Evropská kosmická agentura ESA se na konferenci Living Planet Symposium (LSP25) pochlubila prvními snímky z unikátního satelitu Biomass. Závěry pomohou k lepšímu pochopení fungování pozemských lesů a toho, jakým způsobem se podílejí na dnes ostře sledovaném cyklu uhlíku.
Satelit Biomass, který je součástí programu ESA FutureEO, vyrazil do vesmíru teprve před méně než dvěma měsíci a doposud probíhá kalibrování přístrojů, které by mělo zajistit data nejvyšší možné kvality.
Radar, který měří biomasu lesů
Biomass má na palubě radar se syntetickou aperturou (P-band synthetic aperture radar), jehož signál proniká korunami stromů. Dokáže měřit biomasu dřevin – čili kmeny a větve. Nasbíraná data pak slouží k odhadu kapacity pro ukládání uhlíku, jejíž sledování je primárním cílem celé mise.
Záběr na pralesy v Bolívii v běžném spektru (nahoře, družice Sentinel-2) a v umělých barvách z radaru družice Biomass. Světlé odstíny představují biomasu lesa
Síla družice přitom netkví v jednotlivých snímcích, ale ve schopnosti kombinovat více pozorování stejného území, což umožní zjistit výšku dřevin a jejich biomasu. Vědci díky tomu mohou přesně odhadnout zásoby uhlíku v lesích a odhalovat roli lesů; především těch tropických, v globálním cyklu uhlíku.
Indonéské sopky, jak je zachytil radar družice Biomass
Jako příjemný bonus má radar mise Biomass schopnost pronikat materiály jako je suchý písek, až do hloubek kolem 5 metrů. Díky tomu je s pomocí satelitu Biomass možné mapovat a studovat podpovrchové útvary v pouštích. Třeba pozůstatky dávných řečišť a jezer. Taková pozorování přispívají k pochopení dynamiky pouštních oblastí v průběhu času. V podstatě to samé platí pro snímkování ledu, které může získat informace o pohybu ledu a jeho vnitřní struktuře.
Zdroje a další informace:
ESA