Na padáky přišla NASA, kdyby jsi se podíval jak vyvíjeli nadzvukový padák pro tunové Curiosity, tak by jsi věděl. Šlo o to, že se zkoušely různé materiály, i různé velikosti ploch padáku a on se stále trhal. Čili už se narazilo na limit, kolik tun může ubrzdit. Proto je také pro přistání na povrch nutná kombinace padák - SkyCryne. Dále si povšimni, že jakákoliv animace přistání nákladu či modulu s lidmi, již počítá pouze, se řízeným sestupem štít / motory, která zatím v reálu neexistuje. Zatím nevstoupilo do atmosféry Marsu nic tak těžkého, co by si vzalo dostatek paliva s sebou na sestup, na odlet ani náhodou! U padáku se tedy zjistilo, že např. 10 tun, prostě nezabrzdí, potrhá se ať je z jakéhokoliv známého materiálu, má různou plochu, počet, i hmotnost. Modul s lidmi ovšem bude v desítkách tun, a to vše je třeba vyzkoumat = ubrzdit!
> Tunelovací byznys ti bude k ničemu při dlouhé cestě k Marsu, v řádu měsíců. V mezihvězdném prostoru a paradoxně ještě silnější záření je na Marsu (pohlcuje ho), stačí 2 roky k dosažení doživotní bezpečné dávky. Navíc nevím, jak chce pan Musk dopravit k Marsu těžkou vrtnou soupravu, s neexistujícím napájením, náhradními díly, která bude hloubit tunel, sice v půdě s menší hustotou (měkčí), ale zato s extrémně ostrými zrnky písku, které obrousí i diamant, vanad, za velmi nízkých teplot. Nečteš náhodou moc sci-fi, chodil jsi vůbec na technicky zaměřenou školu, nepřipadáš mi tak. Neber tyto slova jako útok, možná jen jako vysvětlení tvého nekritického nadšení.