, uměla se domluvit francouzsky i španělsky. Později přidala ještě hebrejštinu a arabštinu. K jazykům začala studovat i matematiku, filozofii a teologii. Zajímala se také o fyziku, astronomii a lingvistiku. K tomu hrála na cembalo, klavichord, harfu a housle.
Už samotné studium ženy na univerzitě bylo v té době mimořádné. Elena se v roce 1670 stala prezidentkou benátské vědecké společnosti Accademia dei Pacifici, ale když její učitel žádal univerzitu v Padově, aby jí udělila titul laurea, ta odmítla s argumentem, že ženám akademické tituly nepřísluší.
Po osmi letech se ale Piscopia dočkala, složila zkoušku z Aristelových Druhých analytik a fyziky – v Padově tím titul doktorky filozofie jako vůbec první žena vůbec.
Vitráž v americké škole Vassar College ukazuje udělení akademického titulu Eleně Cornaro Piscopii
Elena Cornaro Piscopia zemřela ve věku 38 let na tuberkulózu.
