Pandemie onemocnění COVID-19 má kromě celé řady stinných stránek i několik pozitiv. Na jedno z nich poukázala ve své zprávě Mezinárodní agentura pro energii (International Energy Agency; IEA): v uplynulém roce 2020 klesly emise metanu přibližně o deset procent.
Pokles emisí připisuje nižší produkci ropných a plynárenských společností, který způsobilo snížení poptávky. Přesto bylo v průběhu roku do ovzduší naší planety vypuštěno těžko představitelných 72 milionů tun tohoto skleníkového plynu.
Metan jako skleníkový plyn
Největším zdrojem emisí metanu je zemědělství, které se na jeho produkci podílí zhruba ze čtvrtiny. Následuje energetický sektor a produkce ropy. Po oxidu uhličitém jsou emise metanu druhým největším přispěvatelem ke globálnímu oteplování.
Ačkoli je metanu v atmosféře méně a má mnohem kratší životnost než oxid uhličitý, jeho nebezpečí tkví v tom, že lépe absorbuje energii. Dle IEA má jedna tuna tohoto plynu bez barvy a zápachu třicetinásobně větší vliv ve srovnání se stejným množstvím oxidu uhličitého.
Agentura logicky předpokládá, že v okamžiku, kdy dojde k obnovení poptávky a vzroste produkce fosilních paliv, poroste i množství vypouštěného metanu. Vyzývá proto firmy, aby udělaly více pro řešení úniků z potrubí a ve výrobních závodech.
Je nutné dál snižovat
Podle scénáře udržitelného rozvoje, zpracovaného Mezinárodní agenturou pro energii, by měl ropný a plynárenský průmysl snížit do roku 2030 emise metanu o více než 70 procent. Organizace rovněž vyzvala vlády, aby tento problém řešily během listopadových jednání OSN o klimatu.
I když je poměrně obtížné najít emitenty metanu, nové monitorovací družice jsou schopné identifikovat alespoň ty velké. IEA tak poprvé v letošním roce publikovala satelitní data, ze kterých plyne, že v roce 2020 klesly emise v Iráku, Kuvajtu, Turkmenistánu a USA, zatímco v Rusku, Alžírsku a Kazachstánu naopak vzrostly.